Petr Šourek Chuck Norris. Je třeba psát více? Tento fenomén posledních několika let, o kterém se povídá tolik legend, že by naplnily i několik knih, uchvátil snad celý svět. A lidé se baví. Proto není divu, že tento fenomén dorazil i na naše milá iZařízení.
Je tomu již nějaký pátek, co hru Chuck Norris: Bring on the Pain! vydala společnost Ludigames, zaštítěná Gameloftem. Každopádně jsem ji rozehrál až nyní, kdy je Česká republika ponořena v Chuck Norris mánii díky společnosti T-Mobile.
Hra mi po spuštění připomněla Chuckovy prvotiny, hlavně filmy Missing in Action, každopádně je okořeněna hláškami o tomto béčkovém herci. Hra má člověka pobavit, ale daří se jí to?
Příběh je velice jednoduchý. Začíná v době, kdy Chuck Norris oběhl zeměkouli, aby se praštil do temene hlavy. Tím přišel o všechny svoje schopnosti, ale dostal nabídku na záchranu rukojmí, držených „zlými hochy“. Nedalo mu to a tak odcestoval do džungle zachránit nevinné lidi. Příběh je vskutku jednoduchý, ale časem se začíná komplikovat. Neříkám, že nějak moc, ale trochu ano. Už z tohoto by se dala udělat solidní “old school” mlátička, ale tady to nějak nefunguje.
Více či méně je hra koncipovaná stylem, zmlať co uvidíš (případně zastřel) a osvoboď rukojmí. To stále není to nejhorší. Nejhorší je totiž hratelnost. Ačkoliv hra prošla zhruba devíti verzemi, přesto autoři nebyli schopni ovládání změnit. Pokud se tedy špatně trefíte na joystick na levé straně, máte smůlu, Chuck se prostě nepohne. Myslel jsem, že by to mohlo být míněno záměrně, protože velký Chuck se přeci nebude pohybovat podle toho jak mu nějaký „pařan“ přikazuje, ale proč by to potom prodávali? Dalším hřebíčkem do pomyslné rakve ovládání jsou jakési mezihry. Mnohdy je nutno použít akcelerometr, ale nikde jsem nenašel možnost konfigurace. Prostě si ležíte, kosíte nepřátele a najednou si musíte sednout, protože se nepoužívá naklánění doleva a doprava, ale i nahoru a dolů. Na všechny hmaty je použito pouze jedno tlačítko. Proto by mne zajímalo, jak se používají vlastnosti, které Chuck během hry posbírá.
Každá úroveň je koncipována na principu dojdi zleva doprava (do určitého bodu). Občas tu je souboj s více vojáky nebo hlavním šéfem úrovně, což je označováno jako „výzva“, i když to neodpovídá skutečnosti. Hra se mne nezeptala na obtížnost a ta je tak říkajíc k smíchu. Automatické ukládání je na každém kroku, nikdy se nevracíte, i když vás zabijí z pěkně velké dálky. Má to své výhody i nevýhody. Hlavního šéfa úrovně zdoláte napoprvé a když vás zabije, tak se stejně nic neděje, jste přímo u něj (neplatí jen pro šéfa úrovně). I když je fakt, že za úroveň, jejíž délka je zhruba 2-5 minut, se umřít skoro nedá a když, tak jen díky špatnému ovládání.
Nebudu se dlouze rozepisovat o koncepci úrovní, ale přes to, že jsou zleva doprava, pak narážíte ještě na jednu věc. Z těch 2-5 minut se zhruba půl minuty koukáte na to, jak před vámi stojí nepřátelé a něco si povídají. “Něco” říkám proto, že titulky v bublinách nad jejich hlavami mizí rychleji, než jídlo v chilské vesnici.
Graficky je hra průměrná. Chuck působí dobrým vykreslením (i na iPhone 4) a některé animace nejsou špatné. Třeba když odhodí nepřítele na přední sklo iZařízení. Poměrně často ale nastává problém. Mačkáte tlačítko, Chuck něco dělá, ale vy nevíte co, neb na obrazovce je chaos.
Zvuk jsem po chvíli hraní spíše vypínal, neboť hudba je zhruba na úrovni AY-3-8910 čipu na stařičkém ZX Spectru, jen s více kanály a působí neslaně, nemastně. Vůbec nedokresluje atmosféru hry, není úderná jako u ostatních mlátiček. Prostě doporučuji vypnout.
Jediným drobným problémem je ukládání. Další den jsem chtěl pokračovat a najednou jsem byl opět v první úrovni namísto dvanácté, kde jsem včera skončil. Vůbec nevím, jestli má smysl se touto hrou brodit znova.
Nebudu jen kritický. Tato hra má i jedno cenné pozitivum. Jak jsem na začátku zmínil, snaží se „parodovat“ Chucka Norrise, a tak je proložená anglickými hláškami o tomto gigantovi. Ty se objevují mezi úrovněmi a pokud jste zabiti. Abyste však kvůli hláškám kupovali hru, to spíše doporučím kteroukoliv stránku zabývající se hláškami o Chucku Norrisovi.
Ještě jedna věc činí hru zajímavou a já se o ní málem zapomněl zmínit. Můžete si vyfotit kohokoliv, třeba i šéfa a fotku si následně dát na své nepřátele, čímž ze hry dělá dokonalou odreagovávačku. Bohužel tuto vlastnost jsem nezkoušel, neměl jsem odvahu.
Hra by mohla být naprosto super, pokud by vývojáři zapracovali na ovládání a trochu upravili hudbu. Pokud i přes můj verdikt máte chuť si ji koupit, můžete tak učinit za 0,79 euro zde.
[xrr rating=1/5 label=“Moje hodnocení“]
PS: Pokud už nic pro Jablíčkáře nenapíši, tak mne Chuck Norris našel a potrestal za tuto recenzi. Konečně uvidím jeho kop zblízka a nejen z vesmíru.
to PS je pěkný závěr článku .. :-)
Ja sem tu hru hra taky zkousek a docela se mi libila :) je to takovy odlehceni oproti normalnim akcnim hram, ktere jsou vybalancovane co do grafiky tak do herniho zazitku :-D u tohodle se spis clovek zasmeje :)
Co ma spolocne Chuck Norris a T-Mobile?
Napriklad tohle http://www.youtube.com/watch?v=J1E_-lVujMg
Hra mě pobavila. M2 osobně se hra moc líbí, skoda ,že je tak krátká
Ja jsem bohuzel odkojen hrami jako je Final Fight, Double Dragon, atp., kez by konecne povolili oficialne emulatory do AppStore a ja si mohl „zavzpominat“.