Filip Novotný Humble Indie Bundle V je přímo nabitý spoustou prvotřídních her. Bohužel bude během několika dní ukončen a bylo by škoda přijít o možnost levně koupit zajímavé tituly. Proto jsme pro vás připravili recenzi jedné hry z celého balíku. Nejzvučnější jméno má bezesporu LIMBO.
Herní debut dánských vývojářů Playdead sice poprvé spatřil světlo světa už v loňském roce. Mnoho hráčů se k němu však dostalo až s notným odstupem, jelikož si Microsoft zařídil počáteční exkluzivitu pro svou konzoli XBOX. Na ostatní platformy (PS3, Mac, PC) se tedy tento nečekaný hit dostal až s ročním zpožděním. Čekání se ale vyplatilo, časová rezerva této hře vůbec neubrala na přitažlivosti, i když si port pochopitelně ponechal všechny nešvary originálu. A jelikož je Limbo součástí obřího balíku Humble Indie Bundle V, určitě stojí za to si připomenout, v čem je tak výjimečné.
Limbo by se dalo zařadit jako „puzzlovka“ nebo „hopsačka“, rozhodně ale nečekejte klon Maria. Spíše by se sneslo přirovnání k titulům Braid nebo Machinarium. Všechny tři zmiňované hry totiž přinesly krásný a osobitý vizuální styl, výborný zvuk a nové herní principy. Odtud se už ale jejich cesty rozcházejí. Zatímco Braid nebo Machinarium sází na roztodivný barvitý svět, Limbo vás skrze vinětaci obrazovky vtáhne do staré fotografie připomínající temnotu, od které zkrátka nelze spustit oči. Braid nás zahltil hromadou textu, v Limbu de facto žádný příběh není. Ve výsledku jsou oba tituly stejně nesrozumitelné a otevírají hráči velké možnosti interpretace, pouze s tím rozdílem, že Braid se u toho tváří mnohem důležitěji a více nabubřele.
Zásadní rozdíl je také v přístupu k hráči. Zatímco skoro každá současná hra obsahuje výukový level a zpočátku vás tak trochu vodí za ručičku, v Limbu nic takového nenajdete. Sami budete muset přijít na ovládání, na způsob řešení hádanek, zkrátka na všechno. Jak se nechali slyšet sami autoři, hra byla tvořena tak, jako by ji měl hrát nějaký jejich nepřítel. Na takto vzniklé obtížné hádanky se pak měli vývojáři podívat ještě jednou a přidat nějaké nenápadné zvukové nebo obrazové vodítko, jako by měl naopak hrát jejich přítel. Krásně tuto metodu ilustruje hned jedna z úvodních kapitol, kdy hráč nejdříve s holýma rukama stojí proti obřímu pavoukovi a je na první pohled bezbranný. Po chvíli ale v levém kanále zazní neznámý kovový zvuk. Když hráč nakoukne za levý okraj obrazovky, uvidí na zemi past, která s rachotem spadla ze stromu. Po chvíli každému dojde, co se od něj očekává. Jedná se sice o maličkost, zásadně ale pomáhá nastolit atmosféru nejistoty a bezmoci.
[youtube id=t1vexQzA9Vk width=“600″ height=“350″]
Ano, tohle totiž není jen tak nějaká obyčejná casual hra. U Limba se budete bát, lekat, budete trhat pavoukům nožičky a napichovat je na kůly. Ale hlavně budete umírat. Mnohokrát. Limbo je totiž hra škodolibá, a pokud se budete snažit nějaký problém vyřešit jednoduše, po zásluze vás za to potrestá. Na druhou stranu ale trest není tak tvrdý, hra se vždy načte jen o maličký kousek zpátky. Navíc budete za svoji blbost odměněni jednou z rozmanitých umíracích animací. I když si budete chvíli nadávat za své opakované chybování, pohled na vnitřnosti vaší postavičky poskakující po celé obrazovce vám nakonec na tváři vykouzlí cynický úsměv.
A nutno říci, že Limbo má možná proti očekáváním až překvapivě dobrý fyzikální model. Ale takto by se dalo básnit o všem možném, od fyziky poletujících střev přes filmovou fotografii připomínající obrazový šum až po úžasnou ambientní hudbu. Působivé audiovizuální zpracování ale bohužel nemůže zachránit nevyváženost první a druhé půlky hry. V úvodní části totiž narazíte na spoustu naskriptovaných událostí (a jsou to právě ony, na kterých stojí atmosféra strachu a nejistoty), kdežto druhá půle je už v podstatě pouhým sledem čím dál komplexnějších hrátek s prostorem. Sám šéf Playdead, Arnt Jensen, přiznal, že v pozdější fázi vývoje povolil se svými nároky a nechal tak Limbo sklouznout k pouhé puzzlovce, což je určitě velká škoda.
Ve výsledku by pak možná byl člověk radši za kratší, ale silnější zážitek a alespoň náznak příběhu. Limbo má i vzhledem ke své ceně poměrně krátkou hrací dobu – tři až šest hodin. Jedná o krásnou hru, která se určitě zařadí mezi inovativní tituly typu Mirror’s Edge, Portal nebo Braid. Do budoucna přejeme Playdead mnoho úspěchů a doufáme, že to příště tolik neuspěchají.
[app url=“http://itunes.apple.com/cz/app/limbo/id481629890?mt=12″]
Náznak příběhu je podle mně silný, ale mám rád volnost, kterou vám hra nechává při přemýšlení o ději.