Jablíčkář Stát se superhrdinou chtěl alespoň jednou v životě každý z nás. Teď se vám to může splnit. Je libo poslední model bojového super-obleku?
Představovat osobu Tonyho Starka, zhýralého multimilionáře a zároveň geniálního konstruktéra zbraní a vynálezce, nemá díky reklamní kampani na nový film Iron Man 2 pravděpodobně příliš smysl. To on je tvůrcem (a zároveň nositelem) bojového obleku označovaného kódovým jménem Iron Man. Pojďme se podívat, kolik toho ze slavné předlohy dokázalo převzít nové herní zpracování pro iPhone/iPod Touch.
Příběh kopíruje děj filmu. Přesně ve chvíli, kdy Tony hodlá představit vylepšenou verzi svého obleku (který se navíc deaktivovaný vejde do kufříku), zaplavují město bojoví droidi, jejichž podobnost se Starkovým oblekem zcela jistě není náhodná. Hlavní super-hrdina tak nejen díky schopnostem svého obleku čistí město od nepřátel (sběrné suroviny ten den musely pěkně vydělat), ale i vyráží po horké stopě. Cestu, vedoucí celým světem a přes velmi uspokojivé množství různých prostředí (město, džungle, podmořské hlubiny atd), mu zkříží neméně uspokojivá řada nepřátel (a sběrny železného šrotu zbohatnou ještě více).
Hra bohužel působí celkově velmi nevyváženě. Byť se vám snaží dát pocit skutečné superhrdinské moci a volnosti – a v některých chvílích se jí to skutečně daří, to když kolem sebe pálíte zběsile z repulsorů, rozdáte si to pěstmi s tankem a pak zážehem trysek překročíte rychlost zvuku, brzy zjistíte, že se prostě MUSÍTE pohybovat přesně po trase, kterou vám vytyčili autoři a že uhnout z ní prakticky nelze. K čemu pak skvělý super-oblek, když nemůžete vzlétnout a ty “pitomé baráky” prostě přeletět? Podobná nevyváženost se týká i levelů, jejichž zábavnost silně kolísá.
V první úrovni musíte postupovat po vytyčené trase, ať chcete, nebo nechcete. V druhé úrovni hra nabírá dech, když čistíte město od nepřátel, spěcháte od jedné nastražené bomby k druhé a KONEČNĚ si užíváte pocitu, že můžete pěstí srazit k zemi pořádně “nadupaného” bojového robota a přelétávat z budovy na budovu. Sladký pocit moci ale dlouho nevydrží. Dech dochází hned ve třetí úrovni ve chvíli, kdy se plížíte džunglí a nemůžete z předem připravené trasy (přes zdání volnosti) uhnout ani o krok. Právě v této úrovni se navíc nachází moment, který zavaří nejednomu hráči, když po úrovni musíte bez pořádného vodítka (nepočítáme-li jednu jedinou animaci, kterou lze ale snadno i náhodným stiskem displeje přeskočit) hledat kufřík ovládající dálkově naváděné rakety. Přidejte ke všemu ještě naprosto šílenou práci kamery, díky níž občas ani nevíte, odkud na vás nepřítel právě střílí (obzvláště, stojíte-li blízko nějaké budovy) a pomalu a jistě vás přestane bavit hru hrát. Zbývá jen naděje, že příští level bude snad opět lepší…
Grafické a zvukové zpracování zvládli autoři Gameloftu na výbornou – tedy až na výše zmíněný problém s kamerou. Jinak ale nelze skutečně nic vyčíst, Iron Man vypadá jak vystřižený z filmového plátna, jeho animace jsou úžasné, zvuky boje perfektní a připočteme-li skvělé namluvení (obzvláště hlas Jarvise, umělé inteligence Starkova obleku, je dokonalý), pak lze za technické zpracování přičíst (téměř) všechny plusové body, jaké může jen hra získat.
Iron Man 2 je zkrátka hrou, která, ač přes skvělé zpracování a slavnou předlohu, nedokáže na 100 % naplnit hráčská očekávání. Neuvěřitelná lineárnost některých levelů a věčné omezování hrdinových možností (o které ale přeci by mělo jít především!) dokáží pěkně otrávit. Vezmeme-li v úvahu nemalou cenu, pak výsledné hodnocení může být jen lehký nadprůměr.
Autor: Květoslav Holič
Hodnocení: 6.8 / 10
Tak jsem jedno s těch vemen kteří nenajdou ten controler v třetí misi. Mohl bys hodit cca screenu bo popis co se tam ma udělat. Dík moc