Nový 15″ MacBook Pro s 8jádrovým procesorem se konečně dostal do rukou zvídavých recenzentů a my tak kromě měření syrového výkonu můžeme zjistit, jak si MacBook vede i po stránce provozní. Zejména v oblasti chlazení ve vzduchu visela velká neznámá, neboť MacBooky Pro měly problém uchladit i méně výkonný (a topící) 6jádrový čip od Intelu, což musel Apple v loňském roce řešit úpravou softwaru.
Šestijádrový Core i9 u loňských modelů z počátku trpěl na slabé chlazení MacBooku Pro, kvůli kterému procesor nemohl pracovat na udávaných frekvencích. Takřka okamžitě po zahájení zátěže se musel podtaktovávat a ve finále byl tak jeho výkon na podobné úrovni, jako 4jádrové varianty. Apple problém nakonec jakžtakž vyřešil úpravou softwaru a naladění, výsledek je však stále diskutabilní. Zabudování ještě výkonnějšího čipu tak vzbuzovalo oprávněnou skepsi.
Redaktoři serveru Appleinsider k testu využili populární benchmark Cinebench R20. Místo jednoho průběhu benchmarku však test spouštěli neustále po sobě, aby tak simulovali dlouhodobé zatížení procesoru.
Krátce po spuštění prvního testu vyletěly frekvence procesoru k inzerovaným hodnotám hladiny Turbo Boost, tedy 5 GHz. Prakticky ihned poté však teplotní čidla procesoru zaznamenala dosažení 100 stupňů, což je (relativně hodně vysoko nastavená) hranice, kdy dojde k podtaktování čipu pro účely snížení provozní teploty – tzv. termal throttling. Místo poklesu frekvence na základní takt 2,4 GHz však MacBook dokázal udržet pracovní frekvence čipu mezi 2,9 a 3 GHz, což je velmi slušný výsledek.
Při dlouhodobém testování se frekvence ustálila kolem výše zmiňovaných 3 GHz, během kterých byla teplota čipu na úrovni 94 stupňů, což je stále na hranici dlouhodobě bezpečného provozního stavu (extrémně vysoké teploty postupně čipy ničí, zejména pokud jde o dlouhodobou zátěž).
Kritická situace chlazení nejvýkonnějších procesorů v MacBoocích Pro má několik důvodů. Za ten první Apple příliš nemůže, neboť k designu šasi této generace došlo někdy v průběhu roku 2015, kdy Intel ohlašoval nástup nových generací čipů, které budou velmi výkonné a zároveň úspornější, než generace předešlé. K tomu však nedošlo a Intel si z hodnoty TDP udělal trhací kalendář, což ve finále odnesli výrobci notebooků, kteří měli chlazení již nadimenzované a pevně dané.
Svou vinu však nese i Apple tím, jak subtilní chladící systém pro své MacBooky vymyslel. Fyzikální zákony obejít nejdou, i když se Applu u současné generace MacBooků Pro podařilo vrcholné procesory relativně dobře uchladit.
Nikdo přitom moc neví, jak se to Applu povedlo. Po stránce hardwarové k žádným změnám v chlazení či podobě šasi nedošlo. Chladící systém je stále stejný, stejně jako ventiáltor a radiátor. Jak je tedy možné, že procesor se stejnou tabulkovou úrovní TDP, jako měly loňské 6jádrové modely, je nyní MacBook Pro schopný uchladit lépe, než tomu bylo loni u méně výkonných čipů?
Ať už za tím stojí cokoliv, nové 8jádrové MacBooky Pro jsou na rozdíl od svých loňských předchůdců použitelné a uživatelé se nemusí bát za vrcholnou konfiguraci připlácet. Nárazové úkony vyžadující krátkodobý výkon jsou pro tento MacBook jak dělané, dlouhodobější úkoly však na rozdíl od loňského modelu zvládne také.