Zavřít reklamu

Mám-li si vypůjčit definici life hackingu, označuje se tak „jakýkoliv trik, zjednodušení, schopnost či novátorská metoda, které v jakýchkoliv aspektech života zvýší produktivitu a efektivitu“. A právě především o tom byl letošní iCON Prague. Mnozí se přišli do Národní technické knihovny inspirovat a naučit se, jak si pomocí nejnovějších technologií usnadnit život, a přitom si možná neuvědomovali, že life hackery již dávnou jsou. Jen každý na jiné úrovni…

Termín life hacking se zjevil v 80. letech v hantýrce prvních počítačových programátorů, kteří se různými triky a vylepšováky vypořádávali s obrovským množstvím informací, jež museli zpracovávat. Doba se však posunula a jako lifehack se už neoznačují jen různé skripty a příkazy využívané výhradně geeky, život si již dnes „hackujeme“ všichni, pokud tedy máme mluvit o moderních technologiích. Řekněme „mechanické hackování“ tu bylo pochopitelně už odnepaměti, člověk je přeci tvor vynalézavý.

Když se objevilo, o čem letošní iCON Prague bude, termín „life hacking“ vyhlížel lákavě, moderně, pro mnohé to byl zcela nový výraz, který mohl vyvolat velká očekávání, o čem že vlastně bude řeč. Cílem pražské jablečné konference ale nebylo představit life hacking jako nový, revoluční proud, ale spíše upozornit a vyzdvihnout ho jako jednoznačný trend současné doby. Do life hackingu je totiž dnes zapojen prakticky každý. Každý, kdo vlastní chytrý telefon, tablet nebo jiné zařízení, které mu například spočítá, kolik za den urazil kilometrů.

Stačí mít v kapse chytrý telefon a pokud budete pozorněji sledovat váš denní režim, zjistíte, že vám různými způsoby pomáhá téměř v každé situaci. A to pochopitelně nenarážím na „primitivní“ funkce jako telefonování či psaní zpráv. Dovolím si tvrdit, že snad téměř každý, kdo na iCON zavítal, již life hackerem byl, jen byl každý v jiných fázích „vývoje“.

Jak mnohokrát letošní iCON ukázal, posunout se na další vývojový stupeň life hackingu nemusí být vůbec složité. Stačilo se jen podívat na styl přednášek většiny řečníků. Místo velkých laptopů si s sebou mnozí přinesli jen iPady a místo stereotypních PowerPointových prezentací používali k zaujetí publika zařízení jako takové, ať už při předvádění konkrétních mechanismů nebo pro jednodušší představení kontextu promítáním myšlenkových map, třeba i v přímém přenosu tvořených. I to je v podstatě lifehack, ačkoliv u většiny moderních spíkrů již jde o zcela automatické návyky.

Ukázat právě tohle ostatně také nebyl hlavní cíl iCONu. Že se z iPadů efektivně prezentuje, to již mohli znát návštěvníci z prvního ročníku, nyní bylo na řečnících, aby ukázali, jak posunout svůj život nejen s iPadem ještě o něco dál. Naprosto vyčerpávající přednášku o desítkách svých hacků na všech možných přístrojích divákům naservíroval Tomáš Baranek, známý publicista a nakladatel, aby vzápětí ještě ukázal, že je možné pomocí iPadu s klidem ovládat i celou firmu, jako je jeho Jan Melvil Publishing.

Fotograf Tomáš zase před diváky předstoupil pouze s iPhonem, ze kterého názorně ukazoval, jaký je stav současné iPhonegrafie a co všechno můžeme s fotoaparátem a aplikacemi v iPhonu dělat. Po loňském výstupu se před zvídavé publikum opět postavil Richard Cortés, jenž ukázal, kam se posunuly možnosti kreslení ilustrací na jablečných mobilních produktech a že karikaturu k aktuálnímu článku dokáže namalovat na sedačce tramvaje a okamžitě ji poslat dál ke zpracování. A je toho mnohem víc. Na iPadu lze velice efektivně tvořit hudba a ještě před pár lety bylo nemyslitelné, aby náruživý hráč jako Mikoláš Tuček vystoupil s iPadem jakožto často uspokojující herní „konzolí“.

Je tedy jasné, že iPhone a iPad jsou nenahraditelnými pomůckami life hackera. Doba se ale rychle posouvá a jak se oba zmíněné jablečné produkty velice rychle a efektivně vklínily do našich životů, už se prozkoumávají nové oblasti technologií, které by mohly posunout náš každodenní život opět o kousek dál, tedy pokud bereme přijetí a využívání všemožných vylepšováků jako posun vpřed.

A právě i o zřejmě velice blízké budoucnosti byl letošní iCON Prague připraven mluvit. Dalším evolučním stupněm life hackingu jistojistě je fenomén zvaný „quantified self“, jinými slovy měření a sebeměření všeho druhu. S tím jsou pak nerozlučně spojené tzv. „wearables“, zařízení, jež můžeme nějakým způsobem nosit na těle. Celou plejádu takových produktů na iCONu ukázal jejich velký fanoušek Petr Mára, který otestoval snad všechny na trhu dostupné náramky a senzory, s nimiž si měřil vše od počtu ušlých kroků přes kvalitu spánku až po tep. Své poznatky z využití chytrých náramků při sportování pak připojil Tom Hodboď, mohou totiž sloužit jako skvělý motivační prvek.

Možnost kontrolovat, jak aktivní jste během dne byli a zda jste splnili svůj cíl, možnost kontrolovat kvalitu spánku a nechat se budit ve chvíli, kdy to bude pro vaše tělo nejvhodnější, možnost nechat si monitorovat váš zdravotní stav. To všechno se dnes může zdát leckomu jako zbytečné, k ničemu, ale za pár let se měření čehokoliv stane další běžnou součástí našich životů a life hackeři-průkopníci možná zase budou hledat něco nového. Nyní jsou tu ale „wearables“ a jen se čeká, kdo v následujících měsících vyhraje velkou bitvu o naše prsty, zápěstí a paže.

Foto: iCON Prague

.