Ondřej Holzman V Applu jistě pracuje mnoho nadšenců a lidí, kteří své práci dávají vše. Mezi ně patřil také Ron Avitzur, ačkoliv ten by si zřejmě zasloužil zařadit spíše do kolonky „fanatici“. Jak jinak si vysvětlit jeho počínání kolem roku 1993, kdy se tajně plížil do kanceláří v Applu, aby mohl dokončit svůj program…
Avitzur v Applu společně se svým týmem vyvíjel grafický kalkulátor, jenže v roce 1993 byl tento projekt zastaven. Avitzur ovšem takovou skutečnost odmítl a místo toho denně se svými kolegy pracoval na dokončení původního programu. Tajně chodil do své kanceláře a dál vyvíjel grafický kalkulátor.
Poháněla ho především pozitivní slova jeho kolegů a známých, kteří říkali, že takovou aplikaci by jistě uvítali ve školách. Stačilo by ji jenom dostat do počítačů a učitelé by ji pak mohli používat jako animovanou tabuli, což by způsobilo určitou revoluci. Avitzur, plný entuziasmu, pracoval jako nezávislý vývojář a i když odmítl jinou pozici v Applu, uvědomoval si, že přístup do budovy společnosti bude nadále potřebovat. K vývoji svého kalkulátoru totiž potřeboval počítače Apple.
Rozhodující chvíle přišla, když se měl dostavit do ředitelny, aby předal poslední fakturu. V tu chvíli Avitzurovi blesklo hlavou, že když ji nepředá, pak nebude jeho smlouva v systému ukončena, a tím pádem mu nepřestane fungovat ID karta zajišťující vstup do budovy.
Avitzur sice nepobíral žádný plat, nicméně žil skromným životem, a proto 12 měsíců dokázal vyžít bez sebemenšího příjmu. Naopak měl spoustu času, a tak nadále chodil do práce, kde tajně pracoval na projektu.
Když přišel do práce, kde již technicky nepracoval, poprvé, všechno se zdálo být stejné. Se svým vozem 1978 Toyota Corolla zaparkoval dál od Infinite Loop v Palo Altu, dostal se dovnitř, šel do své staré kanceláře a pokračoval v práci na kalkulátoru.
V práci Avitzurovi pomáhal přítel Greg Robbins, toho času rovněž neplacený pracovník, jemuž končila v Applu smlouva. Ani jednomu však nevadilo, že nedostával zaplaceno – dopředu je hnala výzva a odhodlání dokončit projekt, který by je nakopl.
Robbins byl perfekcionista. Dokázal dny strávit nad laděním barvy jediného pixelu. To Avitzur se především vyptával kolegů, co do aplikace zakomponovat a co vylepšit. Avitzurova a Robbinsova činnost byla v Applu veřejným tajemstvím, ostatní obdivovali jejich vášeň.
Během prvního měsíce se nemuseli ničeho obávat, až se jednou Avitzur prořekl u své manažerky. Ta jim okamžitě nařídila, aby opustili budovu, a že jim deaktivuje jejich ID karty.
Někdo by to možná v tu chvíli vzdal, ne však Avitzur. Ten se nesmířil s neúspěchem, a tak si v následujících dvou měsících hledal alternativní cesty, jak se dostat do své kanceláře. Na krku si stále nechával visačku, aby se ochrance nezdál podezřelý, a zároveň se držel dál od senzorů, které by spustily alarm.
Vždy čekal na ten správný moment, kdy vejít do budovy. Věděl, že když vchází velké množství lidí, může se k nim připojit a nenápadně proklouznout dovnitř. Pro jistotu také měl telefonní čísla na některé kolegy, kteří mu případně otevřeli boční dveře.
Když už se Avitzur dostal dovnitř, nikdo se nad jeho přítomností příliš nepodivoval, byl totiž poměrně známou tváří. Spolu s Robbinsem se usadil v několika prázdných kancelářích a přátelé z řad zaměstnanců jim poskytli potřebné počítače.
Postupem času se na projekt začalo nabalovat stále více lidí. Přicházeli různí specialisté či grafičtí experti, kteří kalkulátoru věnovali svůj volný víkendový čas.
Avitzur si již nicméně musel dávat větší pozor. Když na chodbě zahlédl svou manažerku nebo jiné členy z vedení oddělení, schoval se do nejbližší místnosti nebo na toaletu.
V listopadu 1993 už byli Avitzur s Robbinsem připraveni svůj grafický kalkulátor představit a vývojáři, kteří jim pomáhali, pomalu začali zprávu o nové aplikaci rozšiřovat. Dva hlavní strůjci nakonec byli vybídnuti, aby svůj projekt skutečně předvedli a ač se báli nejhoršího, nakonec šlo vše hladce. Na začátku roku 1994 se pak Avitzurův program objevil jako součást nového PowerPC počítače. Od té doby byl tento kalkulátor nainstalován na více než 20 milionů strojů.
„Je neuvěřitelné, že nám to vyšlo,“ vzpomíná Avitzur, který stále designuje software, stále žije v Bay Area a stále řídí Corollu 1987. „Ještě úžasnější je ale to, že jsme nakonec vytvořili něco, co má hodnotu,“ dodal Avitzur, jenž tehdy ukázal obrovskou oddanost a víru ve svůj projekt, na němž pracoval, třebaže mu nebyl placen jediný cent.
tu manažerku bych propustil….
… a nechal si změstnané jenom ty, kteří se rozhodují sami a nerespektují pokyny nadřízených. No, to by bylo krásné – rád bych u tebe pracoval … :)
Hustě
Pokud někdo chce něco dokázat tohle odhodlání je to nejdůležitější. Taky práci věnuji i víkendy a volný čas ;)
To bych se asi rozvedl, co s babou, ktera me praskne, no ne? Ale typkovi muselo narust dost sedivych vlasu, dny plne stresu… bez penez, chudak, ale borec. Tohle by jen tak nekdo nedal.
Manažerka nemusí být vždycky manželka :-)