Ondřej Holzman Když Petr Mára zahajoval letošní ročník iCON Prague, prohlásil, že cílem celé akci není jen představovat různé produkty a služby, ale především ukázat, jak takové věci fungují. A naprosto dokonale jeho slova naplnil hned první řečník v pořadí – Chris Griffiths.
V českém prostředí prakticky neznámý – ostatně měl také na iCONu v České republice svou premiéru – Angličan ve svých přednáškách skvěle ukázal, jak využít myšlenkové mapy v běžném osobním i profesním životě, který může být díky nim docela jiný, lepší a produktivnější. Chris Griffiths, blízký spolupracovník Tonyho Buzana, otce myšlenkových map, hned na úvod řekl, co bývá v případě myšlenkových map největší problém: že jsou velice často špatně pochopené a špatně používané.
Přitom pokud jim přijdete na kloub, jsou výborným nástrojem jednak pro paměť a jednak pro kreativitu. Podle Griffithse, jenž se v oboru pohybuje již dlouho a velice intenzivně, dokáží myšlenkové mapy zvýšit vaší produktivitu až o 20 procent, pokud je vhodně zařadíte do svého workflow. To je poměrně zásadní číslo, když si vezmeme, že myšlenkové mapy jsou velice hrubě řečeno jen jiný styl vedení poznámek. To ostatně Chris potvrdil, když prohlásil, že stejně jako si všude můžete vést poznámky, můžete si i na vše dělat myšlenkové mapy. Reagoval tím na dotaz, zda existuje oblast, kde myšlenkové mapy využít nelze.
Výhodou myšlenkových map je v tom, že pomáhají vašemu myšlení a kreativitě. Slouží také jako vynikající nástroj na zapamatování. Do jednoduchých map si můžete zaznamenávat obsah přednášek, obsah jednotlivých kapitol v knize a další drobnosti, které však do dalšího dne až z 80 procent jinak zapomenete. Pokud si ovšem každou důležitou část vepíšete do nové větve, můžete ke své myšlenkové mapě v budoucnu kdykoliv přijít a hned budete vědět, o co se jedná. Neocenitelnými doplňky takových map jsou různé obrázky a malůvky, na které vaše paměť reaguje ještě lépe než na text. Nakonec celá myšlenková mapa je ve výsledku jeden velký obrázek a mozek má snazší práci si ho zapamatovat. Případně si později rychleji vzpomenout.
Při vytváření myšlenkových map je důležité si uvědomit, že se jedná o poměrně intimní a osobní věc. Zpravidla takové mapy nefungují pro více lidí, ale pouze pro toho, který onu mapu svými myšlenkami vytvořil. Proto se vůbec nemusíte ostýchat kreslit do nich všelijaké obrázky, byť třeba nemáte grafické nadání, protože velice efektivně vyvolávají různé asociace. Myšlenková mapa má sloužit především vám a nikomu ji ukazovat nemusíte.
Není to ale tak, že by se myšlenkové mapy nedaly vůbec využít pro více lidí. Pro Griffithse jsou neocenitelným pomocníkem například při koučinku, kdy se pomocí myšlenkových map snaží spolu s manažery odhalit jejich přednosti i nedostatky, na kterých se posléze snaží pracovat. V tu chvíli si například na takovou schůzku přinesou myšlenkovou mapu obě strany a vzájemným porovnáním se snaží dojít k nějakým závěrům.
K takovému účelu by zřejmě mohly posloužit i klasické poznámky, ale Griffiths prosazuje myšlenkové mapy. Díky jednoduchým heslům, ze kterých by se měly mapy skládat především (ve větvích netřeba dlouhých textů), se nakonec člověk může dostat k mnohem detailnějšímu a konkrétnějšímu rozboru, například i sebe sama. Stejný princip má aplikování myšlenkových map při projektech také na SWOT analýzy, kdy může být mnohem produktivnější vytvoření mapy toku myšlenek pro slabiny a přednosti a další, než pouhé jejich vypsání do jasně daných „přihrádek“ a bodů.
Důležité je u myšlenkových map také to – a na to Chris Griffiths často narážel –, jak moc velkou svobodu necháte při přemýšlení svému mozku. Nejlepší nápady přichází v okamžiku, kdy se nesoustředíte. Bohužel zcela proti této skutečnosti funguje vzdělávací systém, který naopak na studenty při řešení problémů naléhá, aby se dál a dál soustředili, čímž se pak využívá jen malý zlomek mozkových kapacit a 95 procent vědomí prakticky nenecháváme vyniknout. Studentům se nedostává ani žádných kreativních a „přemýšlivých“ hodin, které by jim pomohly rozvíjet vlastní kreativitu.
K té přispívají alespoň právě myšlenkové mapy, kde se díky různým heslům a aktuálně vzniklým asociacím můžete poměrně snadno propracovat až k jádru konkrétního problému či rozvíjené myšlenky. Stačí si jen dát odstup a nechat váš mozek přemýšlet. I proto například Griffiths preferuje, aby lidé tvořili myšlenkové mapy, pokud chce vidět jejich výstup, vždy minimálně do druhého dne, protože pak k celé věci mohou přistupovat s čistou hlavou a plni nových nápadů a myšlenek.
20% mi subjektivně nepřijde u workflow jako závratné zlepšení. I když díky za každé zlepšení. Jaký sw/app používá/doporučuje ten řečník?
iMindMap + DropTask
http://jablickar.cz/recenze-imindmap-7/