Filip Novotný Mgr. Tomáš Kováč je učitel prvního stupně na Základní škole Nová Bělá. Několik let zkoušel ve výuce iPady a pro loňské prvňáčky jich sehnal hned dvacet. Dnes tak má každý žák svůj vlastní tablet a ostravská škola je jednou z prvních, která nabízí výuku „one to one“.
Ve vaší třídě má každý žák svůj vlastní iPad. Fungovalo to takto už od začátku?
To ne, začínalo to postupně. Prvotní nápad přišel před šesti lety, když mi můj otec daroval iPhone 3GS. Já ho tehdy sice nechtěl, ale přesto jsem si řekl, že to vyzkouším. Napadlo mě, že bych jej mohl ukázat ve škole dětem, a tak jsem stáhl různé matematické aplikace. Děti si na iPhonu chtěly o přestávkách neustále „hrát“, tedy počítat. Protože tehdy ještě nebyl iPad, začal jsem se poohlížet po iPodech, které tehdy stály kolem 6–7 tisíc. Pro děti mi ale přišly moc malé, a tak jsem nápad odložil.
A když pak přišly tablety?
iPad představili asi tak za rok a tehdy to všechno začalo. Zkoušel jsem jednat s naším panem ředitelem, který pochopitelně hned řekl, že nějakých 300 tisíc nemůže na takový projekt ani náhodou sehnat. Dál jsem tedy sháněl peníze přes známé, kamarády, sponzory a tak podobně. Tímto způsobem jsem dal dohromady cca 50 tisíc a pořídil jsem do školy prvních pět iPadů. Pan ředitel viděl, že to má nějaký smysl a taky že jsem do projektu zapálený. Sám pak sehnal ze sponzorských darů 50 tisíc, a tedy dalších pět iPadů.
Dále jsme zkusili tablety představit rodičům, když jsme iPady použili u zápisu do první třídy vedle klasického papírování. Rodičům se nápad zamlouval, a tak pan ředitel slíbil, že pro příští ročník sežene dalších 100 tisíc pro zbylých deset žáků.
Zaznamenal jste u rodičů také negativní reakce?
Ani jednou. Nebo se to možná báli říct – když si většina rodičů pochvalovala, jak je to super, asi se ostatní neodvážili protestovat (smích). Většinou se to rodičům opravdu líbilo a někdy dokonce sami přispívali. Hned zpočátku, když jsem ještě sháněl peníze, mi jedna maminka žáka z vyššího ročníku přispěla dvacet tisíc. A byl to přitom žák, kterého jsem ani neučil.
Měl jste se v té době kde inspirovat?
Ne, to vůbec. Všechno jsem si postupně osahával sám, a to nejdříve pouze s pěti iPady. To jsem v podstatě pouze zkoušel, co to umí a jak se s tím pracuje. Až potom jsem si začal více zjišťovat, co všechno se dá s tablety dělat.
V té době době také zrovna vznikal iSEN (komunita kolem využívání iOS zařízení ve speciálním školství, viz předchozí rozhovor), takže jsme na tom byli tak nějak podobně a mohli jsme sdílet svoje zkušenosti.
[youtube id=“Rtk9UrVsIYw“ width=“620″ height=“349″]
Jak dnes iPady ve třídě používáte?
Nejdůležitější je nad využíváním iPadů přemýšlet. Před dvěma lety jsem třeba narazil na nějakou pěknou aplikaci a hned si říkal, že to musíme ve třídě vyzkoušet. Dnes je to úplně naopak – vím, co potřebuji děti naučit, a hledám pro to ideální aplikaci.
Kdybych měl konkrétně jmenovat, nejvíce používáme kartičky Bitsboard a početní Mathboard. Obě aplikace se dají přesně upravit pro každého žáka a navíc umí sdílet výsledky s rodiči. A pokud někdy nenajdu aplikaci, která by mi přesně vyhovovala, můžu si vytvořit vlastní pracovní listy.
Jak dlouho máte iPad ve výuce puštěný?
To je docela častá otázka. Lidé se dívají na moje stránky a pak mi říkají, že děti celou dobu jenom sedí u iPadu a že z toho přece musí zblbnout. Tak to ale vůbec není. U nás ve škole to máme nastavené tak, že v hodinách pracujeme hlavně s papírem a tužkou. iPady máme pro motivaci a pouze pro aktivity, které mají na tabletu nějaké výhody oproti klasickým metodám.
Například?
Může to vypadat třeba tak, že děti v prvouce hledají na Googlu nějaké informace, pak je rozřadím do skupin, oni něco vypracují na papír a pak to odprezentují. Žáci se naučili iPady vnímat jako jednu z mnoha součástí výuky. Zpočátku je sice brali jako něco navíc, ale dnes už je to vyloženě nástroj, který jim pomáhá se vzdělávat. To je důležité pochopit.
Já jsem jednou udělal tu hloupost, že jsem žákovi zakázal s iPadem pracovat. On nědělal to, co měl, a tak jsem mu tablet za trest sebral. Pak jsem si ale hned uvědomil, že to je stejné, jako kdybych mu vzal učebnici. A to přece učitel nemůže udělat. Proto jsem to následně s dětmi na rovinu probral a dnes to funguje perfektně.
Jak se změnila komunikace mezi vámi, dětmi a jejich rodiči?
Vzájemné propojení a komunikace je jedna z velkých výhod. Na všech iPadech máme Google Apps a každému žákovi jsme také zřídili vlastní e-mail. To nám umožňuje, aby si děti svou práci a získané informace v tabletu snadno uchovaly. S rodiči se pak jednou dvakrát týdně na e-maily podívají a hned vidí, jak se jim daří. A protože některé aplikace detailně zaznamenávají, jak jim jednotlivé příklady jdou, mohou doma trénovat jen to, co jim dělá problémy.
Dá se tedy říci, že rodiče zapojujute více než pouze na třídních schůzkách jednou za pár měsíců.
Daleko více. Navíc ještě provozuji webové stránky www.panucitel.cz, kde rodičům radím, jak se mají se svými dětmi doma učit, jaké aplikace používat a tak podobně. Já pak na svém učitelském iPadu vidím, kdo jak doma pracuje. Jsou samozřejmě i rodiče, kteří se s dětmi doma neučí, ale to by asi nedělali ani bez iPadu.
Jak se stavíte k používání digitálních učebnic? Není to jen snaha použít za každou cenu moderní technologie?
Když vidím třeba projekt FlexiBook, přijde mi to trochu jako rána vedle. Je to v podstatě klasická kniha, akorát na iPadu. Přímo na propagačníchm videu přitom jeden žák říká: „No, je to taková ofocená učebnice“. V tom nevidím zrovna velký přínos a nerad bych, aby to tak na školách dopadlo. Já raději nechám děti aktivně pracovat a ne pouze listovat a psát něco do učebnic.
Co byste tedy doporučil učitelům, kteří také chtějí iPady ve výuce použít?
Důležité je vědět, proč iPad vůbec chcete. Já třeba pořádám školení, kde je tahle otázka vždy jedna z prvních. Měl jsem tu totiž jednu paní, která mi na tohle nebyla schopná odpovědět. Říkala: „No tak všeobecně, různě. Na co ho máte vy?“ V tu chvíli už je jasné, že je něco špatně.
Na školení taky vždy zjišťuji, jak velké mají učitelé IT zkušenosti, a jestli budou schopni iPady správně využít. Pokud ano, nediktuji jim přímo aplikace nebo způsoby využití. Pouze, když se mě sami zeptají. Lepší je si vším postupně projít, všechno si ve třídě sám vyzkoušet.
[youtube id=“JpoIYhwLWk4″ width=“620″ height=“349″]
Měly by se podle vás iPady ve školství plošně používat?
Důležité je, aby to neskončilo jako interaktivní tabule. Ty dnes v 90 % procentech případů ve školách neumí používat. Zbylých 10 % škol s nimi umí perfektně, ale musí je k tomu většinou někdo donutit. Znám to od svého bratra, který coby zástupce ředitele musel do šéfa neustále rýpat, aby to donutil učitele správně používat. Na té škole se to naštvaně půl roku učili, ale dnes si to všichni pochvalují a často interaktivky ve výuce používají.
Ono to totiž nikdy není jen o zařízení. Nejde o to, že iPad je boží věc. Některé věci, co dnes ve výuce děláme, by možná šly i na nějakých levnějších Androidech. Ale je důležité, aby učitelé měli zájem a věděli, co chtějí. S detaily a praktickými věcmi jim pak už může pomoci komunita.
Pokud se chcete o výuce Mgr. Kováče dozvědět více, podívejte se na webové stránky jeho třídy.
Více informací o iPadu ve školách a nabídce školení pak najdete na webu iSchool.
tak tomu sa povie Pan Ucitel.
Škoda, že Ti kteří věnují „svým“ dětem spoustu času, energie a učení pro ně není prací, ale posláním, jsou za svou práci ve školství odměňováni (většinou) stejně jako Ti kteří si to chodí do školy pouze odučit :-(.
s interaktivními tabulemi to řekl naprosto přesně, ale tak hlavní je, že se vyčerpaly dotace…