Zavřít reklamu

Mobilní zařízení dnes již dokáží nahradit kdeco. Velice užitečná je jejich „transformace“ do platební karty, kdy jen přiložíte telefon k terminálu a máte zaplaceno. Ve světě Applu se tato služba nazývá Apple Pay a rok 2015 byl jejím prvním testem.

„Jsme si jisti, že 2015 bude rokem Apple Pay,“ hlásil s ohledem na prvotní zájem a reakce obchodníků na začátku loňského roku Tim Cook. Jen pár měsíců předtím šéf Applu samotnou službu představoval a koncem října 2014 bylo Apple Pay oficiálně spuštěno.

Po zhruba patnácti měsících provozu nyní můžeme zhodnotit, zda Cookova slova o „roku Apple Pay“ byla jen zbožným přáním, anebo na poli mobilních plateb skutečně vládla hlavně jablečná platforma. Odpověď je dvojí: ano i ne. Označit rok 2015 za rok Apple by totiž bylo příliš snadné. Důvodů je několik.

Rozhodně zatím nemá cenu měřit úspěšnost Apple Pay dle nějakých čísel. Například jaký podíl má na všech bezhotovostních transakcích, protože ve Spojených státech to je stále nepatrné číslo. Mnohem důležitější je nyní sledovat vývoj služby jako takové, vývoj celého trhu mobilních plateb a v případě Apple Pay také upozornit na některá specifika, která přináší zejména zásadní rozdíl mezi americkým a například evropským či čínským trhem.

Konkurenční (ne)boj

Pokud bychom měli rok 2015 hodnotit z hlediska toho, o kom se nejvíc mluvilo, pak to v oblasti platebních plateb bylo téměř jistě Apple Pay. Ne že by snad nebyla konkurence, ale tradiční síla značky firmy z Cupertina a její schopnost relativně rychle rozšířit novou službu stále funguje.

Aktuální boj probíhá prakticky mezi čtyřmi systémy a dva z nich se ne náhodou jmenují stejně jako ten od Applu – Pay. Po neúspěchu s Wallet se Google rozhodl, že vyrukuje s novým řešením Android Pay, na stejný vagón naskočil i Samsung a začal ve svých telefonech nasazovat Samsung Pay. A nakonec je tu na americkém trhu klíčový hráč CurrentC.

Apple má nicméně proti všem soupeřům ve většině bodů navrch nebo alespoň nikdo není lepší. Zatímco jednoduchost užití, ochranu soukromých dat uživatele a bezpečnost přenosu dokáží některé konkurenční produkty nabídnout v podobném rozměru, dokázal Apple na svou loď nabrat zásadně větší počet spolupracujících bank. To je vedle počtu obchodníků, u nichž jde mobilní platbu uskutečnit, klíčové z hlediska toho, kolik potenciálních uživatelů firma dokáže oslovit.

Jako možná nevýhoda Apple Pay proti všem zmíněným se může jevit fakt, že se jedná o platformu uzavřenou pro jablečný ekosystém. Jenže ani s Android Pay si nezaplatíte jinde než na nejnovějších Androidech a také Samsung své Pay uzavírá pouze pro své telefony. Každý si tedy jede na svém písečku a musí pracovat především sám na sobě, aby oslovil zákazníky. (Trochu jiný je případ s CurrentC, které funguje na Androidu i iOS, avšak zdaleka nefunguje jako přímá náhrada platební karty; navíc se jedná pouze o „americkou“ záležitost.)

 

Jelikož si tak různé mobilní platební služby přímo nekonkurují, mohou být naopak všechny firmy rády, že postupně na trh přišly. Všem totiž každá taková služba, ať už se jedná o Apple, Android nebo Samsung Pay, pomůže se šířením osvěty a možnostech platit mobilním telefonem, zároveň to donutí obchodníky se novému trendu přizpůsobit a banky distribuovat kompatibilní terminály.

Dva světy

Možná vám předchozí řádky nedávají příliš velký smysl. Jaká je potřeba osvěta o mobilním nebo dokonce bezkontaktním placení, říkáte si? A tady právě narážíme na jeden obrovský problém, střet dvou jiných světů. Spojené státy proti zbytku světa. Zatímco Evropa, a Česká republika zejména, je lídrem v oblasti bezkontaktních plateb, Spojené státy zásadním způsobem zaspaly dobu a lidé tam nadále platí kartami s magnetickým proužkem a projíždějí je čtečkami.

Evropský trh, ale například také ten čínský, je naopak dokonale připraven. Máme tu všechno: zákazníky zvyklé nakupovat přiložením karty (a dnes již kolikrát právě i mobilních zařízení) k terminálu, obchodníky zvyklé takové platby přijímat a banky to všechno podporují.

Proti tomu Američané o možnosti placení mobilem často vůbec nevědí, protože kolikrát ani nemají tušení, že již jde platit bezkontaktně. Applu, a nejen jemu, se tak špatně prosazuje. Když uživatel neví, že takové možnosti vůbec jsou, těžko najednou začne používat Apple Pay, Android Pay nebo Samsung Pay. Navíc kdyby chtěl, často narazí na nepřipravenost obchodníka, který nebude mít kompatibilní terminál.

Samsung se tento problém amerického trhu snažil vyřešit tak, že jeho Pay funguje nejen s bezkontaktním terminálem, ale také se čtečkou magnetického pásku, jenže má zase proti Applu o stovky méně spolupracujících bank vydávajících platební karty, a tak se zase adopce brzdí jinde.

Ve Spojených státech pak vše brzdí ještě jedna věc – již zmíněné CurrentC. Toto řešení není zdaleka tak jednoduché, že přiložíte telefon k terminálu, zadáte kód nebo otisk prstu a máte zaplaceno, ale musíte otevřít aplikaci, přihlásit se a naskenovat čárový kód. Jenže problém je, že na CurrentC vsadily největší americké obchodní řetězce typu Walmart, Best Buy nebo CVS, a tak se tady běžní zákazníci využívat moderních služeb nenaučili.

Best Buy už naštěstí od exkluzivního vztahu s CurrentC opustilo a můžeme jen doufat, že ho budou následovat i další. Řešení Applu, Googlu i Samsungu je jednak jednodušší a především zásadně bezpečnější.

Expanze je nutnost

Apple Pay nikdy nebylo myšleno jako ryze americká záležitost. Apple již dlouho hraje celosvětově, jenže domovská země byla první, kde se mu podařilo dojednat všechna potřebná partnerství. Sami v Cupertinu pravděpodobně čekali, že do dalších zemí svůj platební systém dostanou mnohem dříve, ale v lednu 2016 je situace taková, že vedle Spojených států je Apple Pay dostupné už jen ve Velké Británii, Kanadě, Austrálii, Hongkongu, Singapuru a Španělsku.

Přitom původně se mluvilo o tom, že do Evropy by mohlo Apple Pay dorazit už začátkem roku 2015. Nakonec to bylo až v polovině, a to jen do Velké Británie. Další rozšíření do výše zmíněných zemí přišlo až loni v listopadu (Kanada, Austrálie) nebo teď v lednu a to vše s jedním zásadním omezením – Apple Pay tu zatím podporuje pouze American Express, což je zejména v Evropě, kde dominují Visa a Mastercard, nepříjemný problém.

Applu se tak evidentně nedaří zdaleka tak úspěšně dojednávat smlouvy a lákat na své řešení banky, obchodníky a vydavatele karet, jako tomu bylo ve Spojených státech. Přitom velká expanze je zcela klíčová pro další rozvoj služby.

Kdyby Apple Pay nezačínalo v Americe, ale v Evropě, téměř jistě by zaznamenalo mnohem lepší start a čísla by byla znatelně lepší. Jak již bylo zmíněno, zatímco pro americký trh je celé mobilní placení stále trochu sci-fi, většina Evropanů už netrpělivě vyhlíží, kdy konečně ono Apple (nebo jakékoliv jiné) Pay dorazí. Zatím si musíme na mobily lepit různé speciální nálepky nebo si na ně nandávat nevzhledné kryty, abychom si tu představu o budoucnosti bezkontaktních plateb mohli alespoň vyzkoušet.

Ve Velké Británii už například mohou lidé platit s Apple Pay v hromadné dopravě, což je skvělý příklad užití takové služby. Čím víc takových možností bude, tím bude snazší lidem ukázat, k čemu je placení mobilem dobré a že nejde jen o nějaký technologický výstřelek, ale vlastně užitečnou a efektivní věc. S mobilem v ruce dnes do tramvaje nebo metra nastupuje skoro každý, tak proč se zbytečně namáhat sahat pro drobné nebo kartu. Opět: v Evropě zcela jasné a zřejmé sdělení, v Americe nutná trochu jiná a základnější osvěta.

Evropa čeká

Ale o Spojené státy nakonec tolik nejde. Apple se může snažit sebevíc, nicméně adaptace společnosti (nejen zákazníků, ale také bank, prodejců a dalších) na bezkontaktní platby a nové technologie si žádá čas. Ani v Evropě se nepřestal používat magnetický pásek ze dne na den, jen nyní máme – trochu proti běžným zvyklostem – před Amerikou dlouholetý náskok.

Klíčové je, aby se Apple Pay co nejdříve dostalo do Evropy. A také do Číny. Tamní trh je totiž pro platby mobilem připravený zřejmě ještě lépe než ten evropský. Počet mobilních plateb provedených za měsíc se počítá ve stovkách milionů a také tu má větší procento lidí nejnovější iPhony, jež jsou k Apple Pay potřeba. Ostatně i to je pozitivní zpráva pro rok 2016: počet nejnovějších iPhonů se celosvětově zvýší a s tím i možnost užít telefon k placení.

A jelikož se podle všeho chystá Apple se svým Pay do Číny již v nejbližších měsících, bude patrně zatím čínský trh pro kalifornského giganta díky svým dispozicím a objemu mobilních transakcí důležitějším trhem než americký.

Evropě zřejmě v dalších měsících nezbude nic jiného, než jen smutně přihlížet. Byť například zástupci Visy již krátce po spuštění služby v roce 2014 proklamovali, že mají velký zájem na tom, aby pomohli Applu v jednáních s tuzemskými bankami a dokázali společně Apple Pay co nejrychleji rozšířit po Evropě včetně České republiky, stále se nic neděje.

Do vybrané společnosti nově přibrané Španělsko působí spíše trochu jako výkřik do tmy, obzvlášť když je zatím dohoda pouze s American Express, a Velkou Británii v tomto ohledu přeci jen musíme brát trochu za solitéra, který úplně nereflektuje, co se děje ve zbytku kontinentu.

Spíše „roky“ Apple Pay

Rok 2015 tak můžeme nazvat rokem Apple Pay například kvůli tomu, že pokud médii rezonovalo některé jméno nejčastěji, bylo to právě jablečné řešení. Jen stěží lze polemizovat s tím, že Apple má ze všech největší sílu prosadit placení mobilními zařízeními nejrychleji a také nejúspěšněji, už jenom s ohledem na to, kolik každé čtvrtletí prodá nových iPhonů, které jsou pro Pay nezbytné. Zároveň spolu s ním rostou i konkurenční řešení a celkově se tak zvětšuje celý segment mobilních plateb.

Mluvit o skutečném „roku Apple Pay“ bychom ale měli spíše v případě, že zaznamená tato ambiciózní platforma konečně pořádný boom. Až naplno prorazí ve Spojených státech, což není otázka jednoho roku, a především až se plnohodnotně dostane do celého světa, protože jestli se má nyní někde uchytit, bude to Čína a Evropa. Aktuálně se tak pohybujeme v delším časovém období, kdy Apple Pay pomalu roztáčí svá kola, z čehož nakonec může vzniknout mohutný kolos.

V tu chvíli pak budeme moci mluvit o tom, že to je ta chvíle Apple Pay. Zatím to jsou ale stále spíše dětské krůčky, které brzdí větší či menší překážky nastíněné výše. Jedno je ale jisté: Evropa i Čína jsou připraveny, stačí jen zaklepat. Snad to bude už v roce 2016.

.