Amaya Tomanová AirPods jsou bez nadsázky fenoménem. Už v době svého uvedení byla bezdrátová sluchátka Applu pro smích za svůj vzhled, cenu i náchylnost ke ztrátě. Opravdovým hitem se staly v době loňských Vánoc. Co se za fenoménem AirPods skrývá?
Fanouškovské srazy v dnešní době nikoho nepřekvapí. Naprosto běžně se scházejí fanoušci ságy Star Wars, příznivci fantasy či anime nebo milovníci Červeného trpaslíka. Sraz uživatelů AirPods, který se letos v únoru konal v sanfranciském Bay Area, působí ale přece jenom přinejmenším zvláštně. Zúčastnil se ho i vlogger Keaton Keller, který na YouTube provozuje kanál s názvem TechSmartt. Na facebookové stránce události se objevilo 1700 přihlášených, situace na místě ale vypadala o poznání jinak, a Keller zde na žádné davy lidí, kterým by z uší trčely AirPods, nenarazil.
Publicistka Elizabeth Zarka ve svém příspěvku na webu Bold Italic přirovnává AirPods k Rorschachovu testu, jehož prostřednictvím mileniálové usuzují, zda je člověk dostatečně úspěšný a cool. Zmíněná Bay Area je často vnímána jako místo rozdělující ty, kteří si mohou dovolit nejnovější technologické výstřelky, a ty, kteří nemohou. AirPods se neplánovaně staly jakýmsi symbolem příslušnosti k jisté vrstvě, a v tomto konextu se o nich mluví nejenom ironicky a s nadhledem. Skutečně se najdou tací, pro které jsou bezdrátová sluchátka nepostradatelným znakem vlastního (leckdy zdánlivého) společenského postavení. A podlehnout tomuto přesvědčení je zjevně stejně snadné, jako vysmívat se těm, kteří si pořídí drahá, podle někoho nevzhledná sluchátka, která je tak snadné ztratit, a nad kterými audiofilové opovržlivě mávnou rukou.
AirPods jsou na světě od roku 2016, opravdovým hitem se ale staly až po loňských Vánocích. Na síti Twitter si fenomén AirPods začal touto dobou žít vlastním životem.
Fotogalerie
Z relativního okraje zájmu se bezdrátová sluchátka od Applu posunula do pozice luxusního doplňku pro mileniály a staly se druhým nejlépe prodávaným Apple produktem v průběhu dvou let od svého uvedení. Může nám to připadat jakkoliv směšné a absurdní, ale na internetu se opravdu začaly formovat elitářské komunity mladých pyšných majitelů AirPods (z nichž řada za svá sluchátka vděčila rodičům). Jedna z nich nazvaná „The Pod Squad“ dokonce pořádala ve větších městech setkání svých členů. Tato skupina, která se označuje za „tu nejexkluzivnější“, za pomoci obvyklých marketingových taktik uměle zvyšuje svou atraktivitu i nadšení členů i nečlenů pro pořádané akce, na nichž je podmínkou účasti vlastnictví AirPods, respektive jejich viditelné nošení.
Jednoho ze setkání Pod Squad se zúčastnila i zmíněná Liz Zarka. Podobně jako výše uvedený youtuber doufala v infiltraci do výlučné komunity pyšných majitelů AirPods, to se ale nestalo. Pod Squad se ukázal jako hodně nafouknutá a dobře promyšlená marketingová bublina, která produkuje více řečí než činů. Na elitáře s AirPods v uších nenarazil ani YouTuber PlainRock124, který na jeden ze srazů dorazil oděný do DIY trička s obrázkem AirPodů a přeškrtnutým slůvkem „Poor“. Namísto „airpodistů“ ho ale na místě uvítaly pouze nechápavé pohledy náhodných kolemjdoucích. Nakonec zde narazil na skupinku svých vlastních fanoušků, které přemluvil k tomu, aby mu na kameru zamávali svými pouzdry s AirPods a vykřikli „Nejsem chudý“.
Na vlastnictví AirPods jako takovém pochopitelně není nic špatného. Každé zboží má svého kupce, a majitelé bezdrátových sluchátek od Applu si pochvalují jejich lehkost, funkce, bezdrátovost, a ti šťastnější také to, jak dobře sluchátka drží v uších. V kontextu takového věhlasu by se dalo čekat, že stejné, ne-li větší nadšení, vyvolá i druhá generace, která navíc nabízí hned několik vylepšení včetně nového čipu nebo pouzdra pro bezdrátové nabíjení. Nadšení se ale překvapivě nekoná. Na diskusních fórech se to často hemží kritikou a stížnostmi. Někteří uživatelé dokonce naprosto paradoxně prohlašují, že mají tak velké obavy ze ztráty svého nákladného doplňku, že se ho prakticky bojí nosit venku.
Mohlo by vás zajímat
Petr Škuta Podle Elizabet Zarky je všeobecně známý, viditelný a na první pohled rozpoznatelný nákladný doplněk určitou útěchou pro příslušníky generace, kterou v mnoha částech světa nečeká po finanční stránce zrovna světlá budoucnost. Vydělat si na AirPods není nesplnitelný úkol a řada mladých si tak může svým způsobem koupit přesvědčení, že se nemá tak úplně špatně.
Hodně vypovídá i twitterový příspěvek jednoho mladého zámožného partnerského páru, který se na síti pochlubil koupí vlastního domu a ptal se ostatních uživatelů, co si pořídili oni. „AirPods,“ odpověděl lakonicky uživatel s přezdívkou vicxkat, a jeho odpověď si vysloužila víc než 57 tisíc „lajků“.
Zarka evidentne pochytila neco na netu nebo v BBT a snazi se vypadat chytre. Ten test je o nicem jinem a placa naprosto z cesty. Stejne jako jeji zavery jsou spise pranim, ktere se stalo otcem myslenky. Je to spise o tom, ze mentalove jsou velmi snadno manipulovatelni a koupi si kdejaky podradny smejd, jen kdyz je jim reklamou radne vymyt polomozek.
A audiofilove nemavnou opovrzlive rukou jen nad AirPods, ale nad vsemi BT sluchatky. Zadna opravdu kvalitni jeste nejsou na trhu. Slusny jsou Bang Olufsen, E8 2.0, ale nic pro socky.
AirPods, jsou „jen“ nejhure hrajici z nich a neni potreba byt zadny audiofil. K jejich ohavnemu vzhledu a katastrofalnimu zpracovani se uz ani nebudu vracet. Plastova poutovka ze strelnice. To je realita.
Hm, evidentně se tedy žádné srazy AirPods uživatelů nekonaly a asi by to i byla blbost – je to už natolik rozšířený produkt, že to nemá smysl. Dnes už jsou ta sluchátka i u nás natolik dostupná, že veškeré šílenství kolem nich je pasé, aspoň dle mého názoru.
Co se jejich kvality týče, tak musím uznat, že to není vůbec špatné. Rozhodně neřeším jejich cenu (a jsou to moje zdaleka nejlevnější sluchátka), o jejich ztrátu se nijak nebojím a po zvukové stránce je nezatracuju. Přestože mám drátové špunty v ceně kolem 20 tisíc, které hrají rozhodně lépe, mám i bezdrátová sluchátka přes uši v ceně jen o málo nižší, na zvukový projev jsem opravdu vybíravý, tak i přesto jsem po vyzkoušení AirPody nezahodil (nevěnoval dětem), ale používám je – mají své místo a opravdu nehrají až tak špatně, jak jsem čekal. Nehodí se do každé situace, ale často jsou tím nejlepším řešením a jsem spokojený.