Jablíčkář Společnost Apple Inc. byla založena v roce 1976, tehdy jako Apple Computer. Během 37 let se v jejím čele vystřídalo sedm mužů, od Michaela Scotta až po Tima Cooka. Nejvýraznějším jménem je bezesporu Steve Jobs, od jehož odchodu do věčných lovišť právě dnes uplynuly dva roky…
1977–1981: Michael „Scotty“ Scott
Jelikož ani jeden ze Stevů-zakladatelů (Jobs ani Wozniak) neměl věk či zkušenosti na to budovat opravdovou firmu, první velký investor Mike Markkula přesvědčil ředitele výroby v National Semiconductors (firma dnes již patřící pod Texas Instruments) Michaela Scotta, aby se této role ujal.
Funkce se ujal svědomitě, když hned po svém nástupu v celé firmě zakázal používání psacích strojů, aby šla firma příkladem v době počátků prosazování osobních počítačů. Za jeho vlády se začal vyrábět legendární Apple II, praotec všech osobních počítačů, jak je známe dnes.
Své působení v Applu však nezakončil příliš šťastně, když v roce 1981 osobně propustil 40 zaměstnanců Applu, z toho polovinu týmu pracující na Apple II. Tento krok obhajoval jejich nadbytečností ve společnosti. Na následující sešlosti zaměstnanců u piva prohlasil:
Říkával jsem, že až mě přestane bavit být výkonným ředitelem Applu, složím tuto funkci. Změnil jsem však názor – až mě to přestane bavit, budu vyhazovat lidi, dokud to nebude zase zábava.
Za tento výrok byl odsunut do pozice viceprezidenta, v níž neměl fakticky žádnou moc. Scott oficiálně odešel ze společnosti 10. července 1981.
V letech 1983 až 1988 vedl soukromou firmu Starstruck. Ta se pokoušela sestrojit raketu startující z moře, která by dokázala umisťovat satelity na oběžnou dráhu.
Koníčkem se Scottovi staly barevné drahokamy. Stal se na tuto problematiku expertem, napsal o nich knihu a sestavil sbírku, jež byla vystavována v Bowersově Muzeu v Santa Anně. Podporoval projekt Rruff, zaměřený na vytvoření kompletní sady spektrálních dat z charakteristických minerálů. V roce 2012 byl po něm pojmenován minerál – scottyite.
1981–1983: Armas Clifford „Mike“ Markkula Jr.
Zaměstnanec s pořadovým číslem 3 – Mike Markkula se Applu rozhodl v roce 1976 půjčit své peníze, které vydělal na akciích jako marketingový manager Fairchild Semiconductor a Intelu.
S odchodem Scotta začaly Markkulovi nové starosti – kde vzít dalšího výkonného ředitele? On sám věděl, že tuto funkci nechce. Dočasně na této pozici setrval, ale v roce 1982 dostal od své ženy nůž na krk: „Okamžitě si za sebe najdi náhradu.“ S Jobsem, který tušil, že na roli výkonného ředitele stále ještě není připraven, se obrátili na Gerryho Roche, lovce „chytrých hlav“. Ten přivedl nového CEO, ze kterého byl Jobs nejprve nadšen, později jej nenáviděl.
Markkula je po návratu Jobse v roce 1997 nahrazen po 12 letech ve funkci předsedy správní rady a firmu Apple opouští. Jeho další kariéra pokračuje zakládáním společnosti Echelon Corporation, ACM Aviation, San Jose Jet Center a Rana Creek Habitat Restoration. Investuje do společnosti Crowd Technologies a RunRev.
Založil také nadaci Markkula Center for Applied Ethics v Santa Clara University, kde je v současnosti ředitelem.
1983–1993: John Sculley
„Chceš strávit zbytek života prodejem sladké vody, nebo chceš změnit svět?“ Tak zněla věta, která šéfa PepsiCo definitivně přesvědčila, aby přešel k Applu a k Jobsovi. Oba ze sebe byli vzájemně nadšení. Jobs hrál na city: „Opravdu si myslím, že jsi pro nás ten pravý, chci, abys šel se mnou a pracoval u nás. Mohu se toho od tebe tolik naučit.“ A Sculley byl polichocen: „Získal jsem pocit, že bych mohl být učitelem vynikajícímu studentovi. Viděl jsem ho v zrcadle představ jako sám sebe za mlada. I já jsem byl netrpělivý, tvrdohlavý, arogantní a impulzivní. Mysl mi explodovala myšlenkami, často na úkor všeho ostatního. A nebyl jsem tolerantní k těm, kteří nedokázali naplnit mé požadavky.“
První velká krize v jejich spolupráci přišla s uvedením Macintoshe na trh. Počítač měl být původně opravdu levný, pak se ale jeho cena vyšplhala na 1995 dolarů, což byl pro Jobse strop. Sculley ale rozhodl o zvýšení ceny na 2495 dolarů. Jobs mohl bojovat, jak chtěl, ale zvýšená cena zůstala stejná. A s tím se nikdy nesmířil. Další velký boj mezi Sculleym a Jobsem nastal kvůli reklamě na Macintosh (reklama 1984), který Jobs nakonec vyhrál a jeho reklama byla na fotbalovém zápase puštěna. Po uvedení Macintoshe na trh získával Jobs stále větší moc jak ve firmě, tak nad Sculleym. Sculley věřil v jejich přátelství a Jobs, který v to přátelství snad věřil také, s ním pomocí lichotek manipuloval.
S propadem v prodeji Macintoshe přišel i propad Jobse. V roce 1985 krize mezi ním a Sculleym vyvrcholila a Jobs byl odvolán z vedoucí pozice divize Macintosh. To pro něj pochopitelně byla rána, kterou vnímal jako zradu ze Sculleyho strany. Další, tentokrát definitivní rána přišla, když mu v květnu 1985 Sculley oznámil, že ho odvolává z pozice předsedy Applu. Tak Sculley sebral Jobsovi jeho firmu.
Pod Sculleyho taktovkou vyvinul Apple PowerBook a Systém 7, což byl předchůdce Mac OS. Magazín MacAddict dokonce označil roky 1989–1991 jako „první zlatá léta Macintoshe“. Sculley mimo jiné vymyslel zkratku PDA (Personal digital assistant); Apple Newton označil za první PDA, které předběhlo svou dobu. Z Applu odešel ve druhé polovině roku 1993 poté, co zavedl velmi drahou a neúspěšnou inovaci – operační systém fungující na novém mikroprocesoru, PowerPC. S odstupem času řekl Jobs, že vyhazov z Applu byla ta nejlepší věc, která se mu mohla stát. Prodavač sladké vody tedy nakonec nebyl špatná volba. Ve vedení Applu ho po odchodu nahradil Michael Spindler.
1993–1996: Michael Spindler
Michael Spindler přišel do Applu z evropské divize Intelu v roce 1980 a přes různé pozice (například prezident Apple Europe) se dostal až na místo výkonného ředitele po Johnu Sculleym. Říkalo se mu „Diesel“ – byl vysoký a dlouho vydržel pracovat. Mike Markkula, se kterým se znal z Intelu, o něm řekl, že je to jeden z nejchytřejších lidí, které zná. Právě na popud Markkuly se Spindler později připojil k Applu a zastupoval jej v Evropě.
Jeho největším úspěchem v té době byl software KanjiTalk, který umožňoval psaní japonských znaků. Tím byl odstartován raketový nárůst prodeje Maců v Japonsku.
Evropská divize ho bavila, ačkoli to byl startup, pro který ještě nikdy předtím nepracoval. Jeden z problémů například představovaly platby – Spindler nedostal skoro šest měsíců plat, protože Apple nevěděl, jak přemístit finanční prostředky z Kanady do Belgie, kde bylo evropské sídlo. Šéfem pro Evropu se stal během reorganizace v Applu (tou dobou už byl Jobs pryč). Byla to zvláštní volba, protože Spindler byl sice výborný stratég, ale špatný manažer. Jeho vztahy se Sculleym to ale neovlivnilo, nadále zůstávaly výborné. O budoucí místo výkonného ředitele v Applu s ním soupeřili ještě Gaseé (divize Macintosh) a Loren (šéf Apple USA). Oba ale ztroskotali na potížích s maržemi na nových Macích.
Spindler si svoji chvíli slávy užil při uvedení řady počítačů Power Macintosh roku 1994, ale jeho podpora nápadu klonovat Macintoshe se ukázala pro Apple jako kontraproduktivní.
Jako CEO provedl Spindler v Applu velké množství reorganizací. Propustil asi 2500 zaměstnanců, téměř 15 procent pracovní síly, a firmu kompletně předělal. Jediné, co zůstalo ze starého Applu, byl Applesoft, tým zodpovědný za vývoj operačního systému. Také rozhodl, že Apple by měl působit pouze na několika klíčových trzích a nepouštět se nikam dál. Udržet chtěl především SoHo – školství a domov. Reorganizace ale nenesla ovoce. Propouštění způsobilo čtvrtletní ztrátu asi 10 milionů dolarů a postupné odebírání zaměstnaneckých výhod (placené fitness a kantýna, které byly původně zdarma) způsobilo úpadek morálky zaměstnanců. Softwaroví vývojáři naprogramovali „bombu“ s názvem „Špindlerův seznam“, která všem zaměstnancům napříč firmou ukázala na obrazovce počítače seznam lidí, kteří byli propuštěni. Postupem času se mu sice podařilo zvýšit celkový podíl na trhu, ale v roce 1996 byl Apple znovu na dně s pouhými 4 procenty na trhu. Spindler začal jednat se společnostmi Sun, IBM a Phillips o odkoupení Applu, ale neúspěšně. To byla pro správní radu firmy poslední kapka – Spindler byl odvolán a na jeho místo nastoupil Gil Amelio.
1996–1997: Gil Amelio
Víte, Apple je jako loď, která je naložena pokladem, ale je v ní díra. A mým úkolem je, aby všichni veslovali ve stejném směru.
Gil Amelio, který do Applu přišel z National Semiconductor, byl bezpochyby nejkratší dobu působícím výkonným ředitelem Applu v celé historii firmy. Už od roku 1994 ale v Applu působil jako člen správní rady. Jeho kariéra u jablečné společnosti ale nebyla moc úspěšná. Firma přišla celkem o jednu miliardu dolarů a hodnota akcií klesla o 80 procent. Jedna akcie se prodávala za pouhých 14 dolarů. Kromě finančních potíží se musel Amelio potýkat i s dalšími problémy – nekvalitní výrobky, špatná firemní kultura, v podstatě nefunkční operační systém. To je mnoho problémů pro nového šéfa společnosti. Amelio se snažil situaci řešit všemožně, včetně prodeje Applu, případně koupi jiné společnosti, která by Apple zachránila. Ameliovo působení je úzce propojeno s člověkem, který se v této době znovu ocitl na scéně a také nakonec zavinil jeho odvolání z pozice šéfa společnosti – se Stevem Jobsem.
Jobs se pochopitelně chtěl dostat zpět do své firmy a Amelia vnímal jako ideální postavu, která mu pomůže na cestě zpět. Stal se tedy postupně člověkem, se kterým Amelio konzultoval každý krok, a tím se přibližoval svému cíli. Další krůček, spíše významný krok, v jeho snažení se odehrál v momentě, kdy Apple na povel Amelia koupil Jobsův NeXT. Jobs, který se na oko zdráhal, se stal „nezávislým poradcem“. Tou dobou ještě tvrdil, že se do vedení Applu rozhodně nechystá. Tedy, alespoň oficiálně to tvrdil. 4. 7. 1997 skončilo Ameliovo působení v Applu definitivně. Jobs přesvědčil správní radu, aby jej odvolali. Z lodi s pokladem, která měla díru, se mu sice podařilo vyhodit závaží v podobě Newtonu, ale u kormidla už fakticky stál kapitán Jobs.
1997–2011 : Steve Jobs
Steve Jobs nedostudoval Reed a je jeden ze zakladatelů společnosti Apple Inc., která se narodila v garáži v Sillicon Valley v roce 1976. Počítače byly vlajkovou lodí (a jedinou lodí) Applu. Steve Wozniak je spolu s týmem uměl vyrobit, Steve Jobs je uměl prodat. Hvězda rychle stoupala, ale po neúspěchu s počítačem Macintosh byl ze své firmy vyhozen. V roce 1985 založil novou firmu, NeXT Computer, kterou v roce 1997 koupil Apple, jenž potřeboval mimo jiné nový operační systém. NeXTovský NeXTSTEP se tak stal základem a inspirací pro pozdější Mac OS X. Rok po založení NeXTu koupil Jobs většinu akcií filmového studia Pixar, které vyrábělo animované filmy pro Disney. Jobs tuto práci miloval, ale nakonec dal přednost Applu. V roce 2006 nakonec Disney Pixar koupil a Jobs se tak stal akcionářem a členem představenstva Disney.
Ještě předtím, než se v roce 1997 dostal Steve Jobs do vedení Applu, ačkoli jako „prozatímní CEO“, zastával povinnosti výkonného ředitele finanční ředitel společnosti, Fred D. Anderson. Jobs fungoval jako poradce pro Andersona i pro ostatní, a tím stále měnil společnost k obrazu svému. Oficiálně měl být poradcem tři měsíce, dokud Apple nenajde nového výkonného ředitele. Postupem času přiměl Jobs k odchodu všechny členy správní rady, kromě dvou – Eda Woolarda, kterého si opravdu vážil, a Garetha Changa, jenž byl v jeho očích nula. Tímto krokem získal místo ve správní radě a Applu se začal věnovat naplno.
Jobs byl nechutný puntičkář, perfekcionista a svým způsobem podivín. Byl tvrdý a nekompromisní, často byl na své zaměstnance zlý a ponižoval je. Měl ale smysl pro detail, pro barvy, pro kompozici, pro styl. Byl nadšený, miloval svou práci, byl posedlý tím, aby vše bylo co nejdokonalejší. Pod jeho velením vznikl legendární iPod, iPhone, iPad, řada přenosných počítačů MacBook. Dokázal uchvátit lidi, jak svou lepší stránkou osobnosti, tak – především – svými výrobky. Apple díky němu vystřelil na vrchol, kde setrvává dodnes. Je to sice drahá značka, ale reprezentuje ji dokonalost, vyladěné detaily a velká uživatelská přívětivost. A za to vše zákazníci rádi platí. Jedno z mnoha Jobsových mott znělo „Think different“ (Myslete jinak). Na Applu a jeho výrobcích je vidět, že se tímto mottem řídí i po odchodu Jobse. Ten odešel z postu výkonného ředitele v roce 2011 kvůli zdravotním potížím. Rakovině slinivky břišní podlehl 5. 10. 2011.
2011–současnost: Tim Cook
Timothy „Tim“ Cook je člověk, kterého si Jobs jako svého nástupce zvolil už před svou definitivní rezignací v roce 2011. Cook se dostal do Applu v roce v roce 1998, tou dobou pracoval pro Compaq Computers. Předtím také pro IBM a Intelligent Electronics. V Applu začínal jako senior viceprezident pro celosvětové operace. V roce 2007 byl povýšen na provozního ředitele (COO) společnosti. Od této doby až do Jobsova odchodu v roce 2011 jej Cook pravidelně zastupoval v době, kdy se Jobs zotavoval po některé ze svých operací.
Tim Cook přišel od zakázek, což byla přesně ta průprava, jakou jsme potřebovali. Uvědomil jsem si, že se na věci díváme stejně. Navštívil jsem spoustu just-in-time továren v Japonsku a jednu jsem sám postavil pro Maca a pro NeXT. Věděl jsem, co chci, a pak jsem potkal Tima a on chtěl totéž. Tak jsme začali pracovat spolu a netrvalo dlouho a já byl přesvědčen, že přesně ví, co dělat. Měl stejnou vizi jako já, mohli jsme se vzájemně ovlivňovat na vysoké strategické úrovni, mohl jsem na spoustu věcí zapomenout, ale on mě doplnil. (Jobs o Cookovi)
Na rozdíl od Jobse je současný výkonný ředitel klidný a nedává moc najevo svoje emoce. Rozhodně to není živelný Jobs, ale jak je vidět v citátu, mají stejný pohled na obchodní svět a chtějí stejné věci. Pravděpodobně proto svěřil Jobs Apple do rukou Cookovi, v němž viděl člověka, který bude pokračovat v jeho vizích, ačkoli to možná bude dělat jinak. Například Jobsova posedlost vším tenkým zůstala pro Apple charakteristická i po jeho odchodu. Jak řekl sám Cook: „Vždycky byl přesvědčen, že co je tenké, to je krásné. Je to vidět na celé jeho práci. Máme nejtenčí notebook, nejtenčí smartphone a iPad děláme také tenký a ještě tenčí.“ Těžko říci, jak by byl Steve Jobs spokojený se stavem svojí firmy a s produkty které vytváří. Jeho hlavní motto „Think different“ v Applu ale stále žije a vypadá to, že dlouho bude. Proto se snad dá říci, že Tim Cook, kterého si Jobs vybral, byla nejlepší volba.
Hezký článek, díky za něj. Jenom nechápu větu: „Pod Sculleyho taktovkou vyvinul Apple PowerBook a Systém 7, což byl předchůdce Mac OS.“.
Dívám se na všech osm originálních instalačních disket mého Macintosh Classica a na všech je jak logo Mac OS, tak ona „sedmička“ v černém obdélníku. Mysleli jste nejspíš předchůdce OS-X, neboť i „osmička“ a „devítka“ se označovala jako Mac OS.
… jen dodatek, nejem osmicka a devitka…. ale i o OS X byl drive MacOS X, staci se podivat na Leopard nebo Panther… Samotne OS X se objevilo tusim az u SnowLeoparda….
Ja myslim ze az Mountain Lion byl „OS X“ misto „Mac OS X“.
Tehdy se tomu ale skutečně říkalo jen System 7. Pak byl myslím System 7.5. Pamatuju si na dost dobře právě z těch disket apod. protože jsem byl pozdější změnou pojmenování lehce zmaten. Označení Mac OS se začalo používat nějak kolem systému Mac OS 8. Ostatně zkuste si na tom svém Classicu dát „About This Macintosh“ :-)