Snad každý fanoušek Applu ví, že Cupertinská společnost měla původně tři zakladatele. Velice záhy ji ale vedli pouze Steve Jobs se Stevem Wozniakem. Pojďme si dnes v kostce připomenout den, kdy Apple opustil jeho třetí spoluzakladatel a zároveň nejstarší člen tehdejšího vedení – Ron Wayne.
Wayne, který ve společnosti vlastnil 10% podíl, se nedlouho po jejím založení rozhodl raději hodit ručník do ringu. Důvodem byly obavy z toho, že už nebude mít dost času ani energie, kterou by mohl do Applu řídně investoval. Ze společnosti, která o řadu let později měla hodnotu v řádech miliard dolarů, Wayne odcházel s 800 dolary z akcií a dalšími 1 500 dolary coby potvrzení dohody. V jednom z pozdějších rozhovorů Wayne vylíčil, jak mu o dvě desítky let mladší kolegové přišli jako „vichřice“. „Kdybych zůstal u Applu, asi bych skončil jako nejbohatší člověk na hřbitově,“ přiznal Wayne posléze.
Za krátkou dobu svého působení ale stihl Wayne v Applu zanechat svou nesmazatelnou stopu. Byl autorem prvního loga – dřevorytového vyobrazení Sira Isaaca Newtona, sedícího pod stromem s padajícím jablkem. Wayne také sepsal první smlouvu v historii společnosti Apple, která stanovila, co budou všichni tři spoluzakladatelé dělat. Wozniak měl řídit elektrotechniku. Jobs se staral o marketing a Wayne dohlížel na mechanické inženýrství a dokumentaci.
Tři spoluzakladatelé Applu spolu dobře vycházeli, i když Wayne měl k Wozovi podstatně blíž než k Jobsovi. Wayne popsal Wozniaka jako „nejlaskavějšího člověka, jakého jsem kdy v životě potkal. Jeho osobnost byla nakažlivá.“ S Jobsem se Wayneovi jednalo o poznání hůře. „Kdybyste si mohli vybrat mezi Stevem Jobsem a kostkou ledu, přitiskli byste se k ledové kostce, abyste se zahřáli. Ale právě to bylo potřeba, aby z Applu udělal to, čím se stal,“ uznává Wayne.
K Waynově absolutní cti je třeba říci, že nikdy neprojevil známky toho, že by svého rozhodnutí litoval. Když Apple v prosinci 1980 vstoupil na burzu, stali se Jobs i Woz okamžitě milionáři. Waynovi se finančně dařilo méně, ale žil dál bez stížností. „Nechtěl jsem promarnit zítřky naříkáním nad včerejšky. Znamená to, že jsem bez emocí a necítím bolest? Samozřejmě že ne. Ale zvládám ji tím, že jdu dál. To je vše, co může kdokoli z nás udělat.“