Amaya Tomanová S osobností Steva Jobse je spojená obrovská spousta historek. Řada z nich se váže k jeho svérázné, perfekcionistické povaze, tvrdohlavosti, nebo silným citem pro estetiku. Své o tom ví také Andy Hertzfeld, který v Applu působil mimo jiné jako jeden z členů Macintosh týmu.
Funkčnost především
Prototypy prvních Maců byly vyráběny ručně, a to za pomoci technologie ovíjeného spoje. V případě použití této technologie je každý signál zvlášť veden omotáním drátu okolo dvou kolíků. O sestavení prvního prototypu touto metodou se postaral Burrell Smith, další prototypy měli na svědomí Brian Howard a Dan Kottke. K dokonalosti měla pochopitelně daleko. Hertzfeld vzpomíná na to, jak byla časově náročná a náchylná k chybám.
Fotogalerie
Na jaře roku 1981 se hardware Macu ukázal dostatečně stabilním na to, aby mohl příslušný tým začít pracovat na obvodu plošných spojů, což mělo značně urychlit výrobu prototypů. Rozvržením obvodu byla pověřena Collete Askeland z týmu Apple II. Ta po několika týdnech spolupráce se Smithem a Howardem vypracovala finální design a nechala vyrobit zkušební várku několika málo tuctu desek.
V červnu roku 1981 byla zahájena série týdenních setkání managementu, kterých se také účastnila většina týmu Macintosh. Probíraly se zde nejdůležitější záležitosti týdne. Hertzfeld vzpomíná na to, jak při druhém nebo třetím setkání představil Burrell Smith složitý plán rozvržení desky počítače.
Kdo by se staral o vzhled?
Jak se dalo očekávat, pustil se Steve Jobs okamžitě do kritiky tohoto plánu – ovšem čistě z estetického hlediska. „Tahle část je opravdu hezká,“ prohlásil tehdy podle Hertzfelda, „ale podívejte se na tyhle paměťové čipy. To je ošklivé. Ty linie jsou příliš blízko u sebe,“ rozhořčil se.
Jobsův monolog nakonec přerušil George Crow, nově najatý inženýr, který se pozastavil nad tím, proč by někdo měl mít starost o vzhled počítačové základní desky. Důležité podle něj bylo hlavně to, jak dobře bude počítač pracovat. „Nikdo jeho desku neuvidí,“ argumentoval.
Před Jobsem ale pochopitelně neobstál. Stevovým hlavním argumentem bylo, že on sám desku uvidí, a že chce, aby vypadala co nejlépe, a to i navzdory tomu, že je ukryta uvnitř počítače. Poté pronesl svou památnou větu, že dobrý truhlář také nepoužije na zadní část skříně mizerný kus dřeva jen proto, že ji nikdo neuvidí. Crow se ve své nováčkovské naivitě začal s Jobsem přít, brzy ho ale přerušil Burrell Smith, který zkusil namítnout, že danou část nebylo lehké navrhnout, a že pokud se ji tým pokusí změnit, nemusela by deska pracovat tak, jak má.
Jobs nakonec rozhodl, že tým navrhne nové, hezčí rozvržení s tím, že pokud takto upravená deska nebude pracovat správně, rozvržení se opět změní.
„Takže jsme investovali dalších pět tisíc dolarů do výroby několika dalších desek s novým rozvržením podle Stevova vkusu,“ vzpomíná Herztfeld. Novinka nicméně skutečně nefungovala tak, jak by měla, a tým se nakonec vrátil k původnímu designu.
Zdroj: Folklore.org
Tady je krásně vidět, jakej byl jobs pičus.