Adam Kos Mobilní trh zná ohebné telefony už 7 let. Samsung Galaxy Fold, tedy první skládačka velké značky dostupná na širším trhu, byla totiž uvedena na podzim roku 2019. Teď je tady iPhone Duo, první ohebný iPhone a první ohebný telefon společnosti Apple. Pokud ho máte, tak vás prostě baví, pokud ho nemáte, dost pravděpodobně ho chcete. A pokud ho nechcete, jakmile ho zkusíte, chtít ho budete.
Už roky kopu za tým modelů iPhonů s označením Pro Max. Je to to nejlepší a bez kompromisů, s nejvyšším výkonem, nejpokročilejšími fotoaparáty a největším displejem. A letošní iPhone 18 Pro Max je opět naprosto špičkové zařízení, které je precizní, ale trochu nudné. Apple sice loni přinesl velký redesign, ten ale nijak nemění přístup k telefonu, který je z přední strany pořád stejný.
Abych byl fér, hodně se změnilo i s iOS 26 a Liquid Glass designem, takže jsme tu v případě iPhonu 17 Pro Max měli nový design nejen telefonu ale vlastně i systému. Ten se ale choval pořád stejně, jen vypadal jinak. Základní principy pak jsou i dnes takové, které prakticky nastolil iPhone X. Jenže v iPhonu Duo je to jiné. Možná si řeknete, že v zavřeném stavu je to jen malý iPhone a v tom otevřeném malý iPad a do jisté míry budete mít pravdu. Není to ale jen o tom.
Fotogalerie
Zábava začíná hned po vybalení
Nejdříve jsem vám přinesl nadšené první dojmy, které následovaly ty druhé po prvním víkendu s iPhonem Duo. Největším úskalím při přechodu z dojmů na plnohodnotnou recenzi bývá tón – prvotní nadšení je potřeba přetavit v objektivní, strukturované zhodnocení, které má jasný verdikt a vede vás, čtenáře, od designu až po každodenní používání. Obávám se, že se mi to tady ale nepovede. Jsou to dva týdny, a já jsem pořád nadšený a asi si nedokážu držet odstup a iPhone Duo hodnotit s chladnou hlavou. Na druhou stranu na to dojde ještě o něco později, takže se připravte na to, že se na stránkách Jablíčkáře budete s textem o iPhonu Duo setkávat častěji.
Přechod z klasického rozměrného smartphonu na ohebný iPhone Duo přináší kompletní změnu návyků. Nejde jen o nový hardware, ale o absolutně odlišný přístup k iOS. Pokud se ale ještě vrátím k tomu hardwaru, už to první zavření iPhonu po jeho vybalení ve vás vyvolává zvláštní pocit. Je to prostě jiné a je docela dobře možné, že vám ten moment zůstane v paměti a jednou budete vzpomínat, že jste u toho byli, když Apple dodal na trh svůj první ohebný iPhone.
První nastavení je klasická fofr akce, horší je pak obnova zálohy z cloudu, kdy dostat do telefonu na, v mém případě, 148 aplikací prostě chvíli trvá. A pro iPhone Duo to byl také patřičný zápřah, protože hned cítíte, že začne topit, a to zejména jeho pravá část. Není tu takový prostor pro chlazení jako v Pro modelech, čip je přitom stejně tak výkonný. Nicméně i přes to hned začnete zkoumat, jak se iOS a telefon samotný vlastně chová (alespoň s těmi nativními aplikacemi).
Fotogalerie
Vnější displej jako filtr digitálního šumu
Akceptovat kompaktní vnější displej je základní podmínkou pro to, abyste si iPhone Duo užili. Zvykl jsem si na něj však neuvěřitelně rychle. Zavřený telefon funguje jako perfektní filtr a je to dokonalá efektivita na jednu ruku. Zprávy, rychlá kontrola kalendáře, počasí nebo úkolů odbavíte bleskově jedním palcem, i když máte ikonu aplikace v horním řádku. Tam prostě u Pro Max iPhonu bez změny úchopu nedosáhnete (samozřejmě je pro to vhodné použít gesto zpřístupnění). Držení iPhonu Duo výrazně pomáhá modul fotoaparátu na jeho zadní straně, o který se ukazováček přirozeně opře, takže telefon drží v ruce absolutně jistě.
Navíc zatímco velká plocha Pro Max modelů podvědomě svádí k dalšímu projíždění obsahu, malý vnější displej používáte jen k tomu, co potřebujete vyřešit teď a tady. Skvěle a jistě se na něm také píše text. Klávesnice je roztažená po celé šíři telefonu a snadno obsáhnete na každý jeden znak. Jen je samozřejmě to okno, kam text vkládáte, o to menší a konverzace sama méně přehledná.
Pokud přijde čas na náročnější práci nebo delší konzumaci obsahu, nastupuje vnitřní panel. V 90 % případů jej používám v orientaci na šířku – toto rozložení je pro systém i multitasking dvou aplikací vedle sebe nejpřirozenější, i když na plné využití tohoto potenciálu v ryze pracovním režimu si člověk musí chvíli zvykat. Těch 10 % na výšku jsou v mém případě hlavně sociální sítě. Instagram, Facebook i X lépe rozvrhnou obsah, takže obrázky a videa vidíte v celém příspěvku i pokud je ten na výšku, u Reels je to pak samozřejmost, jinak máte vlevo a vpravo zbytečně černou plochu.
Mohlo by vás zajímat
Jak jsem mohl žít bez nanotextury?
Přechod ze zavřeného do otevřeného stavu je přesně tím momentem, kde se projevuje síla konstrukce. Co nedořešíte na malém displeji, plynule naváže na velké ploše na přesně stejném místě, kde jste přestali. Je to fakticky iPhone a iPad v jednom těle. Největším tématem ohebných displejů bývá drážka v místě ohybu. U iPhonu Duo je však vizuálně téměř eliminována díky matné nanotextuře. Navíc její povrch skvěle pohlcuje odrazy světla a nezůstávají na něm otisky prstů. Vděčný jsem i za to, že vlastně nevidíte, že to je nějaká folie nalepená na samotném displeji. Může za to minimální vůle mezi fólií a rámečkem. Tady by se měl Samsung jasně inspirovat.
Při přímém pohledu drážku vnímáte minimálně. Abyste ji opravdu viděli, musíte panel vědomě natočit proti světelnému zdroji. Pokud navíc vnitřní displej „svítí“, tak ji neuvidíte téměř nikdy. Ale ano, je tam. Není třeba si nic nalhávat. Apple se snažil a dobře ji maskuje, ale prstem ji cítíte. Je nicméně minimalistická a neznám jediný případ, kdy by mi nějak měla vadit. Zobrazovanému obsahu nepřekáží, ve hrách máte ovládací prvky mimo střed, takže jediné, co mě napadá, je nějaká grafika za použití Apple Pencil. Jenže Apple Pencil nemám a grafik nejsem.
Fotogalerie
Co možná paradoxně vadí víc, je vnitřní poddisplejová selfie kamera. Apple naštěstí zvolil řešení bez rušivého černého průstřelu, což je opticky příjemnější, nicméně rastr nad kamerou je patrný. Pokud se na daném místě zobrazuje text, působí lehce rozpitě a v prvních dnech budete mít podvědomou tendenci místo otírat v domnění, že jde o šmouhu. Vzhledem k zachování celistvosti displeje jde však o akceptovatelný kompromis, na který si navíc velice rychle zvyknete. A dobře jej skrývá i vyšší jas displeje. A pokud ji budete aktivně využívat, třeba při videohovorech, tu animaci zapnutí a vypnutí budete milovat. Když ji totiž pozorně sledujete, objeví se prakticky odnikud a do prázdna zase zmizí. Odpouštím jí i tu kvalitu, vždyť proč s ní dělat selfie fotky, když ty snadno uděláte hlavními objektivy.
iPhone Duo a specifikace displejů
- Vnější: 5,4“ LTPO Super Retina XDR OLED, 120 Hz, HDR10, Dolby Vision, 1000 nitů (typicky), 1600 nitů (HBM), 3000 nitů (špička), rozlišení 1398 × 2034 pixelů (hustota pixelů ~460 ppi), Ceramic Shield 2, antireflexní vrstva
- Vnitřní: 7,6“ LTPO Super Retina XDR OLED, poměr obrazovky k tělu ~90,4 %, 120 Hz, HDR10, Dolby Vision, 1000 nitů (typicky), 1600 nitů (HBM), 3000 nitů (špička), rozlišení 1878 × 2670 pixelů (hustota pixelů ~430 ppi), nano texturovaná povrchová úprava, antireflexní vrstva
Místo Touch ID vás potrápí spíš hlasitost
Návrat k Touch ID v zapínacím tlačítku vzbuzoval před testováním největší obavy, ukázal se ale jako překvapivě bezproblémový. Po naskenování čtyř prstů (ukazováčky a palce) funguje odemykání spolehlivě a absence Face ID nijak zásadně neomezuje. I toto je ale právě ten jeden prvek, který vám mění zažitý přístup k telefonu. Nestačí se na něho jen podívat, musíte se ho dotknout.
Objektivně ale musím uznat, že je to pomalejší jak Face ID. Má totiž dvě polohy, kdy nejdříve odemkne telefon a pak až vás prostředí přesune ze zamčené obrazovky na plochu. I když se to napříč internetem kritizuje, je to jasný záměr Applu. Na druhou stranu se dá tušit, že tento čas přechodu bude Apple ještě ladit a třeba nám dá i možnost volby, jestli chceme telefon okamžitě odemknout a na nic nečekat (třeba na přečtení notifikací). U plateb skrze Apple Pay na problém nenarazíte. I s Face ID musíte tlačítko zapnutí dvakrát stisknout, tady se při tom provede i ověření.
Nejméně mi chybí tlačítko Akce. Nejsem takový, abych mu neustále měnil funkce, takže jsem ho měl nastaveno na zapnutí svítilny. Tu teď mám jako zkratku na ploše, kterou doplňuje ještě tichý režim. Aktivaci Fotoaparátu přejetím z pravé strany zamčeného displeje mám vypnutou. Ovladač fotoaparátu totiž zůstal a mám jej nastavený na dvojklik, kdy tím hned spustím kameru. V druhých dojmech jsem zmiňoval, že kvůli rozměrům těla se mi při rychlém hledání tlačítka stávalo, že místo spodní části jsem tisknul tu horní. Stačily dva týdny a už bych si na to ani nevzpomněl. Oproti tlačítku Akce by mi ale Ovladač fotoaparátu chyběl, takže jsem rád, že ho Apple zachoval, nebo spíš, že se mu sem vešel, i když to s sebou nese jeden ergonomický neduh.
Tím jsou tlačítka hlasitosti, která tak musí být na horní straně. Hledání toho správného pro zesílení či zeslabení vyžaduje zvyk, a zejména při telefonním hovoru s přístrojem u ucha i trochu šikovnosti. Nahmatat horní hranu jednou rukou a trefit správný spínač je poměrně krkolomné. Vzhledem k nízké výšce a příjemné poloze těžiště ale po chvíli používání už nijak složité. Chování tlačítek si navíc můžete nastavit, osobně už v tom ale nevidím problém. Ze začátku možná budete také tápat, ale dva týdny života s iPhonem Duo stačí k tomu, aby vás to přestalo trápit a přesně jste věděli kde jaké tlačítko najdete a jak se vlastně chová, ať už v otevřeném nebo zavřeném stavu telefonu.
Je to cvalík, ale odpustíte mu to
Tady se vlastně hodí zmínit to, jak se iPhone Duo obecně nosí a drží. I když se na jeho rozměry a váhu snesla vlna kritiky, je dle mého neopodstatněná. V kapse je to naprosto super, protože v ní vám rozhodně nevadí nějaký ten milimetr na tloušťku, problém je spíš ta výška. Když mi totiž u mělkých kapes iPhone 18 Pro Max kouká a bojím se, že by mi při sedu mohl vypadnout, tady se vám to nestane.
Fotogalerie
Výšku právě vidím jako ten zásadní faktor v pohodlnosti. A protože je iPhone Duo vysoký jen 117,8 mm (např. iPhone 13 mini měl 131,5 mm), vejde se vlastně kamkoli. Ta 11,3mm složená tloušťka sice může vypadat děsivě, ale opravdu si myslíte, že vám bude v kapse vadit o 2,5 mm oproti iPhonům 18 Pro navíc? Nebude. A ani v ruce. Kde v zavřeném stavu aspoň zařízení lépe a jistěji držíte.
Proč ale obhajuji tu tloušťku? Může za to právě ten nízký formát, u kterého opravdu nevadí. Když totiž Samsung dělal Galaxy Z Fold6 a starší, šlo o zařízení, které se snažilo poskytnou klasický poměr stran předního displeje, což mělo za následek, že zařízení bylo vysoké a zároveň tlusté, a to byl ten kámen úrazu. Pokud byste si měli dát do kapsy „tlustý“ Samsung Galaxy Z Flip, je to také úplně jiné než u zařízení s vysokým displejem.
Ještě k té váze: Věřím, že pokud vidíte tak malé zařízení, můžete být z jeho váhy nemile překvapení. Jenže pokud přejdete z iPhonu 18 Pro Max o váze 248 g nebo iPhonu 17 Pro Max o váze 231 g, tak vám těch 254 g zas tak šílených nepřijde. Je ale pravda, že Samsung to umí lépe, jeho Galaxy Z Fold8 má hmotnost jen 201 g, nemá ale titanový rám, MagSafe, ani krytí IP68 (ale jen IP48). K odolnosti ještě dodám, že iPhone Duo má vpředu Ceramic Shield 2 a vzadu Ceramic Shield.
iPhone Duo rozměry
- Rozložený: 117,8 × 164,6 × 5,2 mm
- Složený: 117,8 × 84,1 × 11,3 mm
- Hmotnost: 254 g
Když se aplikace učí ohýbat
Zatímco po hardwarové stránce je iPhone Duo zábava, realita každodenního používání naráží na jedno určité úskalí – stav softwarové podpory. Neoptimalizované aplikace představují největší daň za vstup Applu do světa ohebných zařízení. Situace sice není zdaleka tak černá, jak by se mohlo zdát, ale určitá softwarová schizofrenie tu prostě panuje.
Zcela bezproblémové fungování aplikací na vnějším displeji sice zachraňuje většinu akutních situací, jakmile však otevřete vnitřní displej, rozdíly tu jsou. Aplikace vystavěné na novějším SDK se roztáhnou přesně tak, jak mají, a chytře přizpůsobí své ovládací prvky i panely záložek novému prostoru. Starší tituly naproti tomu běží v polovičatém režimu, kdy se sice otevřou ve zvětšeném okně, ale zanechávají po sobě nehezká hluchá místa v podobě zbytečných černých pruhů na bocích nebo nahoře namísto toho, aby prázdný prostor smysluplně využily pro ovládací prvky. Typickým příkladem jsou kancelářské nástroje nebo cloudová úložiště, která sice dostala aktualizace, ale jejich vizuální adaptace na netradiční formát má ještě rezervy.
Fotogalerie
Podobně jako kdysi při příchodu iPhonu X s jeho netradičním výřezem a poměrem stran teď i tentokrát záleží především na vývojářích. Zatímco některé sociální sítě, komunikační platformy a AI asistenti už fungují perfektně, streamovací platformy (SkyShowtime, Oneplay) nebo lokální služby si na velký rozložený displej teprve zvykají. Každodenní přísun aktualizací v App Storu ale ukazuje, že se tvůrci snaží situaci řešit, do té doby však nezbývá než spoléhat na to, že řadu věcí odbavíte na kompaktním vnějším displeji.
O optimalizacích aplikací jsem vám psal v týdnu a od té doby se změnily další věci, což dokládá, že vývojáři chtějí své tituly vnitřnímu displeji aktualizovat i přes to, že těch uživatelů je přece jen ještě poměrně málo. Nicméně plnou optimalizaci už od té doby dostaly i Mapy.com nebo Zásilkovna. V App Store dokonce najdete kartu, která se věnuje 100% optimalizovaným aplikacím a hrám. A když si na iPhonu Duo rozkliknete jakýkoli titul v App Store, na první dobrou tu hned v banneru vidíte zmínku: Vytvořeno pro iPhone Duo, anebo také ne, pokud tu optimalizace přítomna ještě není.
Mohlo by vás zajímat
Hry a výkon s mírným topením
A jaký je zážitek z her? Na vnitřním displeji se prostě a jednoduše hrají jako na iPadu, což je fajn, velké a s velkými prvky. Tady není co vytknout. Na malém displeji je to pak všechno logicky prostě malé. Některé tituly se tam ale hrají docela dobře, protože nepotřebují příliš prostoru, jako např. Alto’s Odyssey, i když zrovna ten vypadá na vnitřní obrazovce parádně, to platí i o Asphalt Legends, což jsou na ovládání hodně odlehčené závody. Třeba ale takové Star Wars: Heroes of the Galaxy na něm zrovna hrát nechcete.
iPhone Duo Geekbench 7
Jak už jsem zmiňoval u obnovy ze zálohy, iPhone Duo topí. V mém případě to bylo zejména právě při obnově, když telefon hodně trápím delším sezením u hraní, a také pokud hodně fotím, aniž bych zavíral aplikaci Fotoaparát. Cítíte to jen na zadní straně, jako nějakou tragédii bych to ale neviděl. Zařízení je tenké, chlazení uzpůsobené konstrukci a výkon čipu A20 Pro je drtivý. Někde se to projevit musí, nicméně je fakt, že mě ta zvýšená teplota nijak neomezila a nedá se říct, že by při tom bylo držení telefonu nepohodlné.
S ohledem na výdrž mám za 14 dní jen 8 cyklů, a jsem z toho docela překvapený. iPhone Duo mám v ruce prakticky pořád, často aktualizuji aplikace, hodně fotím a ano, také hraji a sjíždím sociální sítě. Takové číslo jsem rozhodně nečekal a přisuzuji mu častě používání méně náročného vnějšího displeje. Jsem zvědavý, kam se výdrž posune s postupem dní.
Fotogalerie
Hlavní fotoaparáty jako z iPhonu 17 s přidanou hodnotou
Kvalita fotoaparátů je pro mě v mobilních telefonech zásadní, což je také důvod, proč jsem léta věrně používal Pro Max modely. Vstup Applu do segmentu ohebných telefonů však přinesl nevyhnutelné hardwarové kompromisy, které padly právě na fotografickou výbavu. Přechod z maximálně vybaveného fotomobilu na skládačku proto provázely obavy, které se mi v praxi také potvrdily – chybějící teleobjektiv mi upřímně chybí a s absencí pořádného optického přiblížení se na delších výletech sžívám jen těžko.
Když se podíváme na samotné specifikace, iPhone Duo si bere základ ze standardního iPhonu 17. Ultraširokoúhlý fotoaparát je s ním naprosto totožný (to i s ohledem na iPhone 18 Pro Max). Hlavní Fusion snímač podává ve dne i v noci skvělé výsledky a nabízí stabilní základ, i když papírově ztrácí s méně pokročilým systémem ostření (PDAF vs. dual pixel PDAF). Jeho ohnisko s dvojnásobným přiblížením je pro mé každodenní použití tím nejdůležitějším a nejvyužívanějším. Oproti iPhonu 17 navíc Duo boduje ve videu – zvládá 4K v Dolby Vision až při 120 fps, nabízí vylepšené chytré sledování ostření a disponuje hned třetí generací Fotografických stylů, kterým jsem v poslední době poměrně podlehl.
Fotogalerie
Největší boj ale nakonec nesvedete s kvalitou samotných snímačů, nýbrž se specifickým rozhraním a ergonomií při focení. Kvůli netradičnímu poměru stran vnějšího displeje a klasickému fotografickému formátu 4:3 se náhled roztahuje přes celou plochu. V praxi to znamená, že nemůžete pohodlně zaostřit třeba v pravé třetině obrazovky, aniž by vám pod rukou překážely systémové prvky. S otevřeným telefonem přitom v ruce fotit nechcete, protože to ztrácí veškerou hbitost a kouzlo okamžiku.
Velkou výzvou je pak kompozice v případech, kdy používáte ochranný kryt. Kvůli jeho tloušťce a posunutí displeje totiž v hledáčku nevidíte úplně celou scénu. Často se mi tak stávalo, že se do finálního záběru dostaly rušivé prvky, o jejichž přítomnosti jsem na displeji neměl tušení, a musel jsem je následně mazat nebo fotku ořezávat. Aplikace by si zde zasloužila dodatečné nastavení, které by na vnějším panelu dokázala zobrazit kompletní scénu třeba i za cenu tenkých černých pruhů (jako je u videa). Ona tato volba v Nastavení tedy je, jen na vnějším displeji nedělá zhola nic.
Fotogalerie
Ohebný form factor tedy nemění jen přístup k ovládání telefonu, ale i celkový přístup k focení. iPhone Duo se v zavřeném stavu chová jako neskutečně kompaktní, a hlavně i docela nenápadný fotoaparát, se kterým je radost fotit i jen jednou rukou. Není to sice nekompromisní fotomobil pro tvůrce a ty, kteří potřebují optické přiblížení, ale i tak baví, a hlavně nabízí zcela nový způsob, jak vnímat každodenní momentky. Pokud vás focení mobilem omrzelo, iPhone Duo to může změnit.
Specifikace fotoaparátů iPhone Duo
- Hlavní: 48 MPx, f/1.6, 26 mm, 1/1.56″, 1.0µm, PDAF, optická stabilizace obrazu s posunem snímače
- Ultraširokoúhlý: 48 MPx, f/2.2, 13 mm, 120˚, 1/2.55″, 0.7µm, PDAF
- Vnější: 12 MPx Center Stage, f/2.2, AF
- Poddisplejový vnitřní: 4 MPx (1080p při 30 nebo 60fps), f/1.8, 22 mm
iPhone Duo vás bude bavit
Je to 14 dní, co iPhone Duo používám jako hlavní telefon. A je to 14 dní, co mě baví. Baví používat vnější displej, což je skutečně nevšední zážitek minimalismu, baví používat vnitřní displej, který zákonitě připomíná iPad. Baví používat dvě aplikace naráz, pokud pro to máte nějaké využití. Baví i fotit, i když s jasnými omezeními v přiblížení. Baví hrát hry i projíždět sociální sítě, dívat se na fotky a web, videa na YouTube i streamu. Baví to otvírání i zavírání zařízení.
Fotogalerie
iPhone Duo je pořád iPhone, jen s příchutí iPadu. Je to známý svět iOS ve form factoru, o kterém si myslíte, že ho nepotřebujete (a budete mít pravdu), ale když ho zkusíte, nebudete ho chtít opustit. Když si teď vezmu do ruky klasický iPhone, je to už jen po těch dvou týdnech zvláštní pocit – najednou mi přijde jako strašná a v mnoha ohledech omezená nudle. Je fascinující, jak rychle si člověk zvykne na možnost okamžitě rozbalit malou obrazovku do plnohodnotné pracovní plochy, a ještě rychleji na to, jak efektivně dokáže kompaktní vnější displej filtrovat zbytečný digitální balast.
Apple zkrátka postavil zařízení plné odvážných kompromisů, které si však dokážou obhájit svou existenci v praxi. iPhone Duo není telefon pro každého a rozhodně to není racionální koupě pro někoho, kdo v kapse vyžaduje nekompromisní teleobjektiv nebo dokonale vyladěné aplikace (zatím). Je to ale nejzajímavější kousek hardwaru, který mi za poslední roky prošel rukama – technologie, která po dlouhé době přináší do rutinního světa iOS novou jiskru a dává vám jasně pocítit, že držíte v ruce kus budoucnosti.
Jan Vajdák 
Amaya Tomanová 
