Zavřít reklamu

To, co Apple předvedl na Education Eventu, je pro školství určitě jista revoluce. Digitální učebnice je rozhodně velkým krokem kupředu. Ale každá mince má dvě strany a ani zde se žádná výjimka nekoná. Jaká je tedy ta stinná strana?

Jeden student, jeden iPad

Aby systém digitálních učebnic dokonale fungoval, musel by teoreticky každý student iPad vlastnit. Jenže ne každá rodina si může dovolit své ratolesti takový přístroj pořídit, zvláště když je v rodině dětí víc. A i kdyby Apple nabízel starší model za nižší cenu, stále se najde velké množství sociálně slabých rodin, které si prostě takovýto „luxus“ nebudou moci dovolit.

V tuto chvíli by se děti ve škole ještě více sociálně diferencovaly. Zatímco ti, co by měli vše ve svém iPadu by byli „cool“, děti, jež by se nadále vláčely s těžkými taškami plnými učebnic, by byly jednoduše „out“. A vyautováni by byly i sociálně. Svět dětí bývá krutý a je to právě dětství, ze kterého si člověk odnese nejvíce újmy na psychice.

Řešení? Škola samotná může poskytovat iPady dětem na výuce, jenže jejich používání by tak bylo omezeno na čas strávený ve škole. Všechny poznámky, které si žák do své učebnice v iPadu udělá, jsou s koncem hodiny pryč. A jakmile přijde domů, kde se mu válí stohy papírových učebnic, učení bude o to složitější. Jednak bude chybět motivace – na iPadu je to přeci o tolik zábavnější. Další problém je zmatení – přece jen rozložení digitálních učebnic bude trochu jiné než u tištěné verze. A samozřejmě budou chybět všechny ty cenné poznámky.

Jediným schůdným řešením by tak bylo, že by škola žákům sociálně slabých rodin iPady propůjčovala, ale která (státní) škola si může něco takového dovolit? Jak se k tomu postaví vláda, která by měla přispět miliony na nákup takovýchto zařízení? Takové to řešení není ekonomicky moc schůdné.

Motivační, nebo rušivý element?

Dejme tomu, že studenti opravdu používají učebnice v iPadu. Probíhá hodina a žáci mají na svých lavicích namísto knih a sešitů rozmístěné iPady. Jenže jak moc dobře víme, iPady neslouží jen jako produktivní nástroj, ale také jako zdroj zábavy. Při těch tisících her, které lze najít v App Store, se není čemu divit. Co ale zabrání žákům, aby místo studování stavby těla hmyzu nehráli v zadních lavicích Angry Birds?

Není způsob, jak by učitelé zabránili žákům, aby vyskočili z iBooks a zapnuli si jinou aplikaci. Učitel nebo profesor těžko od katedry z pohybů prstů pozná, zda si žáci hrají s interaktivní animací v učebnici nebo natahují prak s ptáčkem, aby jej vypustili proti vejcechtivým prasatům (Angry Birds). A pokud by šel kantor na kontrolovat, čemu se žáci věnují, jednoduché ovládání iPadu umožní téměř instantně přejít z jedné aplikace do druhé.

Jedním z hlavních cílů Applu byl tzv. „student engagement“, tedy že se žáci více zapojí a bude je učení více bavit. Jenže efekt může být naprosto opačný. iPad totiž může žáky spíše rozptýlit. Najednou mají totiž povoleno mít na lavici iPad a je téměř prakticky na nich, co si na něm pustí, když se učitel nedívá. A kdo vám zaručí, že se místo interaktivního učení nebudou studenti raději věnovat brouzdání na internetu nebo hraním her?

Další nevýhody

Jednou z výhod papírových učebnic je, že se dají sehnat z druhé ruky nebo je dále prodat. Díky tomu mnohé rodiny ušetří až polovinu nákladů na vzdělání dětí. Nicméně digitální učebnice jsou svázané s iTunes účtem a sdílet je legálně lze pouze v rámci rodiny. Jakmile učebnici nepotřebujete, můžete ji maximálně z iBooks vymazat, ale část nákladů se vám už nevrátí.

Na keynote sice bylo oznámeno, že nakladatelé budou knihy nabízet maximálně za 14,99 dolarů, což je na americkém trhu mnohem nižší cena, než za kterou je lze koupit nyní. To ale nemusí být precedent pro všechny nakladatele. V našich podmínkách se spíše dočkáme cen jen o několik desítek korun nižších, než stojí papírové učebnice. Když si vezmeme, že bychom novou učebnici dále prodali třeba za polovinu, ve výsledku pro nás bude digitální učebnice mnohem dražší. Vyrovná to vědomí, že se zádům našich dětí velice uleví?

Řekněme, že se model digitálních učebnic opravdu uchytí. Skoro každý žák bude ve své tašce nosit iPad, jež bude jeho zdrojem vzdělání. Jenže nebudou se tak studenti mnohem více stávat cílem zlodějů, kteří půjdou téměř na jistotu, že jejich oběť u sebe bude mít přístroj v hodnotě 10 000 a víc korun?

A nakonec je tu samotná závislost na iPadu. Pokud si budou žáci nosit do školy pouze iPad, nebudou mít k dispozici žádnou alternativu, tedy papírovou učebnici. Jenže na rozdíl od papíru se tablet vybíjí. Přestože desetihodinová výdrž zaručuje fungování po celou dobu ve škole, je třeba počítat s lidským faktorem. Co když si student zapomene přes noc přístroj nabít? Bude se pak ve škole vymlouvat na to, že se mu „vybila učebnice“? Nebo budeme slýchat omluvy typu: „Nechal jsem si domácí úkol doma v iPadu, takže nemám ani učebnice“? I takto může vypadat školství digitálního věku.

Největší přínos tak zatím stále vidím spíše pro vysokoškolské studenty. Ti ke studiu přistupují zpravidla zodpovědněji, přece jen vysoká škola byla jejich volba a stali se strůjci vlastního štěstí, kde jejich přístup může ovlivnit budoucí kariéru a de facto celý život. Ačkoliv vysokoškoláci nepotřebují zas tak velkou motivaci k učení, jako američtí žáci základních a středních škol, digitální učebnice jim mohou velice zjednodušit studium.

A jak skeptičtí jste vůči digitálním učebnicím v iPadu vy?

.