Filip Novotný Kapela U2 je v posledních týdnech velice často skloňována spolu s firmou Apple. Tyto dva subjekty jsme si mohli poprvé spojit již před řadou let díky speciální černo-červené edici přehrávače iPod. Nejnověji pak díky vystoupení kapely na představení iPhonů 6 a také novému albu Songs of Innocence, jež jste možná i vy našli ve svém telefonu (přestože jste třeba nechtěli). Frontman U2 Bono se nyní o spojení s Applem rozhovořil v interview pro irskou stanici 2FM.
Irský novinář Dave Fanning se po úvodních otázkách na samotné album začal zajímat právě o kritiku, která se na U2 i Apple kvůli nevybíravému způsobu darování alba snesla. Bono se zase nevybíravě opřel do nadávek ze strany blogerů:
Ti samí lidé, co za našeho dětství psali na záchodové zdi, jsou dnes v blogosféře. Blogy stačí k tomu, abyste se zklamali v demokracii (smích). Ale ne, ať si říkají, co chtějí. Proč ne? Oni rozdávají nenávist, my lásku. Nikdy se neshodneme.
Bono dále vysvětlil, proč se ke spolupráci s Applem rozhodl. Smyslem celé akce je podle něj nabídnout album co největšímu počtu lidí. V tom dle jeho názoru jeho kapela i kalifornská společnost uspěly. Songs of Innocence si stáhlo již 77 milionů uživatelů, což také zapříčinilo raketový skok v prodeji ostatních alb. Například výběrové Singles se vyšplhalo do žebříčku top 10 ve 14 různých zemích po celém světě.
Lidé, kteří by naší hudbě obyčejně nebyli vystaveni, takto mají šanci si ji poslechnout. Pokud si to vezmou k srdci, to nevíme. Jestli pro ně naše písničky budou důležité i za týden, to nevíme. Ale stále mají tu možnost, což je pro kapelu, která je na světě už takovou dobu, opravdu zajímavé.
Rozhovor nezůstal jen u současných témat U2, Bono zmínil také své plány do budoucna. Spolu s Applem by rád představil nový formát, který v lecčem připomíná ne zcela úspěšný projekt iTunes LP.
Proč nemůžu použít svůj telefon nebo iPad, abych se vytratil do světa vytvořeného umělci pomocí fotografie? Když posloucháme Milese Davise, proč u toho nemůžeme sledovat fotografie Hermana Leonarda? Nebo jedním kliknutím zjistit, v jakém byl rozpoložení, když danou skladbu skládal? A co texty, proč nemůžeme číst slova Boba Dylana, když posloucháme jeho hudbu?
Bono údajně tento nápad probíral už se Stevem Jobsem:
Pět let zpátky byl Steve v mém domě ve Francii a já mu říkám: „Jak je možné, že člověk, kterému nejvíc ze všech lidí na světě záleží na designu, dopustí, že iTunes vypadají jako excelovská tabulka?“
A reakce Steva Jobse?
Neměl radost. A proto mi slíbil, že na tomhle budeme společně pracovat, což také již roky s lidmi v Applu děláme. Sice to ještě nebylo hotové pro Songs of Innocence, ale pro Songs of Experience už bude. A je to opravdu vzrušující. Jde o nový formát; pořád si budete moci stáhnout mp3 nebo ji někde ukrást, ale nebude to ten plnohodnotný zážitek. Bude to jako kdybyste se v 70. letech procházeli dublinskými ulicemi a v ruce měli album Sticky Fingers od Rolling Stones; pouze samotný vinyl bez obalu od Andyho Warhola. To jste se také cítili, že nemáte kompletní věc.
Frontman U2 se bezesporu dokáže pro věc správně nadchnout a velice pregnantně ji popsat. I tak však jeho projekt spolupráce s Applem stále zní jako nepovedené iTunes LP, jemuž se i přes velký zájem samotného Steva Jobse nepodařilo dostatečně zaujmout zákazníky.
Bono nicméně dodává: „Apple má v tuhle chvíli 885 milionů účtů iTunes. A my jim pomůžeme se dostat na miliardu.“ Kromě toho, že irský zpěvák prozradil čísla, která Apple ještě nezveřejnil, je zajímavé také to, že spolupráce mezi oběma subjekty zřejmě bude i nadále pokračovat. A to nejen skrze projekt Product RED, značku finančně podporující boj proti AIDS.
Na konci rozhovoru ostatně i sám Bono přiznal, že jeho spolupráce s Applem nemá pouze rozměr charitativní. Výrobce iPhonu totiž – daleko více než jiná technologická firma – dbá na to, aby muzikanti za svou práci dostali zaplaceno.
Nic proti Bonovi, ale ani iTunes ver. 1 pod MacOS 9 mi ani zdaleka nepřipomíiná tabulku novějšiho Excelu či původní spredsheet 3D-Calc či Lotus 1-2-3 z Atari ST z osmdesátých let.
Lotus 1-2-3 v prostředí DOS byl, podobně jako některé jiné programy té doby (používal jsem hodně PC Shell), úžasný. Ovládaly se báječně písmeny na klávesnici, žádné Ctrl nebo Alt a běhaly tak rychle… :-)