Dan Pražák Na nové AirPods jsme si oproti původním předpokladům museli počkat poměrně dlouho. Apple nakonec druhou generaci svých bezdrátových sluchátek odhalil ještě před svou jarní Keynote. V průběhu tohoto týdne se pak AirPody dostaly do rukou prvním zákazníkům a jeden kousek zavítal také do redakce Jablíčkáře. Pojďme si proto shrnout, jak nová generace působí po prvních hodinách používání a jaké výhody popřípadě nevýhody přináší.
Fotogalerie
AirPods druhé generace se oproti těm původním z roku 2016 v zásadě nijak výrazně neliší. Nebýt diody přemístěné na přední stranu pouzdra a nepatrně posunutého tlačítka na zadní straně, jen těžko byste mezi sebou první a druhou generaci rozeznali. V případě samotných sluchátek se pak nezměnil jediný detail, což ve zkratce znamená, že pokud vám v uších neseděla první generace, pak u nových AirPods bude situace stejná.
Minoritní rozdíly tu ale přeci jen jsou. Kromě již zmíněné diody a tlačítka se změnil také pant u horního víčka. Zatímco v případě původních AirPods byl pant z nerezové oceli, u druhé generace je pravděpodobně ze slitiny Liquidmetalu, která figuruje v několika patentech Applu a ze které společnost vyráběla například sponky pro vysunutí slotu na SIM karty. Každopádně není z plastu, jak někteří první majitelé tvrdí. Pro využití nového materiálu se inženýři v Applu rozhodli údajně kvůli kompatibilitě pouzdra s bezdrátovými nabíječkami.
Barva sluchátek a pouzdra si nikterak nezměnila, nicméně nová generace je o něco světlejší a není to tím, že bychom původní AirPods měly již zašlé – máme v redakci mimo jiné i tři týdny starý kousek. Apple tak pravděpodobně lehce poupravil výrobní proces sluchátek, což se projevilo také na odolnosti samotného pouzdra, které je v případě druhé generace mnohem náchylnější na škrábance. Už po jednom dni více méně opatrného zacházení je viditelných několik desítek vlásečnicových škrábanců.
Jednou z nejčastěji vyzdvihovaných funkcí nových AirPodů je bezesporu podpora bezdrátového nabíjení. Ve výsledku jde sice o vítanou funkci, ale nijak revoluční. Nabíjení bezdrátovou formou je totiž poměrně pomalé, rozhodně pomalejší než skrze Lightning kabel. Konkrétní testy musí počkat až do recenze, už teď ale můžeme prohlásit, že je rozdíl poměrně znatelný. Stejně tak si na recenzi necháváme hodnocení výdrže, kde je potřeba provést několik testů a po takto krátké době nelze výdrž hodnotit.
Krabička nových AirPods obsahuje i zmínku o AirPower
Opomenout bychom neměli ani zvuk. Nové AirPody ale nehrají nijak výrazně lépe. Jsou nepatrně hlasitější a mají o něco kvalitnější basovou složku, ale jinak jejich zvuková reprodukce zůstala stejná jako u první generace. Nepatrně čistší je mluvené slovo, kde je rozdíl znát při hovorech. Naproti tomu kvalita mikrofonu se nijak nezměnila, ale v tomto směru už původní AirPods podávaly více než slušný výkon.
Ačkoli se tedy nový čip H1 (první generace disponovala čipem W1) nijak zvlášť nezasloužil o zlepšení zvuku a mikrofonu, přinesl jiné benefity. Skutečně rychlejší je párování sluchátek s jednotlivými zařízeními. Rozdíl je znát zejména při přepínání mezi iPhonem a Apple Watch či Macem. Právě v této oblasti AirPods 1 mírně ztrácely a obzvlášť při připojování k Macu byl proces poměrně zdlouhavý. Druhým benefitem, jenž s novým čipem přichází, je pak podpora funkce „Hey Siri“, která může být pro leckoho poměrně užitečná. Ačkoli čeští uživatelé ji využijí spíše sporadicky, na pár základních příkazů pro změnu hlasitosti nebo spuštění plalistu poslouží dobře.
Moje sluchátka první generace fungují spolehlivě a musím říct, že oproti poslednímu odstavci textu je párování s Macem u mne naprosto v pohodě a otázka dvou tří vteřin, myslím tím párované s iphonem -> pair na Mac