Zavřít reklamu

Tenhle člověk se kolem počítačů a Apple pohybuje už pěknou řádku let. Slovo dalo slovo a tak jsme Láďu Janečka vyzpovídali.

Ahoj Vláďo, v devadesátých letech v ČR některá počítačová nakladatelství vydávala specializované přílohy zaměřené na Apple. Dokonce vycházel český Apple fanzin, všechna tahle periodika ale po čase zahynula na úbytě.

Ano, specializované časopisy nebo přílohy zde vycházely v dobách, kdy vydavatelé dokázali kompletně celý časopis zaplatit jen z příjmů inzerce, a příjmy z prodejů tehdy vůbec nebyly zapotřebí. Toto období na konci devadesátých let skončilo a společně s ním skončilo také spousta nejen jablečných časopisů – jejich vydavatelům se prostě již nedokázal zaplatit. Platících čtenářů bylo málo a inzerce výrazně ubyla. A velká vydavatelství nyní vcelku pochopitelně vydávají jen ty časopisy, které generují zisk. Zažil jsem za svou novinářskou praxi nejeden časopis, který vydavatel zrušil i přesto, že byl výdělečný. A udělal je to jen proto, že nevydělával dost.

Co ti vlastně vnuklo myšlenku vydávat tak úzce specializovaný časopis jako je SuperApple Magazín?

U nás je to trochu jinak. Vše, co děláme, děláme proto, že nás to baví a chceme to dělat. Vždy jsme pomýšleli na časopis, za který se jak my, tak i čtenář nemusí stydět. A tištěné magazíny ještě rozhodně nejsou na konci svého života. Musíme totiž vnímat rozdíly mezi časopisy – v době, kdy jich spousta v podstatě jen „recykluje“ zprávy z webu a jsou vytištěny na materiálu blízkém kvalitě toaletního papíru, chápu příklon čtenáře spíše k elektronické verzi (ta na iPadu vypadá lépe než přehuštěný potisk vlnitého papíru). Jenže i časopis tištěný může mít své místo, když se udělá poctivě a s láskou. Když to přeženu, tak takový magazín může být i „kusem nábytku“ ve vašem interiéru a rádi jej uložíte do knihovny a poté se na něj díváte. A o to se snažíme tím, že v časopise jsou původní texty nepřevzaté z webu a papír je v podstatě to nejlepší, nač se dá časopis vytisknout. A jsme rádi, že čtenáři, které potkáváme, mají na věc stejný názor.

A ještě jeden rozměr tištěného časopisu zde je. A je to plocha, která slouží pro předání informace. Pokud otevřete graficky dobře vyvedenou dvoustranu ve kterémkoli magazínu, dýchne na vás celou plochou o velikost A3. A celá dvoustrana na vás zafunguje úplně jinak než totéž zobrazené na neporovnatelně menší ploše desetipalcového tabletu. Na iPadu to vypadá pěkně, ale na zadek vás to neposadí. Papír tu schopnost má.

Jak ale chceš konkurovat webu, kde jsou informace zveřejněny v řádu minut a v časopise v řadu několika týdnů? Proč by si lidé měli kupovat tištěný časopis?

A proč bychom jim měli konkurovat? Věnujeme se úplně jiným oblastem než webové servery. Nepokrýváme primárně aktuální zpravodajství, ale přinášíme testy a témata, které na webu nenajdeš. Zaměřujeme se na témata s dlouhou životností – například příručka, která je součástí každého čísla, je stejně dobře použitelná v den vydání, tak i za půl roku. A stejné platí i o návodech v sekcí Tipy a triky nebo o testech. A u těch máme dokonce recenzi, vzhledem k dobrým vztahům s výrobci a distributory, často jako první u nás. Zkrátka a dobře: zatímco včerejší web je často už nezajímavé čtení, i půl roku starý časopis má téměř stejnou hodnotu jako v den vydání.

A proč má smysl tištěný časopis jsem řekl v předchozí odpovědi a pokud někdo přeci jen tištěný časopis nechce, máme již od počátku k dispozici také čistě elektronickou verzi.

Kolik se prodá elektronických verzí a kolik ti jich „čtenáři“ nezaplatí? Používáš u digitální verze nějakou ochranu před kopírováním?

Elektronické prodeje dělají přibližně deset procent všech prodejů, a to v absolutních číslech překonávají naše očekávání. Počítám samozřejmě pouze prodané elektronické verze, ne ty, které dáváme zdarma jako bonus předplatitelům tištěné verze. Ochranu před kopírováním za nás řeší naše publikační systémy (používáme Wooky a Publero), ovšem vlastně jen po dobu životnosti aktuálního čísla. Jakmile vyjde nové číslo, mohou si všichni, kteří si jej v systému Publero zakoupili, stáhnout ve formátu PDF pro své vlastní použití, například pro archivaci. Věříme totiž, že pokud si časopis jednou zaplatíte, máte jej mít v ruce nastálo bez ohledu na to, co se může v budoucnu stát s poskytovatelem, přes kterého jste si jej zakoupili.

A jestli je časopis dostupný i mimo tyto cesty? Přiznám se, že to raději nesleduji. Ono je to jednoduché – když nebudou platící čtenáři, nebude žádný časopis. Doby, kdy šlo časopis zaplatit pouze z inzertních příjmů, jsou již pěkných pár let minulostí.

Chystáš pro čtenáře nějaké novinky?

Vývojářské studio Touchart nám připravuje alternativní čtečku pro ty, kteří nechtějí používat univerzální řešení typu Publero nebo Wooky a kteří chtějí časopis číst pouze na svém iPadu s využitím Kiosku. Primárním distribučním kanálem však i nadále bude multiplatformní Publero, které dovoluje číst časopis jak na iOS, tak i na Androidech nebo stolních počítačích bez ohledu na použitý operační systém.

Připravujeme také projekt nového měsíčníku, který bude zaměřen pouze na iOS zařízení s trochu jiným zaměřením, než je SuperApple Magazín. Půjde o elektronický interaktivní magazín určený pouze pro iOS zařízení, který bude připravovat nová redakce, jež právě stavíme. Těšte se.

A abych nezapomněl: pod názvem SuperApple na cestách připravujeme sérii komunitních neformálních srazů všech uživatelů a fandů produktů s nakousnutým jablkem. Navazujeme tak na tradici legendárních brněnských Apple srazů, které se vždy těšily obrovskému zájmu. Na každém srazu budeme my, skvělá atmosféra i přehlídka zajímavých Apple produktů a doplňků, které zrovna v redakci testujeme. Avšak tentokrát se nebudeme zaměřovat pouze na Brno a Prahu, ale pravidelně uspořádáme tento sraz v jednom z měst naší republiky. A začínáme již 11. října v 17 hodin v restauraci Goliáš v Olomouci. Pokud jste z okolí, přijďte si popovídat o všem jablečném.

Jak často budou srazy a kde všude?

Srazy se budeme snažit pořádat alespoň jednou za dva měsíce, při příhodných konstelacích třeba i častěji. A chceme se zaměřovat především na krajská města – první je Olomouc, druhá bude Ostrava a o pořadí ostatních měst rozhodují přímo lidé hlasováním na roadshow.superapple.cz.

Dříve jsi působil v Živě.cz. Jak tě tam, applistu, brali pcčkáři? Nebyl jsi tam za exota?

Nebyl. Ona obecně rozšířená představa, že na Živě.cz a v Computeru (což jsou tak symbiotické redakce, že je ani nelze oddělovat) jsou pouze PCčkáři, je vlastně daleko od pravdy. Málokterá redakce je tak kosmopolitní jako právě Živě nebo Computer, redakci s tak vysokou koncentrací nejrůznějších počítačových alternativ a zkušeností s nejrůznějšími počítačovými podivnostmi na metr čtvereční, jako je tady, byste také jen těžko hledali.

Možná ze začátku tomu bylo jinak. Víš, já jsem do tehdejšího Computer Pressu nastupoval jako redaktor po vojně v roce 2000, a tehdy jsem se svým vysloužilým PowerBookem s Mac OS 8.6 trochu za exota byl. A to z velmi praktického důvodu: Classic a jeho kódování češtiny tehdy nebylo se zbytkem světa příliš kompatibilní a pokud člověk zapomněl udělat před publikací konverzi, měl na problém zaděláno. S touto nebezpečnou konfigurací jsem přežil po celou dobu mého šéfredaktorování MobilMánie a když jsem později přestupoval do Computeru a Živě, již jsem měl z pohledu češtiny i webu zcela bezpečného Panthera.

Články na superapple.cz jsou pod licencí Creative Commons. Co tě vedlo k tomuto nezvyklému rozhodnutí?

Vše se mění a je zákonité, že tímto vývojem prochází také náš web. Již od začátku je naším cílem dělat jej především pro komunitu a tomuto přání se podřizujeme i nyní. Až doposud jsme žádosti o poskytnutí námi publikovaných informací ze SuperApple.cz vždy řešili individuálně a vlastně vždy ke spokojenosti obou stran. Nyní bude vše jednodušší, protože námi publikovaný obsah přešel pod licenci Creative Commons, konkrétně její variantu CC BY-NC-ND 3.0, která je ve své podstatě skvělá pro každého, kdo tvoří obsah pro lidi a ne pro uspokojení vlastního ega. A přitom poskytuje dostatečnou ochranu pro případ, že by chtěl někdo vaši práci použít pro své obohacení.

Vždyť máme přece jednadvacáté století, tak proč nezmodernizovat také pohled na oblast autorského práva na webu. Doposud tolik oblíbené formulaci „Všechna práva vyhrazena – šíření obsahu bez písemného souhlasu je zakázáno“ tak snad již zvoní hrana i na ostatních webech.

Jaký je rozdíl mezi fanoušky Apple teď a třeba před deseti lety?

Tak před deseti lety jsi mohl fanoušky počítat na prstech a auto s nalepeným jablíčkem jsi potkal nanejvýš několikrát do roka. Dnes je jablkem olepené snad každé třetí. Dříve byl Apple vzhledem ke svému zaměření i naprosto šíleným cenám především doménou profesionálních grafiků. Když jsme se sešli na srazu, byl věkový průměr skupiny o deset let vyšší než dnes.

Apple je dnes prostě masová záležitost a taková je i velká část fanoušků. Apple používají proto, že jim zkrátka vyhovuje a nedělají z toho zbytečnou vědu. A současně nejsou tak zarytými, jako byli fanoušci kdysi – pokud se na trhu objeví produkt, který jim bude vyhovovat více, bez problémů na něj přejdou.

Není to tak trochu škoda? Dříve si komunita víc pomáhala… Není orientace na nové zákazníky trochu kontraproduktivní?

Ve skutečnosti ani ne. Těch několik křiklounů v diskusích na různých serverech je jen tak nepatrné množství z celé komunity, že ji to výrazně neovlivňuje. Když se člověk potkává s ostatními jablíčkáři osobně, jsou to zcela jiní lidé – otevření, ochotní pomoci a zapálení pro věc.

Také si nemyslím, že by orientace na nové zákazníky byla kontraproduktní. Jen díky ní Apple vydělává a tedy jen díky ní má dostatek prostředků pro to, aby mohl vyvíjet nové technologie a nové produkty tak, jak chce on sám. A pokud těch několik křiklounů je daní za tuto skutečnost, budiž.

O Apple se v posledních zhruba třech letech hodně píše i na českém internetu. Jaká je podle tebe úroveň a kvalita publikovaných informací?

Hodnotit kvalitu publikovaných informací mi asi nepřísluší. Pokud má daná informace své publikum a čtenáře, pak zřejmě není zbytečná. Je, myslím si, bláhové snažit se zavděčit všem typům čtenářů a v tomto se mi česká Apple scéna vlastně líbí: namísto konkurence spolupráce, namísto jednoho článku na pěti webech najde čtenář pět různých pohledů na stejné téma.

Co říkáš současnému směřování Apple? Jak vnímáš ty personální rošády?

Současné směřování Apple je vlastně pochopitelné, i když dřívější zaměření spíše na profesionální sféru se mi líbila více. I Apple je vlastně jen firma, která – pokud chce naplňovat své cíle – musí vydělávat. A oni moc dobře ví, který segment trhu jim vydělává nejvíc a tímto směrem se ubírá a i nadále bude ubírat.

A personální rošády? Ty jsou vlastně také pochopitelné. Ve firmě bylo mnoho lidí, které sem přivedl přímo Steve Jobs, a byl to Jobs, který je v Applu dokázal udržet. A po jeho odchodu tak přišly i odchody těchto lidí, kteří šli hledat své štěstí zase někam jinam.

Co by měl Apple podle tebe zlepšit?

Podle mě by měl Apple více poslouchat, co si o něm jeho zákazníci myslí a především opravovat chyby, které jim vadí. Nebo by se měl alespoň snažit budit dojem, že je poslouchá. Skvělým případem za všechny je nová ikona aplikace Mapy v iOS 6, která naviguje nesprávným sjezdem z dálničního přivaděče. Tato ikona byla stejná po celou dobu testování betaverze tohoto systému a dost se o tom napsalo. A k překvapení všech je stejná ikona bez zásahu i ve finální verzi systému.

K čemu pak tyto betatesty vlastně jsou? To byl skutečně takový problém opravit jednu malou ikonku, kterou i průměrně zdatný amatér dokáže v Gimpu opravit za pár minut? A přesně tímto si to Apple kazí. Společnost, která si svou pověst vybudovala na svém lpění na detaily, nyní detaily ignoruje, i když o nich ví dostatečně dlouho. A to je špatně a rozhodně by se to mělo změnit.

Díky za rozhovor.

.