Společnost Apple uvedla 16. ledna 1986 na trh počítač Macintosh Plus. Jednalo se o třetí model řady Macintosh a zároveň první Mac představený poté, co byl Steve Jobs o rok dříve donucen firmu opustit. Právě tato okolnost dává Macu Plus zvláštní historický význam: šlo o počítač, který měl ukázat, že Apple dokáže pokračovat a inovovat i bez své nejvýraznější osobnosti. Povedlo se?
Mohlo by vás zajímat
Povedlo. Macintosh Plus nebyl jen drobným vylepšením původního modelu – stal se plnohodnotným nástupcem, který konečně naplnil sliby, jež první Macintosh spíše naznačoval. Macintosh Plus se prodával za 2 600 dolarů (což by dnes odpovídalo zhruba 7 700 dolarům) a přinesl několik klíčových technologických novinek. Základem byla 1 MB operační paměti, což byl obrovský skok oproti původním 128 KB u prvního Macintoshe. Ještě důležitější ale bylo, že paměť šla uživatelsky rozšiřovat až na 4 MB pomocí paticových modulů. Právě tato otevřenost představovala zásadní filozofickou změnu – Apple tehdy poprvé skutečně připustil, že si uživatelé mohou svůj Mac přizpůsobovat a vylepšovat sami.
Další přelomovou novinkou byl SCSI port, který se stal hlavním způsobem připojování externích zařízení k Macům na dlouhá léta dopředu. Díky němu bylo možné k Macintoshi Plus připojit pevné disky, skenery nebo další periferie, a to až v počtu sedmi zařízení. SCSI se stal páteří profesionálního používání Maců a Apple se ho definitivně zbavil až s příchodem původního iMac G3 po Jobsově návratu do firmy. Macintosh Plus se tak stal prvním Macem, který se dal bez nadsázky označit za skutečnou pracovní stanici.
Po softwarové stránce nabídl Macintosh Plus víc než jen klasickou dvojici MacPaint a MacWrite. Uživatelé získali přístup k nástrojům jako HyperCard nebo MultiFinder, který umožnil základní multitasking – tedy běh více aplikací současně. Právě zde se začal rodit Mac jako univerzální pracovní nástroj. Velkou roli sehrály i profesionální aplikace třetích stran, například Microsoft Excel nebo Adobe PageMaker, které byly po určitou dobu dostupné exkluzivně právě pro Macintosh.
Díky své spolehlivosti, rozšiřitelnosti a bohatému softwarovému ekosystému se Macintosh Plus výrazně prosadil také ve vzdělávacím sektoru. Školy a univerzity ocenily jeho relativní jednoduchost i možnosti dalšího rozšíření, což z něj udělalo jeden z nejrozšířenějších Maců druhé poloviny 80. let. Přestože byl už v roce 1987 technologicky překonán modely Macintosh SE a Macintosh II, Apple ho vyráběl až do října 1990. Čtyřletý životní cyklus byl na tehdejší poměry výjimečně dlouhý.
Z dnešního pohledu je Macintosh Plus často vnímán jako první skutečně dospělý Macintosh. Nebyl jen vizí budoucnosti, ale reálným pracovním nástrojem, který tuto budoucnost pomáhal formovat. A právě fakt, že šlo o první Mac uvedený po odchodu Steva Jobse, z něj činí důležitý milník v historii Applu – důkaz, že firma dokázala inovovat i v období vnitřních otřesů.