Michal Marek Všechny velké korporace operující v oblasti vývoje moderních technologií vykřikují do světa idealistické fráze jako „pokrok“, „týmová práce“ nebo „transparentnost“. Skutečnost však může být jiná a atmosféra uvnitř těchto společností mnohdy není tak přátelská a bezstarostná, jak se jejich vedení snaží prezentovat v médiích. Jako konkrétní příklad si můžeme uvést tvrzení bývalého generálního ředitele izraelské společnosti Anobit Technologies jménem Ariel Maislos. Ten popsal napjaté prostředí, které vládne konkrétně uvnitř Intelu a Applu následujícím způsobem: „Intel je plný paranoidních lidí, ale v Applu po vás opravdu jdou!“
Maislos v Applu rok pracoval a je osobou, která by o atmosféře v Cupertinu opravdu mohla něco vědět. Do Applu Maislos přišel na konci roku 2011, když společnost za 390 milionů dolarů koupila jeho firmu Anobit. Minulý měsíc tento muž z osobních důvodů Cupertino opustil a údajně se pustil do realizace vlastního projektu. Ariel Maislos byl během svého působení v Applu velice diskrétní, ale nyní již zaměstnancem není a má tedy možnost otevřeně mluvit o poměrech uvnitř této miliardové korporace.
Řada úspěchů
Airel Maislos již v oblasti technologií podniká delší dobu a má za sebou i slušnou řádku veleúspěšných počinů. Jeho poslední projekt s názvem Anobit Technologies se zabýval řadiči flashových pamětí a jedná se již o čtvrtý start-up tohoto muže. Jeho v pořadí druhý projekt názvaný Passave rozjel Maislos se svými přáteli z armády, když jim všem bylo okolo dvaceti let, a již tehdy sklidil obrovský úspěch. V roce 2006 celou záležitost za 300 milionů dolarů odkoupila firma PMC-Sierra. V období mezi projekty Passave a Anobit vytvořil Maislos také technologii s názvem Pudding, která se týkala umisťování reklam na web.
Jak se ale zrodila dohoda s Applem? Maislos tvrdí, že pro projekt Anobit jeho firma nehledala žádného kupce, ani se nechystala práci na něm ukončit. Financí měli zakladatelé společnosti díky dřívějším úspěchům dost a další práce na projektu tedy nebyla nijak ohrožena. Maislos a jeho tým mohl bez obav a starostí pokračovat v rozdělané práci. Ukázalo se však, že o Anobit má velký zájem Apple. Maislos se vyjádřil, že jeho firma s Applem již dříve udržovala relativně blízký pracovní vztah. Pozdější akvizice na sebe tedy nenechala dlouho čekat a přirozeně vyplynula ze snah obou společností.
Apple a Intel
Intel v roce 2010 podpořil projekt Anobit finanční injekcí o objemu celých 32 milionů dolarů a Maislos se tehdy poměrně dobře obeznámil i s kulturou této společnosti. Inženýři v Intelu jsou podle něho odměňováni za vynalézavost a tvořivost při plnění svých úkolů. V Applu je prý situace jiná. Každý musí vyvinout maximální úsilí, aby si udržel své místo a nároky společnosti jsou obrovské. Vedení Applu od svých zaměstnanců očekává, že každý jejich výtvor bude úžasný. V Intelu to takové údajně není a v podstatě stačí pracovat „na jedničku“.
Maislos se domnívá, že důvodem tohoto mimořádného tlaku uvnitř Applu je dávná „klinická smrt“ společnosti v roce 1990. Vždyť v předvečer návratu Steva Jobse do čela firmy v roce 1997 byl Apple sotva tři měsíce od bankrotu. Tato zkušenost podle Maislose stále znatelně ovlivňuje způsob, jakým Apple podniká.
Na druhou stranu, v Cupertinu si nikdo neumí představit budoucnost, ve které by Apple selhal. Aby bylo zajištěno, že k tomu skutečně nedojde, v Applu pracují skutečně jen mimořádně schopní lidé. Právě přísná měřítka, které vedení Applu nasadilo je důvod, proč se Apple dostal tam, kde dnes je. V Cupertinu za svými cíli opravdu jdou a Ariel Maislos tvrdí, že práce v takové společnosti byla fantastickým zážitkem.
