Jablíčkář Jana Zatloukalová už dokázala oslovit téměř celou generaci začínajících kuchařek. Nyní má šanci, že se jí to povede také u ipadistů. Minimálně těch, kteří si chtějí uvařit něco víc, než špagety s kečupem nebo míchaná vejce.
Když Julia Childová ochutnala své první jídlo ve Francii, byl to pro ni natolik výrazný zážitek, že se zapsala do významného kuchařského kurzu a později napsala kuchařku, která se pro řadu Američanek stala zásadním dílem. Kniha Mistrovské umění francouzské kuchyně (volně přeloženo) měla výhodu v jednoduchém slovníku a zejména podrobných postupech u základních jídel, které tak mohli připravovat úplní začátečníci.
Dopodrobna vysvětlené postupy má Jana Zatloukalová s Julií Childovou společné. Jak sama píše, jedná se o kuchařku, kterou psala s myšlenkou, že podle ní jednou naučí vařit svou dceru. To je také důvod, proč v knize najdete řadu poměrně jednoduchých jídel, například zapečené tousty, BLT nebo palačinky. Ale vedle nich naopak několik středně složitých pokrmů, které potěší typického českého strávníka. Podle recenzí řady začínajících kuchařek se však přesně trefila do jejích potřeb.
Geek a bydlenka v hlavní roli
Dosud většina kuchařských knih předpokládala alespoň minimální znalosti kuchyňské terminologie. Ale copak začátečník ví, co znamená orestovat cibulku, dusit do změknutí nebo péct dozlatova? Většina amatérů potřebuje „geekovský“ postup, ve kterém je přesně popsáno, jak které suroviny připravit v jakém pořadí je používat a jak dlouho celá operace bude trvat. Kuchařka pro dceru se přesně tuto díru na trhu snaží zacelit. Proto se vám při přípravě nestane, že těsto čeká půl hodiny, než se rozehřeje trouba nebo že zapomenete na důležitou ingredienci.
Recenze na „mimibazarech“ vychvalují, že je autorka naučila vařit chutné jídlo bez glutamátu, maggi a vegety. Stačí správně dodržovat postup a jednotlivé chutě se správně propojí při použití jednoduchých surovin, například u guláše nebo omáček.
Zatloukalová přesto místy trpí neduhy, které sama kritizuje. Částečně je to důsledek toho, že nelze neustále zjednodušovat („pórek duste, než změkne“), částečně předpokládá, že lidé čtou kuchařku lineárně od začátku do konce, a tedy že na začátku stačí něco vysvětlit a dále používat, což úplně není pravda – při psaní blbuvzdorných návodů platí, že každý postup je jedinečný a pokud je určen začátečníkům, musíte ho i na konci knihy vysvětlovat jako pro začátečníky.
Vaněk nebo Zatloukalová?
A teď k tomu hlavnímu, a sice jak se vydavatel vypořádal s elektronickou verzí knihy. Jak už jsem psal, svou podstatou je to kuchařka pro geeky, protože recepty jsou pěkně algoritmizované, proto by zrovna skupinu uživatelů iPadu mohla oslovit. (Pravda, už jsem se setkal i s názorem, že i takto jednoduché recepty jsou stále příliš nepochopitelné a skutečný ajťák potřebuje ještě větší zjednodušení, ale podle mého by většina lidí měla být schopna podle těchto receptů uvařit minimálně průměrné jídlo.)
Po technické stránce je kuchařka bohužel trochu zklamáním. Kniha má pevný layout postavený na dvojstránkách, který přesně kopíruje papírovou knihu, včetně obrázků druhu písma nebo použitých barev. A to je právě kámen úrazu. Barevnost, která fungovala na papíře, bohužel v elektronické verzi vadí, zejména kontrasty „podzimních“ barev předělů s bílým textem a světle hnědými „výkřiky“ jsou dost nevýrazné. Písmo je na čtení příliš subtilní a pokud by někdo chtěl mít iPad na kuchyňské lince, aby měl návod stále při ruce, musel by se k přístroji stále sklánět, aby si recepty pořádně přečetl.
Pro jistotu a pro srovnání jsem si stáhl také ukázky dalších kuchařek. Jako první se nabídly tematicky podobné Poklady klasické české kuchyně od Romana Vaňka. Ponechám stranou obsahovou stránku, i když Vaněk se mi osobně líbí trochu víc, ale také po elektronické stránce jsou Poklady lépe provedené – nabízejí layout, který se mění při otočení, texty jsou mnohem čitelnější a písmo se dá navíc ještě zvětšovat. Sice to potlačuje eleganci papírového vydání, ale elektronická verze je tím mnohem použitelnější.
Podobně jsou na tom také zahraniční kuchařky. Kitchen od Nigelly Lawsonové jde ještě trochu dál než Vaněk, protože tady si s elektronickou verzí někdo pohrál, takže vypadá skutečně elegantně a zcela nezávisle na papíru. Podobně dopadl také Jerusalem od Sami Taminiho a Yotama Ottolenghiho, který je funkčně někde mezi Vaňkem a Lawsonovou.
Kuchařka pro dceru trochu doplácí na velkou konkurenci na trhu. Pokud bych si měl vybrat ze současné nabídky, tak automaticky sáhnu po Pokladech klasické české kuchyně, kde se do bramborového salátu nepřidává šunka a jídla jsou obecně „čistější“. Přesto uznávám, že také kuchařka od Zatloukalové má své místo a začátečníkovi bych ji směle doporučil. Zejména ženám je jazyk knihy blízký. Ale doporučení má jednu podmínku, že vydavatel nejprve opraví elektronickou sazbu.
[button color=“red“ link=“http://clkuk.tradedoubler.com/click?p=211219&a=2126478&url=https://itunes.apple.com/cz/book/kucharka-pro-dceru/id570530316″ target=““]Jana Zatloukalová, Kuchařka pro dceru – 14,99 €[/button]
to nemyslíš vážně ne?