Tomáš Chlebek Před několika dny jsme informovali, že se iPhony 6S a 6S Plus před začátkem prodeje objevují v rukou profesionálních fotografů na módních přehlídkách a baseballu. Nyní se iPhone 6S Plus dostal také do rukou fotografa National Geographic Marka Leonga, který jej využil k reflexi své 25 let dlouhé kariéry.
Učinil tak znovuprojitím cesty, která jeho následující profesní život definovala. Tehdy byl rok 1989 a „Sanjiang byl prašné horské město v jihozápadní čínské provincii Kuang-Si“. Marku Leongovi bylo 23 let a v tašce přes rameno měl dva fotoaparáty Nikon, tři objektivy a asi tři a půl kilogramu černobílého filmu Kodak.
Jeho fotografické vybavení se od té doby mnohokrát změnilo a většina změn přinesla rozšíření množství nástrojů, které s sebou na každou výpravu nosil. Hlavní změna, kterou na cestě, kam si jako jediný fotoaparát vzal nový iPhone 6S Plus, se týkala jeho zad: „Když se v těchto dnes připravuji na práci, moje kolena a páteř si tiše stěžují na daň v podobě těžkého vybavení a nepřirozených pozic při focení. Takže – při postupném rozšiřování z tašky přes rameno, přes batoh a kufr s kolečky až po asistenty tahajícími se se všemi věcmi k focení, co mám většinou jen pro všechny případy – nošení jen iPhonu bylo neuvěřitelně osvobozující.“
Jediným dalším zařízením pro focení, které s sebou Leong měl, byl stativ na focení v noci. O jiné zvláštní požadavky, jako nastavení délky expozice pro efektní rozmazané pohyby s ostrými prvky, se postarala například aplikace Slow Shutter Cam.
Zbytek článku a popisů k fotografiím se už o použití iPhonu k fotografování nezmiňuje, soustředí se prostě na totéž, co ostatní fotočlánky National Geographic, tedy obsahy snímků a vztah fotografa k nim. Leong se zmiňuje o tom, jak se od první návštěvy Sanjiang proměnil, co dělá před a po zmáčknutí spouště a s mírnou nostalgií vzpomíná na určitou magii, kterou mu poskytovala nezkušenost s forografováním a nemožnost se na snímky okamžitě po pořízení podívat. Popisuje, jak ho na toto místo původně přivedl komentář Lonely Planet o „spícím městě“, které se od té doby značně zbarevnilo a oživilo, mnohé, jako sociální poměry, ale zůstává velmi podobné.
Pro něj jako fotografa se změnilo také to, že zatímco na začátku kariéry plynula spontaneita zachyceného z jeho nezkušenosti a dychtivosti fotit, nyní je rozvážnější a vědomě se snaží o konsistentní zachycování příběhů v jejich přirozeném prostředí.
Zdroj a foto: National Geographic
