Ondřej Holzman Na serveru Quora.com se objevil zajímavý příspěvek Kim Scheinbergové, která po letech našla odvahu, aby se podělila o příběh svého muže, bývalého zaměstnance Applu, jenž patrně sehrál důležitý podíl v přechodu Applu na procesory od Intelu.
Strach? O tenhle příběh jsem se chtěla už nějakou dobu podělit.
Píše se rok 2000. Můj manžel John Kulmann (JK) už 13 let pracuje pro Apple. Našemu synovi je jeden rok a chceme se přestěhovat zpátky na východní pobřeží, abychom byli blíž našim rodičům. Abychom se ale mohli přestěhovat, musel můj manžel požádat, aby mohl pracovat také z domova, což znamenalo, že nemohl pracovat na žádném týmovém projektu a musel si najít něco, na čem by mohl pracovat nezávisle.
Stěhování jsme plánovali dlouho dopředu, takže si JK postupně rozděloval práci mezi kanceláří v Applu a domácí pracovnou. V roce 2002 už pracoval na plný úvazek z domácí kanceláře v Kalifornii.
Odeslal e-mail svému šéfovi, Joeovi Sokolovi, který byl shodou náhod prvním člověkem, koho JK při svém nástupu do Applu v roce 1987 najal:
Datum: úterý, 20. června 2000, 10:31:04 (PDT)
Od: John Kulmann (jk@apple.com)
Komu: Joe Sokol
Předmět: intelRád bych prodiskutoval možnost, že bych se stal vedoucím Intel verze Mac OS X.
Ať už jen jako inženýr, nebo jako projektový/technický lídr s dalším kolegou.
V posledním týdnu na platformě Intel soustavně pracuji a velice se mi líbí. Pokud je tohle (Intel verze) něco, co by pro nás mohlo být důležité, rád bych na tom začal pracovat na plný úvazek.
jk
***
Uplynulo 18 měsíců. V prosinci 2001 Joe řekl Johnovi: „Potřebuju ospravedlnit ve svém rozpočtu tvůj plat. Ukaž mi, na čem právě pracuješ.“
V tu chvíli měl JK tři PC ve své kanceláři v Applu a další tři ve své domácí pracovně. Všechny mu tehdy prodal kamarád, který stavěl vlastní počítačové sestavy, které se nedaly nikde koupit. Na všech běžel Mac OS.
Joe s úžasem sledoval, jak JK zapnul intelovské PC a na obrazovce se objevilo známé ‚Welcome to Macintosh‘.
Joe se na chvíli odmlčel, a pak řekl: „Hned jsem zpátky.“
Za chvíli se vrátil společně s Bertrandem Serletem (v letech 1997 až 2001 senior viceprezident pro softwarové inženýrství – pozn. red.).
Já v tu chvíli byla s naším ročním synem Maxem v kanceláři, protože jsem Johna vyzvedávala z práce. Bertrand vešel, sledoval, jak PC nabíhá, a řekl Johnovi: „Za jak dlouho jsi tohle schopen tohle rozjet na Sony Vaio?“ JK opdověděl: „Za moc dlouho ne.“ „Za dva týdny? Za tři?“ ptal se Bertrand.
John řekl, že mu k tomu budou stačit spíše dvě hodiny, maximálně tři.
Bertrand Johnovi řekl, ať zajde do Fry (známý prodejce počítačů na západním pobřeží) a koupí to nejlepší a nejdražší Vaio, které mají. Tak jsme s Johnem a Maxem šli do Fry a ani ne za hodinu se vrátili do Applu. Ještě ten večer v půl osmé běžel na Vaiu Mac OS.
Hned příští ráno už seděl Steve Jobs v letadle, které mířilo do Japonska, kde se hlava Applu chtěla sejít s prezidentem Sony.
***
V lednu 2002 na projekt nasadili další dva inženýry. V srpnu 2002 na něm začal pracovat další tucet pracovníků. To bylo ve chvíli, kdy se začaly objevovat první spekulace. Jenže po celých těch 18 měsíců bylo jen šest lidí, kteří vůbec měli ponětí o tom, že takový projekt existoval.
A nejlepší část? Po Stevově cestě do Japonska se Bertrand sešel s Johnem, aby mu sdělil, že se o této věci nikdo nesmí dozvědět. Vůbec nikdo. Jeho domácí kancelář musela být okamžitě přestavěna, aby vyhovovala bezpečnostním požadavkům Applu.
JK namítl, že o tom projektu vím já. A ne jen, že o něm vím, ale že jsem ho dokonce pojmenovala.
Bertrand mu řekl, že mám na všechno zapomenout a že už o tom se mnou nebude moci mluvit, dokud se vše neoznámí veřejnosti.
***
Uniklo mi spoustu důvodů, proč Apple přešel na Intel, ale tohle vím jistě: nikdo to nikomu 18 měsíců nehlásil. Projekt Marklar vznikl jen kvůli tomu, že jeden inženýr, jenž se dobrovolně nechal degradovat z vyšší pozice, protože miloval programování, chtěl, aby jeho syn Max žil blíže svým prarodičům.
Poznámka redakce: Autorka v komentářích uvádí, že v jejím příběhu mohou být určité nepřesnosti (například že Steve Jobs možná neletěl do Japonska, ale na Havaj), protože se to již stalo před mnoha lety a mimo e-mailů svého muže čerpala Kim Scheinbergová zejména ze své vlastní paměti.
Rád se dozvídám takové informace…. Děkuji za pěkný článek….