Zavřít reklamu

O příští verzi operačního systému pro Macy se mluví jako o OS X s označením 10.12. V poslední době se ale objevují spekulace, že by mohla mít nové značení.

Dnes si mnozí už vůbec neuvědomují, že OS X má odkazovat k desáté verzi (X jako římská desítka) operačního systému pro Macy. Jeho první verze byla uvedena v roce 1984 v počítači Macintosh a mluvilo se o něm prostě jako o „Systému“. Až společně s uvedením verze 7.6 vznikl název „Mac OS“. Tento název byl zaveden poté, co Apple začal svůj operační systém licencovat také výrobcům počítačů třetích stran, aby šlo jasně odlišit svůj operační systém od ostatních.

V roce 2001 Mac OS 9 následoval Mac OS X. Apple se jím pokusil výrazně zmodernizovat svůj počítačový operační systém. Propojil v něm technologie předchozích verzí Mac OS s operačním systém NeXTSTEP, který byl součástí nákupu Jobsovy společnosti NeXT v roce 1996.

Prostřednictvím NeXSTSTEPu Mac OS získal unixový základ, na což odkazuje přechod ve značení z arabské číslice na římskou. Kromě významné změny jádra systému bylo v OS X představeno také značně zmodernizované uživatelské prostředí pojmenované Aqua, které nahradilo dřívější Platinum.

Od té doby Apple představuje pouze desetinové verze Mac OS X. Výraznější změny pojmenování nastaly v roce 2012, kdy se z Mac OS X stalo pouze OS X a v roce 2013, kdy velké kočkovité šelmy v názvech verzí nahradily místa ve státě USA, Kalifornii. Tyto změny ale nebyly jednoznačně doprovázeny nějakou větší změnou systému samotného.

Mezi „System 1“ a „Mac OS 9“ se udávaly velké změny jako přechody na jiné souborové systémy nebo přidání multitaskingu a mezi „Mac OS 9“ a „Mac OS X“ jsou výrazné rozdíly v samotném základu. Ty byly motivovány tím, že předchozí verze operačních systémů Applu byly technologicky nedostatečné vzhledem k požadavkům uživatelů.

Bylo by pravděpodobně neprozíravé předpokládat, že podobně zásadní změna v jádru fungování systému v histori počítačových operačních systémů Applu už nenastane, ale snad vcelku rozumné neočekávat ji v blízkých letech. OS X přečkal i přechod z procesorů PowerPC na Intel v roce 2005, ukončení kompatibility systému s procesory PowerPC v roce 2009 a ukončení podpory 32bitové architektury v roce 2011.

Z hlediska technologických motivací se tedy zdá nepravděpodobné, že by měla v dohledné době přijít „jedenáctá“ verze systému pro Macy. Také uživatelské prostředí se od první verze OS X mnohokrát, několikrát výrazně, proměnilo, nikdy ale nemotivovalo přechod na nové označování.

V současnosti se zdá, že pokud počítačový operační systém Applu přestane být označován jako OS X, nestane se tak kvůli změně v jeho fungování na úrovni technologie ani vzezření.

V neprospěch blízkého přechodu z OS X na něco jiného hovoří například i zmíněná změna v pojmenovávání jeho verzí, kdy se z velkých kočkovitých šelem přešlo na místa v Kalifornii. Craig Federighi, šéf softwaru Applu, při představování OS X Mavericks zmínil, že nový systém pojmenování verzí OS X má vydržet alespoň dalších deset let.

Na druhou stranu se v poslední době objevily přinejmenším dvě zprávy, které možná naznačují, že OS X se změní na macOS.

Blogger John Gruber se v rozhovoru po představení Apple Watch ptal Phila Schillera, šéfa marketingu Applu, na označení operačního systému hodinek, watchOS. Nelíbilo se mu malé písmeno na začátku názvu. Schiller mu na to odpověděl, že podle něj to funguje velice dobře a že má Gruber počkat na další pojmenování, která přijdou v budoucnu a které byly v Applu zdrojem mnoha emocí.

V budoucnu se podle Schillera podobná rozhodnutí projeví jako vskutku správná. watchOS bylo pojmenováno podle stejného klíče jako iOS a o půl roku později Apple představil další operační systém, tentokrát pro čtvrtou generaci Apple TV, pojmenovaný tvOS.

Druhá zpráva se objevila na konci letošního března, kdy vývojář Guilherme Rambo objevil označení „macOS“ v názvu jednoho systémového souboru, který se v předchozích verzích systému jmenoval jinak. Původní zpráva říkala, že změna nastala mezi verzemi 10.11.3 a 10.11.4, ukázalo se však, že tentýž, stejně pojmenovaný soubor je přítomen i na počítačích se starší verzí OS X a datum jeho vytvoření je srpen roku 2015.

Proti relevanci této zprávy pro změnu pojmenování počítačového operačního systému Applu hovořila také interpretace názvu, podle níž „macOS“ často používají vývojáři pro snadnější orientaci mezi platformami Applu, které jsou pojmenovány podle stejného klíče.

Ať už pro to jsou důkazy, nebo ne, pokud by název „OS X“ měl zaniknout, vzhledem k ostatním systémům by se tak nejspíše stalo ve prospěch názvu „macOS“. Pořád ovšem platí, že jedinou legitimní motivací se nyní jeví být prostá užitečnost, případně větší soudržnost v pojmenování systémů Applu.

Tento koncept v zásadě potvrzuje blogger a designér Andrew Ambrosino ve svém článku „macOS: Je čas učinit další krok“. V úvodu sice píše, že po patnácti letech evoluce OS X je čas na revoluci v podobě macOS, následně ale představuje koncept, který má sice několik zásadních ideí, ty se ale v praxi projevují jako nepříliš velké, kosmetické úpravy současné podoby OS X El Capitan.

Třemi základními ideami jeho konceptu jsou: sblížení všech operačních systémů Applu, nový systém uspořádání a práce se soubory a zdůraznění sociálního aspektu systému.

Sblížení všech operačních systémů Applu by mělo znamenat přiblížení macOS ostatním, které už nyní sdílejí základní zdrojový kód, nad nímž jsou prvky typické pro danou platformu a uživatelské prostředí optimalizované pro primární typ interakce s daným systémem. Pro Ambrosina to znamená důslednější aplikování strategie „Zpátky k Macu“, která se v OS X poprvé objevila ve verzi Lion. macOS by dostal všechny aplikace, které Apple vytvořil pro iOS, jako jsou News a Health (Zprávy a Zdraví).

Interaktivnější, na specifické momentální požadavky uživatele zaměřený systém práce se soubory Ambrosinův koncept přebírá od společnosti Upthere. Ta eliminuje hierarchickou organizaci souborů do složek v mnoha úrovních. Místo toho ukládá všechny soubory do jedné „složky“ a orientace v nich následně probíhá pomocí filtrů. Těmi základními jsou fotografie a videa, hudba a dokumenty. Kromě nich lze vytvořit tzv. „Loops“, což jsou v zásadě tagy – skupiny souborů vytvořené podle určitých specifik, určených uživatelem.

Výhodou tohoto systému má být organizace lépe přizpůsobená způsobu, jakým se soubory pracujeme, přičemž jeden soubor může být například v několika skupinách, v úložišti je ale ve skutečnosti pouze jednou. Současný Finder ale přeci umí totéž, právě prostřednictvím tagů. Jediné, co by koncept Upthere změnil, by byla možnost ukládat soubory hierarchicky, aniž by v praxi přidal nějaké jiné.

Třetí idea, kterou Ambrosino ve svém článku popisuje, je asi nejzajímavější. Apeluje na lepší integraci sociálních interakcí, které současná podoba OS X příliš nepodněcuje. V praxi by se to projevovalo především záložkou „Activity“ v každé aplikaci, kde by se zobrazovala aktivita přátel daného uživatelé spojená s danou aplikací a novou podobou aplikace „Kontakty“, která by u každého člověka zobrazovala veškerou aktivitu spojenou s počítačem daného uživatele (e-mailové konverzace, sdílené soubory, fotoalba apod.). Ani toto by ovšem nebyla novinka zásadnější, než jaké se objevily mezi desetinovými verzemi OS X.

 

OS X se, zdá se, dostal do zvláštní fáze. Na jednu stranu jeho pojmenování nezapadá mezi všechny ostatní operační systémy Applu, funkčně je svým mobilním a televizním protějškům nadřazený a zároveň mu některé jejich prvky schází. Jeho uživatelské prostředí je také v několika ohledech poněkud nekonzistentní vzhledem k ostatním operačním systémům Applu.

Na druhou stranu je současné značení natolik zavedené a jeho vznik spojený s tak zásadní změnou, že se o něm vlastně dá mluvit ne jako o desáté verzi Mac OS, ale jako o jiné éře Mac OS. O éře, v níž je „desetinovost“ zapříčiněna hlavně onou římskou číslicí deset než tím, že „X“ v názvu poukazuje na unixový základ.

Zdá se, že rozhodující otázkou je, jestli se operační systém Maců bude iOS a ostatním přibližovat, nebo vzdalovat. Samozřejmě není nutné vybrat pouze mezi těmito dvěma možnostmi a nejrealističtější by bylo očekávat jakousi jejich kombinaci, která vlastně probíhá nyní. iOS se stává čím dál tím schopnější a OS X, sice pomalu, ale přebírá vlastnosti iOS.

Nakonec ale dává celkem smysl směřovat produkty jako iPad Air a MacBook na uživatele se spíše nižšími nároky, iPad Pro a MacBook Air na středně náročné uživatele a MacBooky Pro, iMacy a Macy Pro na náročnější až profesionály. iPady Air a Pro a MacBooky a MacBooky Air se možná dále spojí a vytvoří poměrně rovnoměrné spektrum schopností od mírně pokročilých až po vysoce pokročilé.

Ani taková interpretace ale zdaleka ze současného stavu softwarové a hardwarové nabídky Applu nevyplývá, jelikož se často zdá, že vytváří stále schopnější a pro průměrné spotřebitele snad až zbytečně výkonné produkty a poněkud pozapomíná na požadavky opravdových profesionálů. Na poslední produktové prezentaci koncem března se o iPadu Pro hovořilo jako o zařízení, které představuje budoucnost počítačů díky velkému výkonnostnímu potenciálu. O dvanáctipalcovém MacBooku se také mluví jako o vizi budoucnosti počítačů, momentálně je ale nejméně výkonným počítačem Applu. Možná to je ale diskuze trochu odlišná, než jaká byla předmětem tohoto článku původně.

Pokud se vrátíme k otázce, co se stane s pojmenováním OS X, uvědomíme si, že to je potenciálně banální i potenciálně komplexní téma. Jasné však je, že systém za pojmenováním stojící je stále centrem diskuze týkající se Applu a o jeho budoucnosti můžeme spekulovat, obávat bychom se ale (snad) neměli.

Koncept macOS by Andrew Ambrosino.
.