Adam Kos Když jsem na podzim loňského roku psal recenzi na iPhone 17 Pro Max, je pravda, že mé dojmy byly plné prvotního nadšení z nekompromisního hardwaru a čerstvých designových změn. Čas je však tím nejlepším kritikem každé spotřební elektroniky. Po více jak půl roce nepřetržitého používání telefonu v plném pracovním i osobním nasazení tak nastal ideální okamžik k tomu se k nejvybavenějšímu smartphonu od Applu vrátit. Jak si tedy vlajková loď vede v reálném životě a obhájila si svou pozici?
V původní recenzi jsem rozebíral mezigenerační posun v rozměrech a hmotnosti. Model iPhonu 17 Pro Max logicky reprezentuje to největší, co si lze v klasické konstrukci od Applu pořídit. Po půl roce intenzivního používání mohu s klidným svědomím prohlásit, že jakékoli počáteční obavy z ergonomie kompletně vyprchaly.
Na velikost i váhu zařízení jsem si stoprocentně zvykl. Ano, je to pořád stejný cvalík, ale vlastně k tomu už nemám absolutně žádné výhrady. Telefon se stal přirozenou součástí mého každodenního workflow a benefit obrovské zobrazovací plochy jednoznačně převyšuje daň v podobě větších rozměrů v kapse – to vlastně především s ohledem na tloušťku a váhu (8,75 mm, 231 g).
Fotogalerie
Ta oranžová je pořád boží
Výběr barevné palety, kterou si Apple pro řadu iPhonů 17 Pro přichystal, byl hodně odvážný, ale vyplatil se. Specifickou oranžovou barvu i po tom půl roce v ruce doslova miluji. Pohled na ni mě stále baví a rozhodně mi nijak nezevšedněla. S ohledem na to, jak sice byly minulé generace luxusní a elegantní, považuji iPhony 17 Pro Max za jedny z těch vůbec nejhezčích. Asi prostě tíhnu víc k té pracovní než vizuální linii. Co je nicméně z praktického hlediska také důležité, je barevná stálost a mechanická odolnost.
Fotogalerie
Telefon nosím bez ochranného krytu. Do něho ho oblékám leda když je nějaká specifická událost typu pracovní víkend na chatě nebo náročná turistická túra. Pro hliníkové šasi je to tak každodenní zatěžkávací zkouška. Přesto na těle telefonu nepozoruji žádné škrábance hliníku ani jiná viditelná poškození či oděrky. Povrchová úprava a strukturální integrita materiálů drží i po půl roce nošení po kapsách a odkládání na stoly na jedničku – a ano, ani ta oranžová nijak nebledne.
Mohlo by vás zajímat
Nejlepší teleobjektiv
Pokud v nějaké oblasti iPhone 17 Pro Max naprosto exceluje, je to sestava fotoaparátů. Zde se marketingové sliby stoprocentně potkaly s realitou. Výsledné snímky vykazují konzistentní barevné podání, vynikající dynamický rozsah a bleskurychlé ostření za jakýchkoli světelných podmínek. Zkrátka naprostá fotografická dokonalost.
Fotogalerie
Speciální uznání si však zaslouží teleobjektiv. Bez jediného zaváhání ho mohu označit za vůbec nejlepší teleobjektiv, jaký jsem kdy v mobilním telefonu používal. Musel jsem si sice chvíli zvykat na kratší ohnisko, ale ve finále je to 4× přiblížení vlastně praktičtější. Baví mě i to, jak pracuje s hloubkou ostrosti při kompozici vzdálenějších objektů. Když se teď kouknu do své galerie fotek, nejvíce v ní převládají právě fotky z teleobjektivu, což jasně značí, že jsem si jeho kvality oblíbil.
4x a 8x přiblížení
Výkonově stále na špici
Z hlediska hrubé síly a plynulosti systému nelze novince vytknout vůbec nic. Výkon je stabilně bez jakýchkoli výhrad, vždyť je tu také ten nejvýkonnější čip společnosti. Všechny operace od náročného multitaskingu, přes střih videa až po hraní nejnovějších AAA herních titulů zvládá telefon s obrovskou rezervou.
Pokud jde o odpadní teplo, tak samozřejmě že i iPhone 17 Pro Max topí. Dochází k tomu zejména v situacích, kdy člověk produkuje velké množství fotografií v rychlém sledu za sebou – v mém případě typicky když fotím nějaký produkt a během několika málo minut pořídím desítky fotografií, přičemž rozhraní aplikace Fotoaparát je stále aktivní. Procesor a fotografické čipy tak jedou po dlouhý čas na maximum a je to znát. Nejedná se však o nic dramatického, co by jakkoli omezovalo pohodlí při držení.
Fotogalerie
I u náročných her je teplotní management úplně v pohodě, telefon drží stabilní FPS a nijak dramaticky se nepřehřívá. Možná nejvíc telefon „zatopí“, když je vybitý pod 20 % kapacity baterie a připojím ho k rychlonabíječce. Za 15 minut mu sice vystřelí hodnota baterie hodně vzhůru, zároveň ale pocítíte i to teplo, které se tu generuje.
Stav baterie po 118 cyklech je očekávaný
Dlouhodobá životnost baterie bývá u moderních smartphonů často diskutovaným tématem. Můj konkrétní kousek má za sebou aktuálně 118 nabíjecích cyklů, což jednoduše znamená, že od 22. 9. 2025 ukončím jeden nabíjecí cyklus přesně každé dva dny. Ano, i přes všechno to pracovní a ostatně i soukromé vytížení tedy telefon nabiji od 0 do 100 % za každé dva dny.
Fotogalerie
Když se pak podívám do systémového nastavení, kondice baterie je pořád na 100 %. To jasně dokazuje, že Apple zapracoval na chemickém složení článků i na algoritmech nabíjení. Je ale možná pravda, že „provoz“ bez krytu také pravděpodobně napomáhá lepšímu odvodu tepla při nabíjení, což životnosti baterie obecně prospívá. Tu jinak v nabíjení nijak nelimituji, tedy nemám zapnuté omezení nabíjení na určité procento a ani adaptivní nabíjení.
Koupil bych si ho zase?
To více jak půlroční soužití s iPhonem 17 Pro Max pouze potvrdilo závěry mé původní recenze. Apple nepřinesl jen evoluční skládačku parametrů, ale vytvořil mimořádně odolný, fotograficky dokonalý a výkonný nástroj. I po těch měsících používání si zachovává status zařízení s netknutým šasi a stoprocentní kondicí baterie a nekompromisním výkonem. Máme tu květen, a protože je září pořád daleko, tak ano, kdybych ho neměl, a věděl, co vím, tak bych si iPhone 17 Pro Max rozhodně koupil zase.
