Libor Kubín Jan Rybář – grafik a programátor, který se necelých šest let bavil pravidelným glosováním dění kolem Apple na svém blogu. Jeho Apple}graf dokázal přinášet osobitým stylem zajímavé informace a bez servítků pranýřoval různé nešvary. V listopadu 2009 mnohé fanoušky zaskočilo oznámení o konci blogu: Rybář praštil s psaním i grafikou a stal se chovatelem koz.
Jeho odchod do ústraní vyvolal řadu otázek. Chtěl jsem na ně znát odpovědi, a tak jsem si s ním domluvil rozhovor.
Jaká byla tvoje cesta k Macu?
K počítačům jsem přičichl už na střední škole. Měli jsme v učebně IQ151, kterým věčně nefungovala klávesnice. Tak jsme na ně zbožně koukali a teoreticky programovali poskakování čtverečků a sčítání čísel do deseti. Tenkrát mi to bylo k smíchu a byl jsem si jistý, že počítače ke svému životu nepotřebuji. Po delší pauze jsem byl okolnostmi posazen k Intelu 286 s DOSem a jakýmsi předchůdcem Office. Tady jsem pochopil, jak šikovná a užitečná věc počítač může být i pro takového BFU, jakým jsem byl. Zanedlouho jsem v Německu, kde jsem byl na studijním pobytu, dostal možnost pracovat s Powerbookem G3 – bylo rozhodnuto: šetřil jsem jak blázen a zanedlouho se stal šťastným majitelem Powermacu G4. OS 9 mě bavil i štval, a už tehdy jsem nechápal určité povýšenecké chování majitelů Maců – vždyť přece i jejich stroje padají a trpí problémy. Spokojený jsem byl až s nástupem OS X: ne že bych neviděl jeho vady (do verze 10.4 to byla vlastně jen beta), ale viděl jsem jeho potenciál.
Co tě vedlo k tomu, aby sis založil vlastní blog a psal o Apple?
Dobře si pamatuju, že hlavní důvody byly dva: chudé české zdroje (když jsem začal blogovat, byl tu až na výjimky pravidelně živý jen maler.cz a mujmac.cz) a obecná neznalost Apple mezi počítačovými uživateli. Sice kdekdo v diskuzích rozjížděl plamenné hádky Mac vs. PC, ale do hloubky, s argumenty a evidentní zkušeností s oběma platformami nedokázal diskutovat skoro nikdo.
Inspiroval tě vědomě J. Gruber a jeho Daring Fireball?
Nebudu nic zastírat: ano. A bez něj bych asi ani nezačal. Když jsem totiž o blogování uvažoval, věděl jsem sice, co zhruba chci sdělovat, ale nevěděl jsem jak: nebavily mě blogy–deníčky, kam se jen sypou ukradené fotky a dělají špatně přeložené výtahy ze zahraničních zdrojů. Gruber mi ukázal, že odkaz stačí glosovat a čtenáře na něj odvést, aby si ho už přečetl a interpretoval sám. A že k vyjádření myšlenky je lepší promyšlená úvaha než obrázek. Stejně jako on jsem se proto rozhodl být odlišný v tom, že žádné obrázky publikovat nebudu.
Mně se líbilo, jak ses nebál rýpat do CDS…
Asi bych se bránil tomu expresivnímu výrazu „nebál rýpat“. Jsme v demokracii a vyjadřování názorů je přece samozřejmá věc. Jen jsem pojmenovával neuralgické body adresně a věcně. Nestyděl jsem se, ač sám v pozici Apple fanatika, odhalovat nedostatky a boty Applu (ať už jím rozumíme americkou firmu, nebo tu bandu českých příživníků, co se za něj u nás dlouhá léta vydávala).
Přinesl jsi několik zajímavých kauz (servisovaní Apple počítačů, podivný zánik firmy Maximac, iPody za jednu korunu…). Kdo ti dával tipy, jak ses k těm tématům dostal?
Většinou jsem dostával anonymní i neanonymní tipy. Skoro bych řekl, že jsem po roce blogování měl docela velkou síť informátorů, kteří buď sami nepsali, a tak mi témata nabízeli, nebo je pojali jinak a byli rádi, že si svůj názor můžou srovnat s mým. Pikantní je, že mě pravidelně informovali i tři velcí prodejci Apple, naštvaní na CDS, ale zároveň zbavení možnosti dát svému naštvání průchod (báli se o kšeft).
To je poněkud schizofrenní… Proč se CDS dlouhá léta tvářila jako zastoupení Apple a přitom nebyla pro komunitu ani pro prodejce schopna či ochotna téměř nic udělat? Proč se podle tebe věci začaly nepatrně hýbat až v posledních třech letech?
Kombinace manažerské neschopnosti (CDS byla jen „fialová saka“, mamuti kvazipodnikání, kteří přežili z počátku 90. let nepochopitelným způsobem do dnešních dnů) a malého trhu. Věci se rozhýbaly až s iPhone – kdyby ho nebylo (a kdyby do jisté míry tradiční kanály Apple distribuce u nás v jeho případě nepřebrali mnohem schopnější telefonní operátoři), byla by podle mého situace stejně tristní i teď.
Jak tedy vidíš budoucnost Apple v ČR a potažmo ve světě? Co se ti líbí, co ti vadí?
Optimisticky, jak jinak. Nové produkty (iPhone, iPad, iOS) jasně ukazují, že Apple je přes všecky výhrady světový lídr v oblasti technologií a určuje směr, kudy ho druzí (úspěšně i neúspěšně) následují. Pokud jde o zábavu a masové technologie, platí to jen s malými výhradami (absence úplné lokalizace a české varianty iTunes Music Store). V historické pozici „profesionální pracovní stanice“ je situace trochu stagnující, a těžko říct, může–li za to víc Apple nebo Adobe a Microsoft: jak CS5, tak Office jsou produkty, které pod OS X mají mnohem víc problémů než pod Windows.
Myslíš, že se někdy dočkáme českého iTunes Store s písničkami?
Tady jsem trochu pesimista. Osobně se domnívám, že v dohledné době (několik let) bude spíš jediný celoevropský iTunes Music Store – až se všichni ti vydřiduši, hudební labely a autorské ochranné organizace dohodnou nebo je k dohodě donutí regulační nástroje EU. Případný český iTMS by mohl přijít jedině až poté.
Jak jsi vnímal sebe jako psavce? Co popularita? Byl sis jí vědom? Psali ti čtenáři i mimo blog?
Nemyslím, že bych byl nějak zvlášť populární, pravidelných čtenářů byly spíš desítky než tisíce. Vtipné bylo, že hodně lidí štvala moje anonymita (na té jsem trval, aby lidi vnímali víc názory, ne osobu) i jistý až naivní romantismus (akce Týden dospělosti). Je však pravda, že když jsem končil s blogováním, nehrály roli jen důvody uvedené na webu (tj. změny v osobním životě a nadějně rozkvetlá Apple publicistika), ale i jistá „únava ze zodpovědnosti“: kdykoli se něco dělo a já o tom nenapsal, dostával jsem e–maily s dotazy, proč mlčím.
Tvůj Týden dospělosti si „vypůjčil“ jeden mladý amatérský kulturista a „Apple fanda“z Plzně…
Na podobné nápady neexistuje copyright. Je mi to jedno; jen to jako drobný kamínek v mozaice ukazuje úroveň fandovské Apple publicistiky u nás: málo původního, hodně převzatého až překradeného.
Jaké to je odejít do ústraní, odříznout ze svého života grafiku a blog a věnovat se kozám?
Nejdřív to byl velký šok – o detailech jsem už psal (Samotářova óda na iPhone); ten brzy vystřídala úleva. Zjistil jsem, že takový život má smysl hmatatelný: po celodenní dřině člověk ví, že z jeho námahy je tady nakrmené stádo, hromada sýra a konve mléka. A že je také jaksi opravdovější zpětná vazba: komu sýr zachutnal, vrací se opakovaně a má úsměv na tváři. To mi u grafiky a programování, kterým jsem se živil od půlky devadesátých let, chybělo – obojí tam sice je, smysl i zpětná vazba, ale tak nějak virtuálně – příměrem bych to přirovnal k moštu a průmyslové limonádě. Obojí se dát pít, obojí má nadšené zastánce, to první je však bez debaty zdravější. Nejsem ale v žádném případě „apoštol odchodu do přírody“. Kdyby se nesešly okolnosti, dál bych seděl na zadku a dělal grafiku či programoval weby.
Nestýská se ti po starých časech?
Žádné staré dobré zlaté časy v žádném oboru neexistují. To jen lidská paměť je tak nastavená, aby je falešně generovala.
Zajímáš se ještě o dění kolem Apple? Čteš nějaké český stránky?
Dal jsem si závazek, že půl roku nic číst nebudu. Úplně jsem ho sice nedodržel, ale i tak jsem získal důležitý odstup a věci kolem Apple mě zase začaly zajímat opravdově, ne z profesní povinnosti. A vlastně mám občas pocit, že jsem se s odmlčením unáhlil, že slibný nástup jakési „nové vlny Apple publicistiky“ se koná jen na půl plynu.
Nová Apple publicistika? Já spíš říkám několik málo stránek, co poměrně rychle skončily. Ostatní raději nevybočují ze zajetých kolejí…
Všechny velké weby pořád dělají tu chybu, že chtějí psát o všem, rychle, povrchně; přežvykují zahraniční zdroje, pletou si zprávu s komentářem, recenzi s PR textem. Úvah a esejů, které mají co říct, člověk napočítá na prstech jedné ruky. Investigativní žurnalistika, o kterou se jeden čas snažil hodně Superapple.cz, má tady ostré autocenzurní hranice, za které se nechodí (autoři se musí držet zkrátka, neboť by přišli o zápůjčky recenzních strojů a možnosti testovat bety software před uvedením atd.)… A to je i důvod, proč se mi třeba Jablíčkář nezamlouvá: nemá koncepci, žije ze dne na den, někdy překvapí dobrým článkem, ale i ten je jen průměrným ve srovnání se zahraničím.
Nikdo tady nepíše tak chytře jako Gruber, nikdo nemá tak mnohokanálový servis jako Macworld, obdoba Macrumors zaměřená na české Apple zákulisí taky chybí, nikdo nepíše důkladné recenze jako Arstechnika, Apple podcasty umřely s Ondrou Toralem, udělat dobrý rozhovor (a dobře se na něj připravit) s někým z českého Apple managementu nebo Adobe se každý snad bojí nebo co atd…
Tolik výzev, jen se jich chopit. Víte, nejstrašnější jsou dny po nějakém Apple eventu nebo uvedení nového hardware: člověku do RSS naskočí 20 českých odkazů, a většina z nich je jen variací na jeden dva cizí zdroje a tu šikovnějším, tu méně šikovným přežvykováním. Jako nejnadějnější dnes vidím Superapple.cz (určitě má u nás nejlepší tipy a triky na všelicos), ale v zásadě si myslím, že pro velký web á la Aktuálně.cz, jen s tím, že by se místo politiky pokrývala tematika Apple, je tady nezaplněné místo.
Dovolím si nesouhlasit. Srovnáváš americké profíky, které téma Apple živí a mají přístup k informacím, software i hardware s českými amatéry. Osobně dost pochybuji o české verzi Macrumors a dalších. Od poloviny 90. let tu bylo několik pokusů o tištěný Apple magazín, ale tyhle snahy šly brzy do kytek. Obávám se, že stejnou cestu by sledovaly specializované Apple stránky v českém nebo slovenském jazyce…
Stejné argumenty se na hlavu Aktuálně.cz snášely, když začínalo: nejde dělat čistě internetový a přitom profesionální deník – noviny jsou noviny, přes to nejede vlak. Profesionální tým s finančním zázemím nějakého velkého hráče má šanci. Jen to nikdo ještě nezkusil. Blog ze své podstaty nikdy nemůže konkurovat velkému časopisu nebo novinám, nějakou částečnou profesionalizací blogu – jak se to u nás nejčastěji dělá – se postupovat nedá. Je třeba začít na zelené louce, s manažerským projektem a vyškolenými novináři.
V české kotlině se na takový projekt nenajdou peníze ani lidé, to je můj názor. Přejděme tedy k poslední otázce. Tebou kritizovaná povrchnost prostupuje nejen internet, ale i klasická média. Dobrý článek/úvahu si na webu přečte sotva polovina lidí, spíš je bude zajímat nějaký drb. Hovořím z vlastní zkušenosti…
Apple je menšina, ale významně ovlivňuje většinu, ať už v ní vyvolává pozitivní ohlas nebo negativní reakce. Je to však živý, dynamický vztah, na který se dá byznys naroubovat. Jde–li to Respektu (podobná menšina „intelektuálních čtenářů“) nebo divadlu Archa („intelektuální divák“), mohlo by to jít i Apple komunitě. Házet flintu do žita předem a místo činů radši tlachat po hospodách (diskusních fórech) jsou české nemoci. Dokud je nevyléčíme, nebudeme jako společnost zdraví. Ale aby to nikdo nevzal špatně: já nemám po ruce plán ani lidi, mám jen svůj názor a třeba se mýlím. Avšak byl bych rád, kdybych se nemýlil…
Díky za rozhovor.
Konecne nekdo, kdo vidi vsechno tak trochu s nadhledem…
Má pravdu. Když je po Eventu, tak je RSS zaplněný 100 a 1 přežvýkaným článkem, ani je nečtu, stačí přečíst jen ten první… Ale aby někdo napsal úvahu například o vývoji iOS, kam bude směřovat, nějaké úvahy, koncepce… pokud by to bylo šikovně napsaný, pak bych si to s chůtí rád přečetl.
Diky za hezka slova o nas, opravdu se snazime delat veci posledni dobou jinak. Jen bych dodal treba k rozhovorum: tech se tu nikdo neboji, jen je proste neni s kym udelat – nikdo ze zamestanancu Apple rozhovor poskytnout nesmi. Vse jde tak daleko, ze pokud prijeli predstavotele Apple prezentovat novinarum nove produkty, meli zakazano nam rict sve jmena (a to slo o hodne vysoce postavene lidi), zkratka Apple v tomto funguje uplne jinak, nez jine firmy. Proste rozhovor (nebo podobny format) s Apple je nefalsovane sci-fi…
A ano, prave treba Aktualne je v poslednich mesicich nas vzor, kocenpce na tento rok je vymyslena jak pro magazinovou, tak i knizni sekci, tak snad se nazorove sejdeme a za rok treba zmenime vas nazor :)
Zajimavy clanek a vyjadruje z nej plno hnevu, negativnich nazoru apod. Autor take obcas vypada, ze o Apple moc netusi. Vzdy rozhovor s nekym z Apple neni mozny. Ten clovek by hned druhy den uz u Apple nebyl. A tak je to vsude po svete. Brigadnicil jsem ted u prodejce a ten dokonce s laskou vzpominal na to, kdyz tady tomu sefovala CDS. Pry je to ted s Apple jeste horsi a odrbavaji kde to jde. Poznam dva blogery a ti nemaji CDS take radi. A to ciste proto, ze po ni chteli platit, ze budou psat a CDS nic nedala. Tak na ti ted za to nadavaji. Zde to vypada jako stejny problem…
Františku, obavám se, že jste poněkud mimo mísu a podstata debaty vám poněkud uniká.
Tak třeba: české zastoupení Apple a jejich PR agenturu jsem kontaktoval mailem asi 3x. Ani jednou mi neodpověděli. Chtěl jsem aby mi byly posílány tiskové zprávy.
Zkuste s nimi udělat rozhovor. Rádi jej publikujeme.
Problém s „nadáváním“ na CDS je opravdu hodně přitažený za vlasy. Z vaší strany. Honza Rybář do CDS šije/upozorňuje na nedostatky už od začátku svého blogovaní. Vám se zdá normální, že za lokalizaci systému budete navíc platit? Nota bene v době, kdy kupující má ze zákona dostat ke zboží manuál v českém jazyce? Nebo vy rád nakupujete s přirážkou? Dlouhá léta zde byla cena Maců nadsazna o 10 a více procent (oproti západní Evropě). Přitom úroveň prodeje, servisu, reklamaci a webu byla víc než bídná.
Proč by tedy nějakému blogerovi za negativní reklamu měla CDS ještě platit? Pokud podle vás „nějaký dva blogeři“ pomlouvají CDS, že jim nezaplatila, tak to možná o něčem svědčí.
Tak s tímto pánem si dovolím nesouhlasit. Dle mého názoru si zde akorát tak hladí ego a chvástá se tím, že měl větší přehled než ostatní v dobách, kdy byl Apple u nás méně známý.
Jenže chtělo by to taky trochu sebekritiky. Možná si myslíte, že polemizovat v úvaze je nejlepší a kdo by snad zprostředkovával jen „obyčejné“ informace je něco méně. Když už, tak byste si měl alespoň vylepšit formu. Píšete bez odstavců, jednolitý text… neměl sem téměř chuť číst, když jsem viděl všechno nahňácané.
Pěkný, nostalgický rozhovor. Čekal jsem, že ti, kteří kdysi čítávali, vzpomenou, a ti, kteří netuší, začnou blábolit (Meklavr, Frantisek, a jistě přibudou další). Bez kontextu je ten rozhovor holt jiný než s kontextem. Díky, a doufám v návrat! — P. S. Budou tyhle „velké“ rozhovory jako žánr pokračovat? Konečně od Jablíčkáře něco průkopnického!
Chceme ve „velkých“ rozhovorech pokračovat, dohodnuto máme několik zajímavých lidí. Záleží ale na jejich časovém vytížení dotazovaných.
Jak často budou vycházet? Rádi bychom jeden velký rozhovor do měsíce.
To je ale zajímavý. Tohohle pána vůbec neznám.
Zajímavé, chytré čtení. Parádní rozhovor.
Četl jsem po kouskách, je to dlouhý jak bible. :) Ale výborný, díky, těším se na další rozhovor v podobném stylu.
Čtu až po čase. Chytré, přesné. Budou další podobné rozhovory?