Filip Novotný Konec devadesátých let, systém Microsoft Windows a hudba ve formátu MP3. Kombinace, která pro mnohé z nás znamená jediné – program Winamp. Tento hudební přehrávač byl ve své době vždy o krok dál před konkurencí a stal se proto na trhu jedničkou. V poslední dekádě ale začal rychle zaostávat za komplexnějšími aplikacemi jako iTunes a letošní rok bude jeho poslední. Webové stránky přehrávače zobrazují strohé oznámení o ukončení vývoje.
Winamp.com a s ním spojené webové služby přestanou být od 20. prosince 2013 dostupné. Nadále také nebude ke stažení mediální přehrávač Winamp. Prosíme, abyste si před tímto datem stáhli jeho poslední verzi.
Děkujeme, že jste po více než 15 let podporovali Winamp a jeho komunitu.
A zpočátku to přitom vypadalo tak nadějně. Revoluční formát MP3 (1995) se po několika letech konečně dostal do mainstreamu a právě Winamp z toho dokázal nejvíce těžit. V době, kdy hudebních přehrávačů bylo pomálu (Windows Media Player, RealPlayer) a byly veskrze velice primitivní, přišel Winamp jako rána z nebes.
Psal se rok 1997 a veřejnosti neznámá společnost s názvem Nullsoft vydala hudební přehrávač, který už v prvních verzích přinesl funkce, o nichž konkurence ještě ani nesnila. Podporoval playlisty, přídavné plug-iny a vizualizace. Proto byla řada lidí ochotna za Winamp zaplatit; první verze přišla hudební nadšence na 10 dolarů.
Netrvalo to dlouho a všichni, které zajímal poslech hudby ve vysoké kvalitě, používali právě Winamp. Uživateská základna se rozrostla na 60 milionů lidí a málokterý program měl na internetu tak zvučné jméno. „Každý měsíc nám chodily desetidolarové šeky o hodnotě 100 000 dolarů,“ vzpomíná na zlatou éru Nullsoftu jeho někdejší manažer Rob Lord.
A rozhodně to nevypadalo, že by nejlepší dny Winampu měly být u konce. Na americkém trhu zrovna vládla ta největší internetová horečka a mnozí investoři a velké firmy viděli v nových technologiích veliký potenciál. Spatřili jej i u rozšířeného hudebního přehrávače, a tak Nullsoft v roce 1999 odkoupila korporace AOL. Zaplatila přibližně 100 milionů dolarů.
Dále také provedla i akvizici společnosti Spinner, jež provozovala jednu z prvních hudebních služeb internetu. Ta nabízela mimo jiné streamovaný poslech více než jedné stovky rozhlasových stanic a spolupracovala s ní i řada renomovaných muzikantů.
Tyto dvě společnosti měly v rukou AOL velký potenciál. „Spinner dokázal vytvořit novou službu a měl také ostřílený management, zatímco Winamp měl vlastní produkt a platformu, která mohla přitáhnout uživatele,“ vzpomíná někdejší viceprezident Spinneru Fred McIntyre.
AOL mohl s tímto arzenálem a obrovskými finančními zásobami zcela jasně vytvořit novodobého nástupce MTV. Pozici, kterou má dnes obchod iTunes Store, mohl místo něj zaujímat nový produkt vzešlý ze spolupráce týmů Winampu a Spinneru. Situace se však záhy po této dvojakvizici značně zkomplikovala.
Americké trhy začaly po velkém nadšení z boomu internetu střízlivět a všem docházelo, že akcie technologických firem jsou silně nadhodnocené. Dot-com bublina splaskla a řada společností, do nichž investoři nasypali miliardy dolarů, skončila v propadlišti dějin.
AOL se sice podařilo přežít, zadělalo si ale na zcela odlišný problém. Vedení společnosti se totiž rozhodlo spustit fúzi s mediálním gigantem Time Warner. Důvody pro tento krok nejsou jasné; možná šlo o pokus zajistit se proti další akciové krizi, možná také o něco úplně jiného. Ať už v tom bylo cokoliv, přípravy na tak složitou operaci si vyžádaly obrovské množství úsilí. Proto šel vývoj nově získaného Winampu stranou.
Do určité míry se pak překvapivě stal přítěží. Šéf Nullsoftu Justin Frankel byl totiž vždy tak trochu volnomyšlenkář a korporátní struktury AOL mu vůbec neseděly. Jeden příklad za všechny: v roce 2000 Frankel bez konzultace se svými nadřízenými umístil na firemní servery svůj nový P2P protokol Gnutella. Jednalo se o základ podobné sítě, jako byly Napster nebo KaZaA, kde lidé mj. nelegálně sdíleli hudbu.
To sice Winampu mohlo přijít výhodné, jiným už ale ne. Zejména velká vydavatelství jako Warner Music Group se snažila s rozšířenými P2P sítěmi všemi prostředky bojovat a dokonce se s nimi i soudila (jmenovitě s Napsterem). Vzhledem k tomu, že se Time Warner coby majitel WMG zrovna chystal na fúzi s AOL, Frankelovi nadřízení zuřili.
Také kvůli tomuto incidentu se manažeři AOL rozhodli Winampu zastříhnout křídla. Přestože měla Frankelova divize desetkrát větší uživatelskou základnu a byla i finančně úspěšnější, rozhodovací schopnosti získala divize Spinner. Winamp se ocitl na druhé koleji.
Ve výsledku na tom ale v podstatě nezáleželo, jelikož na druhou kolej byla v rámci společnosti odstavena i celá část AOL zabývající se internetovými službami. Winamp a Spinner se tak ocitly po boku ICQ nebo MapQuestu – služeb, které kvůli špatnému managementu také časem zaspaly dobu.
Trocha manažerského instinktu by přitom mohla z AOL udělat velkého hráče na poli hudby. Už v roce 2000 navrhl McIntyre ideu předplacené hudební služby. Manažeři sice dali projektu zelenou, ovšem až v roce 2003. V té době už jejich MusicNet nemohl uspět, jelikož je o celé dva roky předběhla služba Rhapsody.
MusicNet nemohl být spuštěn dříve, jelikož AOL upřednostňoval svůj tradiční zdroj příjmů – poskytování vytáčeného připojení k internetu. Dial-up sice společnosti přinášel velký balík peněz, tato technologie ale byla na rapidním ústupu. Tento (už v té době) zastaralý způsob připojení k internetu používalo 23,2 milionu uživatelů. Pro srovnání – Winamp měl o 2 miliony více.
Vedení AOL ale i tato čísla ignorovalo. Ze svých nových akvizic mohlo vytvořit službu typu Pandora nebo Spotify, místo toho se z nich ale pouze snažila vyždímat více uživatelů pro dial-up. Jak věc shrnul McIntyre: „AOL vědělo, že Winamp je hodnotný, ale nevědělo, co kurva s ním.“
Společnost s obrovskými finančními možnostmi si nevěděla rady s nejlepším a nejúspěšnějším hudebním přehrávačem doby. Jiná společnost, která se tehdy zmítala na pokraji zániku, mezitím ze svého absolutního minima dokázala vykřesat produkt, který změnil svět. Byl podzim 2001 a Steve Jobs představil první iPod. A ten dost možná zachránil Apple od záhuby.
Nullsoft mezitím pracoval na nové verzi Winampu s pořadovým číslem 3. Po jeho spuštění v srpnu roku 2002 následovalo velké rozčarování. Uživatelé si totiž sice v nadšení začali nový přehrávač instalovat, záhy si ale stěžovali na nepochopitelně velké hardwarové nároky a vraceli se k předchozí verzi. Zatímco iPod a potažmo iTunes zažíval obrovský boom, Winamp začínal pomalu ztrácet uživatele.
Stejně tak přicházel o zákazníky i jeho majitel, AOL. A duchovnímu otci Winampu Justinu Frankelovi docházely nervy. Snažil se svým nadřízeným představit nové projekty, u kterých viděl možnost, že by mohly firmu vrátit na výsluní. „V AOL by měli zvednout zadky a dělat něco pro to, aby neztráceli tolik uživatelů,“ prohlásil, když jeho návrhy odmítli.
[youtube id=qKW5yrnIDEA width=620 height=349]
Frankel se rozhodl, že už je čas. Dokončil práci na připravovaném Winampu 5 a v lednu roku 2004 společnost opustil. „Osmdesát procent lidí v AOL je úplně mimo,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro Rolling Stone. Spolu s Frankelem brzy odešla i velká část původního týmu.
Ani tento signál nestačil na to, aby se v politice AOL udály větší změny. Zatímco Apple představil obchod iTunes Store, který se po několika letech stal nejúspěšnějším prodejcem hudby na světě, Winamp 5 se chlubil žhavou novinkou v podobě možnosti používat různobarevné skiny.
Winamp začal silně stagnovat a jeho majitel AOL Time Warner mezitím ohlásil opětovné rozdělení na dvě samostatné společnosti. Jejich nepovedená fúze se navždy zapsala do dějin jako největší chyba v korporátní sféře, která je nakonec stála více než 100 miliard dolarů.
Když bylo jasné, že AOL propásl svou velkou příležitost a hudební průmysl se výrazně posunul dál, změnil Winamp taktiku. Začal vylepšovat svůj vcelku populární streamovací nástroj Shoutcast, zaměřil se na zahraniční trhy a přešel na tzv. freemium model. Ten umožňoval používat program zdarma a zároveň za 20 dolarů nabízel prémiovou verzi Winamp Pro.
Tato taktika zafungovala a zejména díky uživatelům mimo USA se raketový propad počtu uživatelů přibrzdil. Winamp v roce 2010 vydal verzi pro Android a o rok později dokonce i pro Mac. Přehrávač se díky diversifikaci příjmů stále dokázal udržet v černých číslech a podle některých bývalých zaměstnanců v posledních letech vydělával kolem šesti milionů dolarů ročně.
To je ovšem daleko méně než by mohl vydělávat nebýt několika velmi špatných rozhodnutí. Nullsoft udělal chybu, když bez rozmyslu přijal nabídku akvizice od společnosti AOL. Ta pak sama udělala řadu fatálně špatných kroků, jako je zpátečnické lpění na zastaralém business modelu nebo katastrofální fúze s Time Warner. Klíčové také bylo jedno rozhodnutí správné – když Steve Jobs dal zelenou projektu s názvem iPod.
Vyborny clanek, diky.
Pěkný článek. Kdy bude další ? :)
Pouzival jsem winamp az do verze 3 kdy se to cele posra*o. Kazdopadne k velkemu uspechu ipodu bych podotkl, ze v zemich mimo usa zas az tak popularni nebyl cca az do roku 2008-2009 kdy uz ale zase pro bezneho uzivatele bodovali all in one mobilni telefony. Neznam osobne nikoho kdo nema iphone nebo ipod a pouziva ve windows itunes