Zavřít reklamu

Jmenuji se Tomáš Kováč. Jsem certifikovaným Apple Professional Development (APD) lektorem se zaměřením na iPady ve školství. Chtěl bych vám představit svou cestu k získání a používání iPadů na základní škole v modelu 1:1, tedy každý žák s vlastním iPadem.

Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu OU (1. st. ZŠ – specializace Dramatická výchova), pokračoval jsem ve studiích Dramatické výchovy na JAMU. Učil jsem 2 roky jako asistent na PdF OU v oboru Dramatická výchova. V roce 2009 jsem nastoupil na ZŠ v Nové Bělé jako učitel pro 1. stupeň. Již od začátku jsem využíval vlastní iPhone jako didaktickou pomůcku (edukační aplikace). Od září 2012 má každý žák mé třídy svůj iPad, který využíváme téměř v každém předmětu.

Odjakživa jsem byl člověk, který rád využíval techniku k ulehčení práce, ale taky k zábavě. Jelikož můj otec prodával mobilní telefony, měl jsem možnost zkoušet různé operační systémy. Od Symbianu jsem se dostal k Windows mobile, který mi maximálně vyhovoval, protože jsem si systém mohl upravovat.

Jak jsem se dostal k iPadům

Asi před pěti lety mi otec nabídl iPhone 3Gs. Telefon, který jsem v té době nechtěl. Tak nějak jsem se vysmíval jablečným uživatelům, protože si se systémem nemůžou tolik pohrát (tedy pokud nemají jailbreak). Nakonec mne otec přemluvil. Začal jsem systém poznávat, hrát si s ním. A už jsem byl v tom. Ten telefon je opravdu intuitivní, jednoduchý (někdy až moc – což mi později u dětí vyhovovalo).

Děti ve třídě (v té době jsem učil druhou třídu na ZŠ) si jej začaly půjčovat na přestávky. Zpočátku byly nadšené z toho, že mohou „patlat“ po displeji. Následně jsem jim nahrál do mobilu nějaké edukační aplikace (většinou do matematiky). Děti si půjčovaly mobil s představou, že si hrají. Přitom u toho vypočítaly spoustu příkladů, vyřešily logické hádanky. Opravdu je to bavilo. Začal jsem zjišťovat, jak by bylo náročné pořídit každému dítěti iPod do třídy a s tím pracovat. V té době ještě iPady neexistovaly. Nakonec jsem vše zavrhl kvůli malému displeji. Myšlenka mne ovšem neustále držela. Viděl jsem v tom opravdu velký potenciál.

Když byl představen iPad 1. generace, veděl jsem, že to je právě ten přístroj, který by si našel své místo ve škole. Přišel jsem za panem ředitelem a zeptal jsem se jej, jestli by neměl navíc nějakých 250 tisíc korun na iPady pro všechny žáky mé třídy. Dle očekávání mne odbyl s tím, že jsem dnes obzvlášť vtipný.

Nevzdal jsem se. Sepsal jsem základní myšlenky na papír (i s cenovou kalkulací), vytvořil jsem stránky www.i-school.cz, šířil myšlenku po internetu a začal jsem obcházet firmy v okolí školy s tím, že bych potřeboval finanční pomoc. Podařilo se mi přemluvit pár lidí a sehnal jsem peníze na první čtyři iPady. To už vyšly iPady 2. Začalo testování.

Pan ředitel viděl, že to myslím vážně, a pomohl mi sehnat peníze na dalších pět iPadů. S devíti iPady už se dalo něco málo tvořit. Testovali jsme aplikace, hledal jsem, jak nejlépe využít potenciál tohoto přístroje. Větší zlom nastal v momentě, když jsem měl nastoupit jako třídní učitel do 1. třídy. Na zápis jsem připravil některé činnosti na iPadu. Děti nadšeně plnily úkoly a rodiče byli nadšení, že jsou děti nadšené. Pan ředitel při této příležitosti přislíbil, že od 1. třídy bude mít každé dítě svůj iPad. A tak se taky stalo. Peníze se použily z evropského grantu.

[youtube id=“rw206qDdnK4″ width=“620″ height=“360″]

To je jen začátek

Začal jsem řešit, jestli si děti budou brát tablety i domů, jak nakupovat správně „účetně“ aplikace, jestli bude mít každé dítě svoje Apple ID atd.

Domluvili jsme se (i s rodiči), že tablety budou používat pouze ve škole. Není s tím žádný problém. Pokud zůstane nějaká rozdělaná práce, dodělají si ji později (popřípadě – pokud je to možné – doma na počítači). Výsledky práce si děti posílaly na mail (nyní využívám Google Disk).

Nákup aplikací

Problém byl trochu s nákupem aplikací. Nejdříve jsem zjišťoval, jestli je možné mít legálně pro všechny iPady stejné Apple ID a kupovat aplikaci pouze jednou. Ze smluvních podmínek jsem vyčetl, že je to možné:

(ii) Pokud jste obchodní společnost nebo vzdělávací instituce, můžete Produkt App Store stahovat a synchronizovat k užívání (a) jednou osobou na jednom či více Zařízeních iOS, které vlastníte nebo máte pod kontrolou, nebo (b) více osobami na jednom sdíleném Zařízení iOS užívaném takovými osobami, které vlastníte nebo máte pod kontrolou.

Kdo tedy bude nakupovat aplikace? Zpočátku (a dělám to tak dodnes) jsem kupoval aplikace ze svého účtu. Ptal jsem se účetní, jakým způsobem se to dá zavést do účetnictví. Jak to proplácet. Nějak se nemohla dobrat odpovědi, tak jsem to tak už nechal. Do aplikací jsem po dobu používání vložil možná 1 500 korun. Není to taková hrůza. Aplikace jsou standardně zdarma až za dvě eura.

V dnešní době je možné požádat autorizovanou firmu, které zaplatíte určitou částku, oni vám vystaví fakturu a budou posílat darovací kódy konkrétních aplikací, které vy si zvolíte.

Co chci ještě říci

Zařazením iPadů do výuky nechci primárně učit děti práci s iPady. Mým primárním cílem je naučit děti číst, psát, počítat (jako v každé jiné škole). iPady jsou pouze jedním z nástrojů (metod), kterým docílím daného cíle. Používám běžné učebnice, tabulku a fixy, tužky, sešity a jiné pomůcky.

V následujících dílech měsíčního seriálu „iPad v 1. třídě“ bych rád demonstroval, jak je možné již v první třídě základní školy operovat s iPadem, jaké jsou s ním možnosti jak pro učitele, tak pro žáky a jak takový školní rok s iPadem vypadá.

Pokud máte k tématu iPadu ve školách jakékoliv dotazy, pište je do diskuze nebo posílejte na redakce@jablickar.cz, a my se je pokusíme v následujících dílech seriálu zodpovědět.

Autor a foto: Tomáš Kováč

Témata:
.