Libor Kubín Jay Elliot, bývalý starší viceprezident Applu napsal knihu Cesta Steva Jobse. Jablíčkář vám přináší první zkrácenou ukázku.
1. VÁŠEŇ PRO PRODUKT
Během deseti let práce v IBM jsem se důvěrně seznámil s mnoha skvělými vědci s titulem PhD, kteří vykonávali výjimečnou práci, a přesto byli frustrováni, protože jen málokterý jejich příspěvek byl přijat a stal se produktem. I v PARCu jsem cítil zatuchlý pach frustrace. Nepřekvapilo mě proto, když jsem se dozvěděl, že v této společnosti je pětadvacetiprocentní fluktuace, jedna z nejvyšších v daném oboru.
V době, kdy jsem začal pracovat v Applu, byla hlavním zdrojem pracovního nadšení vývojová skupina zabývající se tím, co se mělo stát převratným produktem, počítačem s budoucím názvem Lisa. Mělo jít o naprostý odklon od technologie Applu II a orientování společnosti na zcela nový směr při využití některých z inovací, které inženýři Applu viděli v PARCu. Steve mi řekl, že Lisa bude průkopnickým činem, který „udělá díru do vesmíru“. Když někdo říká něco takového, nedokážete si pomoci, musíte pociťovat posvátnou úctu. Stevův výrok je pro mě od té doby inspirací, připomínkou, že nepřinutíte lidi, kteří pro vás pracují, aby pláli nadšením, pokud jím sami nehoříte… a nedáte jim to všem najevo.
Vývoj Lisy probíhal už dva roky, ale to nebylo důležité. Technologie, kterou Steve viděl v PARCu, měla změnit svět, a práce na Lise proto musely být upraveny v souladu s novým myšlenkovým přístupem. Steve se pokusil nadchnout tým pracující na Lise pro to, co viděl v PARCu. „Musíte změnit směr,“ stále tvrdošíjně naléhal. Inženýři a programátoři Lisy uctívali Woze a nechtěli, aby je Steve přesměroval jinam.
Apple v té době připomínal loď brázdící vody plnou rychlostí s mnoha lidmi na můstku, ale bez opravdového vedení. Přestože společnosti byly sotva čtyři roky, těšila se z ročních výnosů z prodeje ve výši kolem 300 milionů USD. Steve, spoluzakladatel společnosti, už neměl takový vliv jako zpočátku, kdy byli jen dva Stevové, z nichž Woz tíhl k technologii a SJ se staral o všechno ostatní. Výkonný ředitel odešel, první velký investor Mike Markkula působil jako prozatímní výkonný ředitel a Michael Scott („Scotty“) zastával funkci prezidenta. Oba byli víc než schopní, ale ani jeden neměl na to, aby řídil prudce se rozvíjející technologickou společnost. Domnívám se, že Mike, druhý největší akcionář, projevoval větší zájem o odchod z firmy než o každodenní problémy rychle rostoucí technologické firmy. Tyto dvě osoby s právem rozhodovat nechtěly odkládat uvedení Lisy na trh, což by Stevovy změny způsobily. Projekt už měl zpoždění a představa, že by se měla vyhodit už hotová práce a nastoupit nová cesta, byla pro ně jednoduše nepřijatelná.
Aby Steve mohl vnutit své požadavky týmu, který pracoval na Lise, a mužům řídícím společnost, připravil si v duchu plán. Získá funkci viceprezidenta pro vývoj nového produktu, a tím se stane vrchním velitelem týmu Lisy s mocí nařídit změnu směru podle svého.
Markkula a Scott však změnili organizační schéma a dali Stevovi formální funkci předsedy správní rady s vysvětlením, že to z něj udělá čelného představitele společnosti pro nadcházející zahájení veřejného obchodování s akciemi Applu. Argumentovali, že pětadvacetiletý charismatický člověk jako mluvčí pomůže společnosti Apple zvyšovat cenu akcií a získávat stále větší bohatství.
Steve opravdu trpěl. Byl nešťastný z toho, že na něj Scotty ušil boudu, aniž by ho informoval nebo se s ním poradil – byla to koneckonců jeho společnost! Znechutila ho nemožnost přímo se zapojovat do práce na Lise. Popravdě ho to velmi pobouřilo.
Podraz znamenal dokonce ještě víc. Nový vedoucí skupiny zabývající se Lisou John Couch požádal Steva, aby přestal navštěvovat jeho inženýry a zneklidňovat je. Měl zůstat stranou a nechat je být.
Steve Jobs nikdy neslyšel na slovo „ne“ a byl hluchý k „nemůžeme“ nebo „nesmíte“.
Co děláte, když máte v hlavě převratný produkt, ale vaše společnost o něj neprojevuje žádný zájem? Všiml jsem si, že Steve je za takových situací plně soustředěný. Nejednal jako dítě, kterému sebrali hračku, stal se ukázněným a rozhodným.
Nikdy předtím nezažil, že by mu někdo v jeho vlastní společnosti řekl: „Ruce pryč!“ Stává se to málokomu. Na jedné straně jsem na schůzích správní rady, kam mě Steve s sebou bral, viděl, že umí řídit taková sezení ve funkci předsedy inteligentněji než starší, moudřejší a mnohem zkušenější výkonní ředitelé, kteří sedí kolem stolu. Měl v hlavě množství aktuálních údajů o finančním postavení Applu – o zisku, hotovostním toku, prodejích Applu II v různých tržních segmentech a odbytových oblastech – a o řadě dalších obchodních detailů. Dnes ho každý považuje za neuvěřitelného technologa, mimořádného tvůrce produktů, ale on je někým mnohem větším, a byl takovým od samého začátku.
Přesto mu vzali možnost uplatnit se jako člověk s bystrým mozkem a tvůrce nových produktů. Stevovi v hlavě bušila jasná vize budoucnosti práce s počítačem, ale neměl s ní kam jít. Dveře do Lisiny skupiny mu zabouchli před nosem a pevně uzamkli.
Co teď?
Byla to doba, kdy Apple oplýval penězi, miliony dolarů v bance z rostoucích prodejů Applu II. Hotové peníze podnítily v celé společnosti vznik malých inovačních projektů. Z takové duševní atmosféry má prospěch každá společnost, i taková, jejímž mottem je snaha vytvářet odvážný nový svět vymýšlením něčeho zcela nového, něčeho, co tu dosud nebylo.
Od prvního týdne v Applu jsem vnímal vášeň a elán, které dodávaly energii každému. Představoval jsem si dva inženýry, kteří se setkají na chodbě, jeden z nich popisuje nápad, s nímž si pohrává, a jeho společník říká něco jako: „To je báječné, měl bys s tím něco udělat.“ A ten první se vrací do laboratoře, svolává tým a tráví měsíce rozvíjením svého nápadu. Neváhal bych se vsadit, že se to v té době dělo v celé společnosti. Většina projektů nikam nedospěla a nepřinesla žádný zisk, některé kopírovaly to, na čem už pracovala jiná skupina. Ale to nevadilo, dost nápadů bylo úspěšných a přinesly významný výsledek. Společnost byla plná peněz a hemžila se tvůrčími nápady.
[button color=“eg. black, red, blue, orange, green, light“ link=“http://jablickar.cz/jay-elliot-cesta-steva-jobse/#formular“ target=““]Knihu si můžete objednat za zvýhodněnou cenu 269 Kč.[/button]
[button color=“eg. black, red, blue, orange, green, light“ link=“http://clkuk.tradedoubler.com/click?p=211219&a=2126478&url=http://itunes.apple.com/cz/book/cesta-steva-jobse/id510339894″ target=““]Elektronickou verzi koupíte v iBoostore za cenu 7,99 €.[/button]
nestačí životopis od isacsona ? myslíte, že tohle bude stát za pozornost ?
Walter Isaacson se zaměřuje spíš na osobnost Jobse, Jay Elliot píše o vedení firmy. Každá kniha je trochu jiná – jak stylově tak i obsahově, ale žadnou bych nezavrhoval.
Porad ji nemuzu na iBookstore najit i kdyz tu bylo info ze bude vcera…
To záleží na Apple jak rychle knihu schválí. Bohužel se nějak loudají.
Myslím že jo. Isacson napsal životopis založený na rozhovorech s lidmi tohle je braný z jiného pohledu a skušeností nasbýraných přímo v práci pro apple
Od včera ji mám a je docela dobrá (mám přečtenou pouze par stranek)za 300 Kč to stojí (kupoval jsem ji v knihkupectví )mám skoro všechny knihy s tematykou Apple tak jsem taky dumal zda ji koupit aby to nebyla na jedno brdo jako většina