Zavřít reklamu

Když jsem před časem viděl film o Jobsovi a Gatesovi „Piráti ze Silicon Valley“, říkal jsem si, že Jobsovo opakované přirovnávání tvůrců výrobků Apple k umělcům je podobně zvláštní jako způsob, jakým byl prezentován FaceTime. Od té doby jsem však koncept Applu, troufám si říct, pochopil mnohem lépe.

Když Steve Jobs mluvil o tom, že chce, aby jeho zaměstnanci byli umělci, mohl tím jistě myslet mnohé. Já zde budu vycházet z premisy srovnávající proces vzniku výrobku Apple iOS s procesem vzniku uměleckého díla. Samozřejmě tak učiním reverzním způsobem, nebudu zkoumané skládat, ale rozebírat. Uvědomuji si přitom, že umělecké dílo bývá často charakterizováno jako estetický objekt bez praktické hodnoty – není užitečné. Nechci ovšem prohlásit produkty Apple za umělecká díla, jen nahlédnout aspekty, ve kterých se s nimi prolínají.

Jednou z nejzákladnějších hnacích sil při tvorbě uměleckého díla je soudržnost – „forma“ musí odpovídat „obsahu“ a naopak. Z tohoto pravidla se pak odvíjejí další aspekty. Jednou z nejvýraznějších hodnot umění je jeho schopnost ovlivnit vnímání člověka, který s ním přijde do styku. Činí tak jednak kvalitami zjevnými na „první pohled“ (barva, zvuk, pohyb, tvar), jednak způsobem, jakým jsou tyto kvality poskládány a jak mezi sebou interagují. Zjednodušeně se dá říct, že čím sofistikovaněji se to děje, tím hlubší prožitek nám dílo poskytne a tím je „kvalitnější“. Já se pokusím ukázat, že výrobky (a i ostatní aspekty jako jejich prezentace) Applu pracují s těmito premisami a dokonale tak vyplňují slogan Think different. Ten je i v současném společnosti velmi relevantní.

[do action=“citace“]Při představení iOS 7 dal Apple výrazně najevo, že se stále snaží dívat na věci poněkud odlišně.[/do]

Některým se pár posledních let mohlo zdát, že prezentace a produkty této firmy se stávají poněkud setrvačnými, neinvenčními. „Bez Steva už to není ono,“ říká se. Myslím, že při představení iOS 7 tým zastřešující Apple dal výrazně najevo, že se stále snaží dívat na věci poněkud odlišně.

[youtube id=“VpZmIiIXuZ0″ width=“620″ height=“350″]

V době, kdy se z představování Samsungu stává cirkusová show, začíná keynote Applu minimalistickou animací o lidských cílech technologické společnosti (video výše). V tomto úvodu můžeme vidět vše, co vznik iOS 7 (i ostatních výrobků Apple) podmiňuje. Je explicitně vysvětleno, že technologie je způsobem, jak zlepšit život, ne zlepšit technologii samotnou. Celé toto video je vytvořeno pouze pomocí textu, kruhu, úsečky a dvou barev. I tímto jeho tvůrci zdůrazňují své cíle. Jednoduché obrazce působí na jednu stranu esenciálně jednoduše a přirozeně, na druhou velmi minimalisticky; jsou extrahovány z reálného světa, přizpůsobeny tak, aby lidem sloužily způsobem intuitivním i uvědomělým. Isaacsonovu biografii Steva Jobse prostupují mnohé odkazy k Jobsově touze po sloučení přírodních věd s humanitními, po dialektickém vztahu mezi filosofií a programováním. Spolu se Stevem Wozniakem odstartoval počítačovou revoluci vytvořením zařízení, které mělo potenciál stát se čímsi, co lze nalézt ve většině domácností, co usnadňuje život lidem tím, že jim to je blízko jak technologicky, tak pocitově.

Keynote Applu si se svým nepříliš velkým plátnem a minimalistickými prezentacemi uchovává větší pozornost diváků. Prezentující se nesnaží (vjemově) prodat produkt. Spíše působí dojmem, že jsou z něj sami nadšení, aniž by to dávali explicitně najevo velmi potenciálně laciným způsobem. Prezentace jsou jednoduše a konzistentně strukturované, kladouc důraz na prezentovaný objekt, ne to, co se děje kolem něj. Stejně tak iOS 7 zdůrazňuje věci, které děláme, přičemž způsob, jakým se to děje, ustupuje do pozadí tak, abychom o něm měli přehled, ale zároveň působil přirozeně, jako součást kompletní zkušenosti.

iOS 7

iOS 7 je velmi minimalistické, až do bodu, kdy mají mnozí tendenci říct, že u některých prvků je těžké určit, co mají vyobrazovat. Řečeno trochu jinak, teoreticky je to dobrý nápad, při používání ovšem matoucí. Při představení bylo řečeno, že iOS 7 je úplně nový systém, o němž však uživatelé vědí, jak ho používat. Troufám si říct, že při současné uživatelské základně iOS je toto velmi validní tvrzení a dá se (spolu s Johnym Ivem a jeho týmem) předpokládat, že radikálně změněné prvky budou, po seznámení se s faktem, že se systém ve své obecné funkčnosti zásadně nezměnil, fungovat.

iOS 7 sází na co největší množství obsahu, přičemž systém samotný ustupuje do pozadí, upozorňujíc na sebe spíše subtilně. Resp. ne ani tak to, jako se spíš snaží upozorňovat na to, co se děje skrze něj než v něm. S obsahem jakoby splývá (stává se jeho součástí), ale zároveň mu poskytuje více prostoru. Dá se říct, že proto jsou nové ikonky tak výrazně barevné a jednoduché.

[do action=“citace“]iOS 7 je více než pouze sumou jeho jednotlivých prvků.[/do]

iOS 7 působí, zdá se mi, poměrně futuristicky v tom smyslu, že ho svým minimalismem přivádí k naprosté esenci, která je normálně překrytá mnoha dalšími vrstvami.

iOS 7 jasně říká, že jeho cílem je úplně jiná uživatelská zkušenost, než jako je tomu u Androidu. Místo zmenšování aplikací widgety se jim zde dostává ještě více místa než dosud – aplikace je centrem pozornosti. Widgety by také narušovaly koncept vrstev, který hraje naprosto zásadní roli v přehlednosti systému.

Často je zmiňováno, že něco na novém iOS vypadá jako na Androidu, něco jako na Windows Phone a nacházejí se i podobnosti s – dnes už mrtvým – webOS. Zkušenost by však měla ukázat, že iOS 7 v sobě zahrnuje více než vlivy od konkurence. Podobně, jako je lidské vědomí více než jen souhrnem vnějších vlivů, je také iOS 7 více než pouze sumou jeho jednotlivých prvků.

Stejně tak je „uživatelská nepřizpůsobitelnost“ výhodou systému, ne vadou.

Říkám, že Apple se snaží, aby jeho produkty byly co nejblíže lidem, kteří je používají, aby si k nim vytvořili reálné citové pouto. To se ovšem zdá být v rozporu s prohlášeními jiných, tedy značné nepersonalizovatelnosti iOS a poněkud příliš sofistikovaném designu.

Pro vyřešení tohoto zdánlivého rozporu je nutné si uvědomit, že Apple funguje trochu jinak než ostatní výrobci (ačkoliv se poslední dobou zdá, že se jeho modelu, pochopitelně, přibližují). Lze ho totiž zařadit mezi tzv. „lifestyle brands“, značky životního stylu. Navíc, pokud se opět pokusím o analogii s uměním, člověk k uměleckému dílu přistupuje zvnějšku – svou percepcí ho přizpůsobuje svému vlastnímu kontextu (případně vnějšímu kontextu, v němž dílo vnímá), ale nijak zásadně ho měnit nemůže. Umělecké dílo je výsledkem jeho tvůrce a zároveň recipienta. Přičemž prvnímu jmenovanému je vždy přisuzována naprostá většina zásluh. Navíc s iOS 7 a jeho průhledným prostředím dostává personalizace úplně nový, sofistikovaný rozměr. Způsob, jakým se systém prezentuje svému uživateli/pozorovateli, je silně ovlivněn tím, co uživatel dělá, přičemž zůstává zachován vklad tvůrce. Vzniká tak živá interakce. I zdánlivě banální úkon jako změna tapety má velký vliv na vzhled celé první úrovně systému. Vstoupíme-li do úrovně druhé (otevřeme-li aplikaci), opět záleží na tom, kterou aplikaci a jak používáme, jaké internetové stránky navštěvujeme, jaké fotografie máme přiřazeny ke kontaktům.

Na zajímavou pointu poukazují ti, kteří říkají, že iOS 7 se skeuomorfismu sice zbavilo na úrovni replikace textur z reálného světa, v rovině fungování/chování systému se však projevuje v dosud největší míře za celou historii iOS. V nabídkách se přesouváme, notifikačním a ovládacím centrem překrýváme, při vypínání aplikace odmršťujeme z displeje. Skeuomorfismus tedy zůstává, ovšem v naprosto jiné podobě. Dosud byl pouze statickým prvkem, zatímco iOS 7 působí jako reálně živý systém – takový, který jen nedělá, co po něm uživatel chce, ale přímo na něj reaguje (no ano – jako by koncept asistentky Siri prostoupil celý systém).

Johny Ive a jeho tým v produktovém videu říkají, že iOS 7 je pro ně začátek nové éry mobilního OS. Myslím, že v uživatelském prostředí je to nejvýraznější (ačkoliv i nové způsoby generování textu a práce s ním a podpora 64bitových procesorů jsou také velmi významné). A jak už jsem naznačil, že iOS 7 působí futuristicky, stejně je ostatně prezentováno na oficiálním webu Apple. Je to nový způsob interakce se systémem – dosud probíhala pouze na úrovni příkazů a činností, od iOS 7 je přítomna i při pohybu v systému. Už se nezdá, že je iOS uzamčeno v zařízení, nevystupuje za jeho okraj. Nové uživatelské prostředí budí dojem, že rámeček kolem displeje je pouze rámem u filmu, přičemž mimo to, co vidíme, se děje mnoho dalšího. Naše pozornost je jen zaměřována k určité části celku tak, aby mohl tvůrce (kam nyní náleží jak softwarový tým iOS, tak uživatel, tak vývojář či webový programátor) prezentovat svoji interpretaci reality a obohatit tak naši životní zkušenost.

iOS 7 a iPhone

S novou verzí iOS Apple učinil výrazný krok k prezentaci iPhonu jako skutečného uměleckého díla odrážejícího dobu. Až v kombinaci s konkrétním zařízením se totiž projeví jeho koherence a plný charakter.

a) před představením iPhonu 5c/5s

Co se spojením s konkrétním zařízeními týče, iOS 7 je navrženo především pro iPhone 5 a novější. Jelikož jsou ale všechna iOS zařízení navržena na základě podobných pravidel, funguje i u nich. Zaměřím-li se na iPhone 5: ten je jedním z nejtenčích chytrých telefonů na trhu a jedním z prostředků, kterými toho bylo docíleno, je tenčí displej. Byla odstraněna jedna vrstva a displej tak uživateli zprostředkovává dojem, že to, co vidí, je v rovině s povrchem zařízení. K tomuto efektu iOS 7 dále přispívá důrazem na vícevrstvý systém, kde se nabídky a aplikace vysouvají, odsouvají a přelétají. Navíc minimalisticky futuristický koncept softwaru je v dokonalém souladu s hardwarem, který pracuje s familiárními prvky, ovšem upravenými do vypreparované, esenciální podoby.

b) po představení iPhonu 5c/5s

Po představení iPhonů 5s a 5c je jasné, že k iPhonu 5c sedí iOS 7 nejlépe, co se týče jeho barevnosti. Nový vzhled Home tlačítka iPhonu 5s ale lépe sedí, když pomyslíme na minimalismus ovládacích prvků systému. Už několikrát jsem měl nutkání poznamenat, že podobně, jako mají iPhony 5c barevně odpovídající tapety, by mohly ostatní iOS zařízení disponovat jinými, méně hravými a designu zařízení snad více odpovídajícími barvami ikon. S použitím odpovídající tapety však i ty současné získají díky všudypřítomné průhlednosti poněkud odlišný charakter. Apple představením jinak koncipovaného iPhonu trochu zariskoval, co se designového spojení softwaru a hardwaru týče, ukazuje se však, že risk fragmentace je spíše zdánlivý, iOS 7 funguje jinak.

Závěr

Nerad bych, aby byl tento článek čten jako sofistika snažící se omluvit podivné chování Apple. Vycházím z předpokladu, že by mohli své výrobky předělat tak, aby se více podobaly konkurenci preferované jinými, ale nečiní tak, protože mají odlišné cíle. Stejně tak toto není recenze. K iOS 7 (resp. ke konkrétní funkčnosti, ne zde zkoumanému konceptu) mám jisté výhrady, které by ovšem narušovaly ideu tohoto textu.

Hlavní ambicí tohoto textu je dát čtenáři podnět k tomu, aby (nejen) výrobky Apple nehodnotil pouze na základě vágních, dogmatických pravidel, která jsou nevyhnutelně subjektivní, ale spíše se je pokusil zasadit do širšího kontextu (což je také subjektivní proces, má ovšem větší hodnotu jak pro nás, tak pro jiné – proč tomu tak je jsem se pokusil vysvětlit výše).

Témata: , ,
.