Zavřít reklamu

Zaostalý, zkostnatělý, nemoderní, takto mnozí označovali iOS ještě před několika měsíci. Volali jsme po změně. Radikální změně. Chtěli jsme pryč skeuomorfismus, chtěli jsme se zbavit směšného lina, plsti, falešné prošívané kůže, chtěli jsme prostě moderní systém.

Když se Jony Ive po Scottu Forstallovi ujal uživatelského rozhraní, všichni jásali. Génius industriálního designu, který dokázal vymyslet ikonické tvary iPhone, iPad, MacBooků a iMaců. Jeden z nejlepších designéru světa se měl ujmout grafického rozhraní, co by mohlo být lepší volbou? Co by se mohlo pokazit? Osm měsíců Ive dohlížel na novou podobu mobilního operačního systému Applu. V pondělí jsme viděli první ovoce této práce. A místo všeobecného nadšení přišla přinejmenším mírná skepse.

Začněme od začátku. První verze iOS, tehdy ještě iPhone OS, byla něčím zcela novým mezi mobilními telefony. iPhone byl prvním chytrým telefonem, který nechtěl být chytřejší, než jeho uživatel. Přístroj, pro který běžný uživatel nepotřebuje manuál, aby jej mohl bez problémů používat. Jednoduchá mřížka ikon, veškeré nastavení v jedné aplikaci, neokleštěný internetový prohlížeč. Jenže s každou novou funkcí, která přicházela v meziročních aktualizacích, se začal stávat tak trochu kočkopes.

Původní verze iOS jako by nebyla připravená na podobné budoucí implementace. Mnoho funkcí se prostě „nalepovalo“ na starý systém, což zapříčinilo poněkud nekonzistentní uživatelské rozhraní. Třeba ono „lněné plátno“, které mělo představovat jakousi spodní vrstvu systému. Našli jsme ho po rozevření plochy ve složkách nebo v liště multitaskingu, též schované pod povrchem. Jenže bylo také součástí notifikačního centra, které jasně překrývalo plochu a bylo tedy svrchní vrstvou. Nebo jen samotné otevírání složek. Zatímco veškeré ikony vždy jakoby plavaly nad povrchem, obsah složek byl schovaný pod ním.

[do action=“citace“]Uživatelé, alespoň převážná většina z nich, už nepotřebují nadále držet za ručičku.[/do]

Jinými slovy design iOS nebyl zdaleka „future-proof“, jak si možná tým Scotta Forstalla původně myslel. A pocítili to i uživatelé. Zatímco Android i Windows Phone nabízely odlehčené rozhraní, iOS byl plný graficky bohatých textur napodobující reálné, převážně textilní materiály. Ve své době svůj význam měly. V době dávno před tím, než se staly smartphony středním proudem, potřebovali noví uživatelé, kteří předtím chytrý telefon nikdy nepoužívali, berličku. Grafická simulace reálných předmětů jim evokovala něco známého, tlačítka svým tvarem přímo vyzývaly ke zmáčknutí. Jenže doba se změnila. Uživatelé, alespoň převážná většina z nich, už nepotřebují nadále držet za ručičku.

To bezesporu vědělo i Cupertino. Nebudu nijak zvlášť spekulovat nad možným odbojem Scotta Forstalla proti změnám zavedených pořádků v grafickém rozhraní, byť víme, že byl velkým fanouškem skeuomorphismu. Každopádně Forstall odešel a dohled nad uživatelským rozhraním, nebo Human Interface, chcete-li, získal dvorní designer Applu Jony Ive.

iOS pod jeho vedením se ve skutečnosti nijak zásadním způsobem nezměnil. Pořád zde najdeme matici ikon, dock, notifikační centrum, mutitasking přístupný dvojitým stisknutím tlačítka Home a logika ovládání se nijak zásadně nezměnila. Jistě, přibylo spoustu nových věcí jako Ovládací centrum, obrazovka multitaskingu místo malé lišty a Spotlight se přesunul. Dosavadní uživatel by se však neměl mít problém v pozměněném prostředí zorientovat.

Největší změnou je grafické rozhraní, a to nejen po stránce pixelů, ale i celková abstrakce. V první řadě si však jedno ujasněme: není ploché. Za skutečně plochý operační systém se dá považovat Windows Phone, ke kterému má však iOS 7 hodně daleko. Plochost neznamená jen to, že tlačítka nejsou vypouklá a že ikony nejsou vytlačené v lištách. Plochý design dle mého vypovídá, že celé prostřední operačního systému je v jedné rovině, čemuž přesně odpovídá prostředí Metro Microsoftu.

Jenže iOS 7 má do jedné roviny daleko. Naopak systém disponuje velkou hloubkou, tedy co do vizuální stránky. Skvěle je to vidět například při otevírání složek, kdy se plocha jakoby přiblíží, aby odkryla jejich obsah. Každá složka je v podstatě vlastní plochou sama o sobě, jakoby hlavní plocha byla vesmírem a každá ze složek hvězdnou soustavou (což z aplikací mimo složku patrně dělá osamostatněná vesmírná tělesa). Podobně působí a animace při otevírání a zavírání aplikací, kde nás systém přibližováním doslova vtahuje do aplikace. Pocit hloubky má navodit také paralaxní plocha, které se natáčením telefonu posunuje, zatímco ikony stojí na místě.

Jak se dalo očekávat, po stránce pixelů bylo iOS ořezáno na kost ve jménu minimalismu. Všechno, co postrádalo jakoukoliv funkci a stálo uživateli tak trochu v cestě, je pryč – otrhané listy v kalendáři, skartovačka v PassBooku, kůže, plsť, len, prostě většinu textur nahradily plné barvy (s přechody), zjednodušené ikony a typografie, které vévodí font Helvetica Neue UltraLight.

A pak je tu průhlednost. Od první verze iOS Apple používal buď jednobarevné, nebo různě lesklé a vypouklé lišty a ovládací prvky které sice plnily svůj účel, ale například spojení vypouklé lišty s rovným status barem vždy působilo poněkud zvláštně. V iOS 7 se Apple vydal cestou „plochosti“ průhlednosti. Pozadí notifikační a ovládací centrum tak místo lnu představuje poloprůhledná plocha, na které můžeme částečně pozorovat rozmazané obrysy toho, co právě překrývá. Podobnou průhlednost můžeme vidět i v některých aplikacích, například u zpráv, kde barevné bubliny zpráv trochu prosvítají jak pod horní lištou, tak i pod klávesnicí.

[do action=“citace“]Přechod z iOS 6 na 7 by se dal nejlépe popsat jako změna metafor.[/do]

Průhledné prvky lze zpozorovat i u videopřehrávače, které vypadají jako z broušeného skla. I průhlednost je součástí výše popisovaného navození pocitu hloubky, kde si je uživatel vědom obsahu které průhledné plochy překrývají. Apple tak zároveň vyřešil i otázku universálního pozadí pro tyto prvky tím, že k nim vlastně žádné pozadí nedal. Proto se hodí všude, do každé aplikace bez ohledu na volbu barev.

Přechod z iOS 6 na 7 by se dal nejlépe popsat jako změna metafor. Zatímco v předchozích šesti verzích sytému bylo uživatelské prostředí metaforou pro reálné předměty a materiály, metaforou v iOS 7 je hloubka a pohyb. Umožňuje uživateli se systémem sžít na úplně jiné úrovní, místo na jeho instinkt působí na vnímání smysly. Místo aby jej vedl za ručičku, vtahuje ho přímo do děje. Možná se při tom spoléhá trochu na premisu, že uživatel je se systémem alespoň trochu obeznámený a pro ty, co s iOS začínají, možná bude křivka učení o něco delší, ale je to pro dobro věci.

[youtube id=VpZmIiIXuZ0 width=“600″ height=“350″]

Stejně jako se postupně vyvinul systém, vyvinuli se i uživatelé. Jsou vyzrálejší, zkušenější a to, co vidí na displeji přístroje, pozorují i kolem sebe. Svět se za posledních šest let v oblasti spotřební elektroniky rapidně změnil a Apple na tuto změnu (konečně) reaguje.

Z různých dojmů, recenzí a úvah se ozývají hlasy, že iOS 7 ve své první betaverzi je matoucí, nekonzistentní, nedodělaný. Ano, je. Nebudu se ani ohánět argumentem, že se zdaleka nejedná o ostrou verzi a je předčasné v tuto chvíli nový systém hodnotit. Tak, jak systém vidíme, ho Apple prezentoval na WWDC oficiálně, ne jen tisícům vývojářů v sále, ale i milionům lidí prostřednictví živého streamu. Je však nutné si uvědomit jedno:

Zodpovědnosti Scotta Forstalla byly rozděleny mezi Iva, Federighiho a Cuea před osmi měsíci, což je pravděpodobně i doba, po jakou se začalo na grafických změnách pracovat. Nesouvisí s tím patrně většina funkcí, které byly představeny, jako vylepšený multitasking, AirDrop nebo ovládací centrum. Ty byly většinou, alespoň co se týče kódu, patrně v plánu dlouho dopředu. Díky tomu většina z nich v první betaverzi funguje dobře a systém je relativně stabilní.

[do action=“citace“]Tým Jony Iva měl na celou záležitost osm měsíců, což je sakra šibeniční termín.[/do]

Radikálně změnit grafický jazyk operačního systému, který používají stovky milionů lidí tak, aby výsledek byl přijatelný, ne-li vítaný dosavadními uživateli, je těžký oříšek. O podobnou změnu se pokusil Microsoft ve Windows 8 a nejednalo se zrovna o hladký průběh, byť se jedná o solidní systém. Podobné drastické změny se mnohdy plánují roky. Tým Jony Iva však měl na celou záležitost osm měsíců, což je sakra šibeniční termín.

iOS 7 ve své současné podobě je to, co se za tuto relativně krátkou dobu stihlo. Je to pracovní verze. Velmi slušná pracovní verze, která se s dalšími betaverzemi bude měnit, ať už se jedná o design ikon, jejich tvar, nevhodnou volbu písma pro menší texty nebo o nečitelnost na světlém pozadí. To jsou všechno záležitosti, které zvládne šikovný tým grafiků napravit nanejvýš za pár týdnů. Grafici pod vedením Jonyho Iva na to mají tři měsíce.

Nedivil bych se, kdyby bylo iOS 7 nejrapidněji se měnícím operačním systémem mezi betaverzemi. Základ položený je, stojí pevně na podloží zdokonalovaném po dobu šesti let od původní verze operačního systému. Na něm Apple buduje svou budoucnost mobilních zařízení. Zda jeho výtvor přečká dalších deset let nebo mu spadne na hlavu, to ukáže až druhá polovina tohoto roku a rok následující. Silně však věřím, že se Apple vydal správným směrem a nejsem v tom sám. Jen to chce mít následující měsíce trpělivost. Řím také nepostavili za den.

Témata: ,
.