Zavřít reklamu

Představení standardu pro herní ovladače, který sjednotí hardware i software na platformě iOS, bylo přijato s aplausem ze strany hráčů, výroby ovladačů se navíc ze začátku měli ujmout matadoři v tomto segmentu – Logitech, jeden z předních výrobců herního příslušenství, a MOGA, která má zase bohaté zkušenosti s výrobou ovladačů pro mobilní telefony.

Od oznámení uběhlo více než půl roku a zatím jsme se dočkali pouze tří modelů, které se dají aktuálně koupit, plus dalších tří oznámení, které by se v dohledných měsících měly proměnit v reálný produkt. Momentálně to však není s ovladači žádná sláva. I přes vysokou pořizovací cenu působí velmi lacině a rozhodně nepředstavují to, co by si hardcore hráči, pro které by měly být tyto produkty určeny, představovali. Program herních ovladačů je v současné chvíli velkým zklamáním a zatím to nevypadá, že by se blýskalo na lepší herní časy.

Ne za každou cenu

Koncept, který Logitech a MOGA zvolili, je na první pohled ideálním řešením pro proměnu iPhonu nebo iPodu touch v jakýsi Playstation Vita. Má však hned několik nedostatků. V první řadě ovladač zabere Lightning port, což znamená, že nemůžete například využít redukci pro HDMI, abyste přenesli hru na televizi. Je tu samozřejmě stále k dispozici AirPlay, pokud máte Apple TV, ale vzhledem ke zpoždění, které díky bezdrátovému přenosu vzniká, je toto řešení zatím nemyslitelné.

Druhým problémem je pak kompatibilita. Za tři čtvrtě roku vydá Apple nový iPhone (6), který bude mít dost pravděpodobně rozdílný tvar než iPhone 5/5s bez ohledu na to, jestli bude větší obrazovka. V tu chvíli se váš ovladač, koupíte-li si nový telefon, stává nepoužitelným. Co víc, lze ho využít jen s jediným vaším zařízením, na iPadu si s ním nezahrajete.

Mnohem univerzálnější se zdá klasický bezdrátový herní ovladač s Bluetooth, který lze připojit k libovolnému zařízení s iOS 7, Macu s OS X 10.9 a pokud bude nová Apple TV podporovat i aplikace třetích stran, pak controller využijete i s ní. Jediný aktuálně dostupný ovladač v této formě je Stratus od SteelSeries, dalšího renomovaného výrobce herního příslušenství. Stratus je příjemně kompaktní a nepůsobí tak lacině jako ovladače od výše zmíněných společností.

Bohužel i zde je jedna zásadní nevýhoda – těžko si takto zahrajete například v autobuse nebo v metru, pro pohodlné hraní s bezdrátovým ovladačem potřebujete mít iOS zařízení položené na nějakém povrchu, význam handheldu se tak rychle ztrácí.

[do action=“citace“]Skoro se zdá, že prodejní částku Apple výrobcům diktuje.[/do]

Asi největším současným problémem není úplně samotná kvalita ovladačů jako spíš cena, za kterou se ovladače prodávají. Všechny totiž přišly s uniformní částkou 99 dolarů, až se skoro zdá, že prodejní částku Apple výrobcům diktuje. Ohledně ceny jsou všichni shodně na slovo skoupí a pro běžného smrtelníka není možné zjistit konkrétní podmínky tohoto MFi programu a toto tvrzení tak potvrdit.

Uživatelé a novináři se ale shodují, že cena je až směšně přestřelená a zařízení by byla i za polovinu stále drahá. Když si uvědomíme, že velmi kvalitní ovladače k Playstationu nebo Xboxu se prodávají za 59 dolarů a uvedené ovladače pro iOS 7 vedle nich vypadají jako levné čínské zboží, člověk nad cenou musí jen kroutit hlavou.

Další teorie je ta, že jsou výrobci skeptičtí vůči zájmu a nasadili tak cenu výš, aby vykompenzovala cenu vývoje, nicméně důsledkem bude spíš to, že si tyto první ovladače pořídí jen opravdoví nadšenci, kteří si chtějí zahrát tituly jako GTA San Andreas naplno na svém iPhonu či iPadu už dnes.

Řešení neexistujícího problému?

Zůstává otázkou, zda vůbec fyzické herní ovladače potřebujeme. Když se podíváme na úspěšné herní mobilní tituly, všechny se obešly bez něj. Vývojáři místo fyzických tlačítek využili předností dotykového displeje a gyroskopu. Stačí se podívat na hry jako Angry Birds, Cut the Rope, Plants vs. Zombies, Fruit Ninja, Badland nebo Anomaly.

Samozřejmě ne ve všech hrách si vystačíme s pouhými gesty a nakláněním displeje. To však neznamená, že nelze vymyslet inovativní způsob ovládání, virtuální tlačítka a směrové ovladače jsou totiž nejlínější možný přístup. Jak poznamenává Polygon, dobří vývojáři si na absenci tlačítek nestěžují. Jako skvělý příklad slouží například hra Limbo, které lze díky skvěle navrženému dotykovému ovládání dohrát i bez tlačítek, ať virtuálních, tak fyzických (ačkoliv hra herní ovladače podporuje).

[do action=“citace“]Není vhodnější si koupit dedikovaný handheld, který sice dělá jednu věc, ale dělá ji dobře?[/do]

Hardcore hráči budou bezesporu chtít hrát i sofistikovanější hry jako GTA, FPS tituly nebo závodní hry, které vyžadují přesné ovládání, ale není pak vhodnější si koupit dedikovaný handheld, který sice dělá jednu věc, ale dělá ji dobře? Není to nakonec lepší řešení, než si koupit přídavné zařízení v přepočtu za více než 2 000 Kč? Určitě se najdou tací, kteří přesto raději utratí peníze za slušný gamepad pro iPhone a iPad, ale za 99 dolarů jich bude pouze hrstka.

I přes to všechno mají ovladače skvělý potenciál, ale ne v současné podobě. A rozhodně ne za nabízenou cenu. Doufali jsme, že se dočkáme menší herní revoluce už minulý rok, zatím to však vypadá, že si budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat, ideálně na druhou generaci herních ovladačů, které nebudou vyvíjené ve spěchu, budou kvalitnější a snad i levnější.

Zdroje: Polygon.com, TouchArcade.com
.