Ondřej Holzman Život a úspěchy Steva Jobse byly v posledních dnech propírány tak podrobně, že už je dobře známe. Mnohem zajímavěji se nyní jeví různé vzpomínky a příběhy lidí, kteří se s Jobsem osobně setkali a znají ho i jinak než jako toho pána v černém roláku, který rok co rok udivoval svět. Jedním takovým je Brian Lam, redaktor, jenž toho s Jobsem zažil opravdu hodně.
Přinášíme vám příspěvek z Lamova blogu, kde redaktor serveru Gizmodo obsáhle popisuje své osobní zkušenosti se samotným zakladatelem Apple.
Steve Jobs byl ke mě vždy milý (aneb výčitky pitomce)
Steva Jobse jsem potkal během své práce v Gizmodu. Byl to vždycky gentleman. Měl mě rád a také měl rád Gizmodo. A já ho měl rád též. Někteří mí přátelé, kteří v Gizmodu pracovali, na tyto dny vzpomínají jako na “staré dobré časy”. To proto, že to tak bylo předtím, než se všechno pokazilo, než jsme našli ten prototyp iPhonu 4 (informovali jsme zde).
***
Poprvé jsem se se Stevem střetl na konferenci All Things Digital, kde tehdy Walt Mosberg zpovídal právě Jobse a Billa Gatese. Konkurencí mi byl Ryan Block z Engadgetu. Ryan byl zkušený redaktor, zatímco já se teprve rozkoukával. Jakmile při obědě Ryan Steva zpozoroval, okamžitě za ním běžel a pozdravil ho. O minutu později jsem sebral kuráž i já a udělal to stejné.
Potkal jsem Steva Jobse
Před chvílí jsme narazil na Steva Jobse, zrovna když jsem na konferenci All Things D mířil na oběd.
Je vyšší, než bych si myslel, a celkem opálený. Chystal jsem se představit, ale pak si pomyslel, že je nejspíše zaneprázdněn a nechce být rušen. Šel jsem si dát salát, ale pak si uvědomil, že bych měl být ve své práci alespoň trochu akční. Položil jsem tác, prodral se davem a konečně se představil. Nic velkého, jen jsem chtěl říct ahoj, jsem Brian z Gizmoda. A vy jste ten, co vytvořil iPod, že? (Tu druhou část jsem neřekl.)
Steva setkání potěšilo.
Řekl mi, že čte náš web. Prý třikrát až čtyřikrát denně. Opáčil jsem, že si vážím jeho návštěv a budu si nadále kupovat iPody, pokud nás bude stále navštěvovat. Jsme jeho oblíbeným blogem. Byl to opravdu příjemný okamžik. Steva se zajímal a já se mezitím snažil vypadá trochu „profesionálně“.
Bylo skutečnou ctí mluvit s mužem, který se soustředí na kvalitu a dělá věci podle svého, a sledovat, jak schvaluje naši práci.
***
O pár let později jsem Stevovi poslal mail, abych mu ukázal, jak probíhá redesign Gawkeru (magazín o celebritách – pozn. red.). Příliš se mu to nelíbilo. My jsme se mu ale líbili. Alespoň většinou.
“Od: Steve Jobs
Předmět: Re: Gizmodo na iPadu
Datum: 31. květen, 2010
Komu: Brian LamBriane,
část se mi líbí, to ostatní ale ne. Nejsem si jist, jestli je hutnost informací pro vás a vaší značku dostatečná. Připadá mi to trochu všední. O víkendu se na to ještě podívám, pak vám budu moci poskytnout užitečnější zpětnou vazbu.
Líbí se mi, co většinu času děláte, jsem pravidelný čtenář.
Steve
Odesláno z mého iPaduOdpověď z 31. května, 2010, od Briana Lama:
Tady je hrubý návrh. Na Gizmodu by to mělo být spuštěno společně se startem iPhonu 3G. Má to být uživatelsky přívětivější pro 97 % našich čtenářů, kteří nás nenavštěvují každý den…”
Jobs se v tu dobu zabýval obcházením nakladatelů, jímž představoval iPad jako novou platformu pro publikování novin a magazínů. Podle přátel z různých vydavatelství jsem se dozvěděl, že Steve během prezentací zmiňoval právě Gizmodo jako příklad online magazínu.
Nikdy jsem si nepředstavoval, že by Jobs nebo kdokoliv z Apple, jako třeba Jon Ive, někdy četl naši práci. Bylo to hodně zvláštní. Lidé posedlí dokonalostí čtou něco, co nemá být perfektní, ale čtivé. Navíc jsme stáli na druhé straně barikády, tak jako kdysi stál Apple.
Apple se ovšem dařilo víc a víc a začal se měnit v to, čemu dříve oponoval. Věděl jsem, že je jen otázkou času, než narazíme. S růstem přichází i problémy, což jsem měl zanedlouho zjistit.
***
Měl jsem volno, když se Jason (Brianův kolega, který objevil ztracený iPhone 4 – pozn. red.) dostal k prototypu nového iPhonu.
Hodinu poté, co jsme o tom zveřejnili článek, mi zazvonil telefon. Bylo to číslo z kanceláře Apple. Myslel jsem si, že je to někdo z PR oddělení. Jenže nebyl.
“Ahoj, tady je Steve. Svůj telefon chci vážně zpátky.”
Nenaléhal, nežádal. Naopak byl milý. Byl jsem do půl těla, protože jsem se právě vracel od vody, ale dokázal jsem se rychle vzpamatovat.
Steve pokračoval: „Cením si toho, že se bavíte s naším telefonem a nejsem na vás naštvaný, jsem naštvaný na toho prodejce, který ho ztratil. Potřebujeme ale ten telefon zpět, protože si nemůžeme dovolit, aby skončil ve špatných rukou.”
Říkal jsem si, jestli už náhodou v těch špatných rukách není.
“Jsou tu dvě možnosti, jak to můžeme udělat,” říkal. “Pošleme k vám někoho, kdo telefon vyzvedne…”
“Já ho nemám,” odpověděl jsem.
“Ale víš, kdo ho má… Nebo to můžeme vyřešit právní cestou.”
Dával nám tak možnost, jak z celé situace jednoduše vyplout. Řekl jsem mu, že si o tom promluvím s kolegy. Předtím, než jsem zavěsil, se mě zeptal: “Co si o tom myslíte?” Odpověděl jsem: “Je to krásné.”
***
V příštím hovoru jsem mu řekl, že mu jeho telefon vrátíme. “Skvěle, kam máme někoho poslat?” ptal se. Já odpověděl, že předtím, než se o tomhle budeme bavit, potřebuji vyjednat nějaké podmínky. Chtěli jsme, aby Apple potvrdil, že je to nalezené zařízení jejich. Steve se ovšem chtěl vyhnout písemné formě, protože by to ovlivnilo prodeje současného modelu. “Chcete po mně, abych si sám podrazil nohy,” vysvětloval. Možná to bylo o penězích, možná nebylo. Měl jsem ten pocit, že jen nechce, aby mu někdo říkal, co má dělat, a ani já nechtěl, aby mi někdo přikazoval, co mám dělat. Navíc někdo, koho bych měl krýt. Byl jsem v situaci, kdy jsem mohl Stevu Jobsovi říct, co má dělat, a chystal jsem se toho využít.
Tentokrát už tak šťastný nebyl. Musel si promluvit s některými lidmi, a tak jsme opět zavěsili.
Když mi volal zpět, první, co řekl, bylo: “Ahoj Briane, tady je tvůj nový nejoblíbenější člověk na světě.” Oba jsme se zasmáli, ale pak otočil a vážně se zeptal: “Tak co uděláme?” Měl jsem už přichystanou odpověď. “Pokud nám písemně nedodáte potvrzení, že je zařízení vaše, tak se to bude muset řešit právnickou cestou. Je to jedno, protože tak či tak dostaneme potvrzení, že je telefon váš.”
Tohle se Stevovi nelíbilo. “Tohle je vážná věc. Pokud budu muset vyplnit nějaké papíry a projít všemi problémy, pak to znamená, že to chci opravdu získat a skončí to tím, že někdo od vás skončí za mřížemi.”
Řekl jsem, že nevíme nic o tom, že by byl telefon ukraden, a že ho chceme vrátit, ale potřebujeme od Apple potvrzení. Pak jsem řekl, že bych za tenhle příběh klidně do vězení šel. V tu chvíli si Steve uvědomil, že rozhodně neustoupím.
Pak se všechno trochu pokazilo, ale já bych v tento den nechtěl zabředávat do podrobností (článek byl publikován krátce po úmrtí Steva Jobse – pozn. red.), protože chci říct to, že Steve byl skvělý a férový chlap a pravděpodobně nebyl zvyklý na to, že se mu nedostává toho, co žádá.
Když mi volal zpět, chladným tónem řekl, že může poslat dopis, v němž vše potvrdí. Poslední, co jsem řekl, bylo: “Steve, chtěl bych jen říct, že mám rád svou práci – někdy je vzrušující, ale někdy musím dělat věci, které se nemusí líbit každému.”
Řekl jsem mu, že miluji Apple, ale musel jsem udělat to, co bylo nejlepší pro veřejnost a čtenáře. Současně jsem maskoval svůj smutek.
“Jen děláte svou práci,” odvětil co nejvlídněji, po čemž jsem se cítil lépe, ale zároveň hůř.
To totiž mohlo být naposledy, kdy ke mě byl Steve milý.
***
Týdny po této události jsem o všem neustále přemýšlel. Jednoho dne se mě jeden ostřílený redaktor a kamarád zeptal, jestli si uvědomuji, nehledě na to, jestli to bylo špatné, nebo ne, že jsme Applu způsobili velké problémy. Chvilku jsem se odmlčel a zapřemýšlel nad všemi z Apple, nad Stevem a designéry, kteří tak tvrdě pracovali na novém telefonu a odpověděl: “Ano,” Původně jsem si to odůvodňoval jako správnou věc, kterou jsem dělal pro čtenáře, ale pak jsem se zarazil a myslel na Apple a Steva a na to, jak se cítili oni. V ten okamžik jsem si uvědomil, že jsem na to nebyl pyšný.
Po pracovní stránce toho litovat nebudu. Objev to byl obrovský, lidé ho milovali. Kdybych to mohl udělat znovu, byl bych první, kdo by o tom telefonu napsal článek.
Pravděpodobně bych už ale ten telefon vrátil bez toho, aniž bych chtěl potvrzení. Taky bych článek o inženýrovi, který ho ztratil, napsal s větším soucitem a nejmenoval bych ho. Steve konstatoval, že jsme se s telefonem bavili a napsali o něm první článek, ale také že jsme byli chamtiví. A měl pravdu, protože jsme takoví opravdu byli. Bylo to bolavé vítězství, byli jsme krátkozrací. Někdy si přeju, abychom ten telefon nikdy nenašli. To je totiž asi jediná možnost, jak by se vše obešlo bez problémů. Takový je ale život. Někdy neexistuje jednoduché cesty ven.
Asi tak rok a půl jsem o tom všem den co den přemýšlel. Hodně mě to trápilo, až jsem prakticky přestal psát. Před třemi týdny mi došlo, že už mám dost. Napsal jsem Stevovi omluvný dopis.
“Od: Brian Lam
Předmět: Ahoj Steve
Datum: 14. září, 2011
Komu: Steve JobsSteve, od celé té záležitosti s iPhonem 4 už uplynulo několik měsíců a já chci jen říct, že bych si přál, aby se věci seběhly jinak. Zřejmě jsem měl hned poté, co byl článek zveřejněn, z různých důvodů skončit. Nevěděl jsem ale, jak to provést, aniž bych poslal ke dnu svůj tým, takže jsem to neudělal. Naučil jsem se, že je lepší ztratit práci, ve kterou už nevěřím, než v ní nuceně zůstávat.
Omlouvám se za problémy, které jsem způsobil.
B”
***
Mladý Steve Jobs byl znám tím, že těm, co ho zradili, neodpouštěl. Před pár dny jsem ale od osoby jemu blízké zaslechl, že už je všechno smeteno pod stůl. Nečekal jsem, že bych někdy mohl dostat odpověď, a také jsem ji nedostal. Ale poté, co jsem zprávu poslal, jsem alespoň odpustil sám sobě. A můj pisatelský blok zmizel.
Prostě jsem se cítil dobře, že jsem měl šanci říct milému muži, že se omlouvám za to, jaký jsem byl pitomec, předtím, než bylo pozdě.
Díky za super clanek! Jste cimdal lepsi, jen tak dal.
Výborné. To je to, čím sa odlišujete od ostatných. Vďaka za príjemné sobotné čítanie.
Diky moc za vybornou sobotni cetbu. Jen tak dal! Jeste jednou diky
Super článek, dík.
super clanek, dik.
m
Úžasně čtivý článek. Výborný!
Fakt zaujímavé potešilo ,že tu môže človek nájsť aj takéto osobnejsie veci
Jedním dechem přečteno – pěkné
Vyníkající čtivo ! Jsem moc rád, že Se tady takové články objevují ! Jen tak dál :)
Pěkný článek… Hezky se to četlo, jen tak dál…
Díky.
Velmi dobře:)
Nemuzu jinak nez souhlasit s ostatnimi. Super pocteni.
Začíná to vše být čímdál smutnější :( nikdy jsem Steva osobně nepotkal (bohužel) ale i tak mi hrozně chybí je to prostě znát. Jinak naprosto perfektní článek.
Úžasný článek, děkuji.
Opravdu moc pěkný a zajímavý článek.