Michal Žďánský Je možná odvážné tvrdit, že iPhone změnil kapesní hry, ale skutečnost je taková, že telefon Applu, potažmo celá platforma iOS, toto odvětví obrátila naruby. iOS je aktuálně nejrozšířenější mobilní herní platforma a ostatní hendledy jako PSP Vita nebo Nintendo 3DS nechává daleko za sebou. iOS dalo také vzniknout zcela novým žánrům díky dotykovému displeji a vestavěnému akcelerometru (gyroskopu). Hry jako Canabalt, Doodle Jump nebo Temple Run se staly průkopníky nových casual her, které zaznamenaly nevídaný úspěch.
Je to právě unikátní koncept ovládání, které láká hráče a způsobuje jakousi herní závislost. Všechny tři koncepty jmenovaných her mají totiž jedno společné – nekonečnou hratelnost. Jejich cílem je dosáhnout nejvyššího skóre, což však může být po čase trochu nudné. Přeci jen klasická kampaň dává hrám určitý punc originality, na druhou stranu hrozí omezenou délkou hraní, která se u velkých her stále více zkracuje.
Canabalt, Doodle Jump a Temple Run se snažili i mnozí napodobit nebo vytvořit zcela novou hru na podobném principu. V posledních měsících se však objevily hry, které do těchto nových žánrů stylizují staré hrdiny z titulů, které dnes označujeme za klasiku. Jak může vypadat takový mix klasických her a nových konceptů? Máme tu hned tři skvělé příklady – Rayman Jungle Run, Sonic Jump a Pitfall.
Canabalt > Rayman Jungle Run
První hra s Raymanem vůbec byla roztomilá plošinovka s mnoha úrovněmi, kterou si někteří možná ještě pamatují z dob MS-DOS. Hravé animace, skvělá hudba a vynikající atmosféra si získaly srdce nejednoho hráče. Raymana jsme mohli na iOS vidět poprvé jako druhý díl v 3D provedení, kde se jednalo o port provedený Gameloftem. Ubisoft, vlastník značky, však vydal vlastní titul Rayman Jungle Run, který částečně vychází z konzolové hry Rayman Origins.
Rayman převzal herní koncept z Canabaltu, tedy z běhací hry, kde se místo pohybu soustředíte převážně na skákání či jinou interakci, abyste se vyhýbali překážkám a nepřátelům. Pro tento typ hry se předloha panáčka bez viditelných končetin hodí skvěle a postupně v průběhu padesáti úrovní využije většinu svých schopností, které mu jsou vlastní od první ho dílu, tedy skákání, létání a rány pěstí. Na rozdíl od Canabaltu jsou úrovně předem dané, neexistuje žádný nekonečný režim, za to na vás čeká přes padesát detailně propracovaných úrovní, kde je vaším cílem posbírat co nejvíce světlušek, ideálně všech 100, abyste si postupně otevřeli i bonusové úrovně.
Jungle Run využívá stejný engine jako Origins, výsledkem je tedy špičková kreslená grafika neméně roztomilá jako u prvního dílu, na jehož port stále mnozí ještě čekají a snad se ho i dočkají. Chválu si zaslouží i hudební stránka, která je pro Raymana rovněž příznačná. Všechny skladby dokreslují atmosféru hry, která se rychle stala jedničkou svého žánru. Jedinou nevýhodou je poněkud kratší doba hraní, pokud se však pokusíte ve všech úrovních získat všech 100 světlušek, na pár hodin vám jistě vystačí.
[app url=“https://itunes.apple.com/cz/app/rayman-jungle-run/id537931449?mt=8″]
Doodle Jump > Sonic Jump
Doodle Jump byl fenoménem ještě před příchodem Angry Birds. Jednalo se o neuvěřitelně návykovou hru, kdy člověk překonával jak sám sebe, tak i ostatní hráče v žebříčku. Hra postupem času obdržela spoustu různých témat, nicméně koncept zůstal stejný – nakláněním zařízení ovlivňovat pohyb postavičky a doskákat co nejvýše.
Tento žánr si vzala na paškál Sega, tvůrce legendárního ježka Sonica, který se stal ústřední postavou nové hry Sonic Jump. Sega není na iOS žádný nováček, na tuto platformu portovala většinu svých her se Sonicem. Sonic Jump je takový krok stranou oproti známé plošinovce, nicméně kombinace skákací hry s postavou modrého ježka jde skvěle dohromady. Sonic vždy dělal tři věci – rychle běhal, skákal a sbíral kroužky, občas si o skočil na nějakého toho protivníka. V této hře si sice moc nezaběhá, zato skákání si užije až až.
Vše, co ze série Sonic znáte, v této hře najdete, kroužky, nepřátele, ochranné bubliny i doktora Eggmana. Sega přichystala několik desítek úrovní, které procházíte, cílem je pak získat co nejlepší hodnocení v každé z nich a přitom sesbírat tři speciální červené kroužky. Žádná odměna v podobě speciálních úrovní se však nekoná. Alespoň sega přislíbila další úrovně v nadcházejících aktualizacích. Kromě příběhové části najdete v Sonic Jump i klasický nekonečný režim, jako znáte z Doodle Jump. Jste-li fanoušky modrého ježka, Doodle Jump, nebo obojího, neměli byste si tuto hru nechat ujít.
[app url=“https://itunes.apple.com/cz/app/sonic-jump/id567533074?mt=8″]
Temple Run > Pitfall
Pitfall je velice stará hra ještě z dob Atari, kdy dobrých her bylo poskrovnu. Pitfall ve skutečnosti nebyla jednou z nejlepších, na dnešní poměry byla velice nudná, neměla prakticky žádný cíl, jen projít za určitý čas co nejvíce obrazovek s různými nástrahami. Druhý díl byl již o něco nápaditějších a v této sérii vyšlo ještě několik dalších her, třeba The Mayan Adventure na Sega Megadrive. iOS hra nemá s původním konceptem plošinovky mnoho společného.
Pitfall byl kompletně přepracován do 3D podoby s nápaditou grafikou. Místo plošiny běhá hlavní hrdina, který je prakticky jediným pojítkem s původní hrou, po náhodně generované trase s cílem doběhnout co nejdál. S tímto konceptem přišla poprvé hra Temple Run, kde hrdina uniká po vyznačené stezce a gesty provádí různé úhyby, mění směr běhu nebo skáče, přitom sbírá mince. Úplně stejný způsob ovládání najdeme i u nového Pitfalla.
Ačkoliv je koncept těchto dvou her schodný, najdeme zde i několik zajímavostí, například dynamicky se měnící kameru, kompletní změnu prostředí po uběhnutí určité vzdálenosti, jízda ve vozíku, na motorce nebo na zvířatech či eliminování kober bičem. Remake jedné z nejstarších plošinovek se skutečně vydařil a ačkoliv je hra přehnaně prošpikovaná nepovinnými In-app purchases, jedná se o příjemnou návykovku s pěknou grafikou a trochou toho sentimentu herního pravěku.
[app url=“https://itunes.apple.com/cz/app/pitfall!/id547291263?mt=8″]
Po strávení mnoha hodin hraní všech zmíněných her, ať původních předloh, tak remaků klasických her, musím uznat, že se ve všech třech případech sázka na osvědčené herní koncepty vyplatila a nové hry od starých matadorů nejen že dosáhly stejných kvalit jako průkopníci žánrů, ale dokonce je s přehledem překonaly. A není to jen onen sentiment z minulosti, ale také propracovanost (zejména u Rayman Jungle Run) a částečná originalita, kterou si klasičtí hrdinové přinesly ze svých původních her.
