Zavřít reklamu

Když se Steve Jobs ve své biografii zmínil, že konečně rozlouskl, jak vyrobit dokonalou televizi, začal intenzivní maraton zvěstí, jak by vlastně měla taková televize od Applu, přezdívaná „iTV“, vlastně vypadat, aby byla skutečně revoluční. Možná je ale odpověď jednodušší, než se zdá.

Opakování je matka revoluce

Pojďme si nejdříve shrnout to, co by pro takovou televizi dávalo smysl a co už nyní známe. Seznam věcí, které by neměly v televizi od Applu chybět:

• iOS jako operační systém

• Siri jako jeden z prvků pro ovládání

• Revoluční dálkový ovladač

• Jednoduché uživatelské prostředí

• Dotykové ovládání

• App Store s aplikacemi třetích stran

• Propojení se stávajícími službami (iCloud, iTunes Store…)

• Vše ostatní z Apple TV

Teď se zkusíme zamyslet, jak Apple postupuje u nových produktů. Vezměme v potaz třeba první iPhone a jeho operační systém. Když telefon vznikal, měl být jeho softwarovým jádrem Linux pravděpodobně s nějakou vlastní grafickou nástavbou. Ovšem tato myšlenka byla smetena ze stolu a místo toho bylo využito jádro Mac OS X. Apple měl přece už tehdy výborný systém, byl by tak nerozum ho svým způsobem nepoužít i u telefonu, který měl způsobit revoluci na poli mobilních technologií.

Když představil Steve Jobs v roce 2010 iPad, běžel na něm stejný systém jako na předchozím úspěšném produktu. Apple mohl vytvořit ořezanou verzi OS X a vecpat ji do tabletu. Místo toho však zvolil cestu iOS, jednoduchého a intuitivního operačního systému, kterým tým Scotta Forstalla pomohl společnosti až na vrchol.

Psalo se léto 2011, kdy byl představen nový operační systém OS X Lion, který hlásal heslo „Back to Mac“, aneb to, co dopomohlo k úspěchu iPhonům a iPadům, přineseme i na Mac. Do přísně desktopového systému se tak dostalo mnoho prvků z iOS, ze systému, který byl původně vyvinut pro mobilní telefon. Mountain Lion vesele pokračuje v nastoleném trendu a pomalu si můžeme být jistí, že dřív nebo později dojde k unifikaci obou systémů.

O to teď ale nejde. Když se nad těmito postupy zamyslíme, vyplývá z toho jediné – Apple recykluje své úspěšné nápady a využívá je v nových produktech. Je tedy nasnadě, že se stejného postupu bude držet i u oné bájné iTV. Podívejme se znovu na seznam výše. Projděme si znovu prvních šest bodů. Kromě televize mají totiž jednoho společného jmenovce. Kde najdeme iOS, Siri, jednoduché UI, dotykové ovládání, App Store, cloudové služby a co sedne do ruky jako ovladač?

Když jsem pročítal některé prognózy, s kterými různé weby a magazíny přicházely, všiml jsem si, jak se většina zaměřuje pouze na to, co uvidíme na obrazovce. Mluvilo se o jakémsi iOS s grafickým rozhraním, který přesně k televizi sedne. Ale počkat, není něco podobného už na Apple TV? V něm přece najdeme upravenou verzi iOS pro využití jako televizní příslušenství. Je to tedy ta cesta, kam se bude televize ubírat. Ten, kdo zkoušel ovládat Apple TV přiloženým ovladačem, mi dá za pravdu, že nikoliv.

Inovace na dosah ruky

Ona revoluce totiž nebude v tom, co uvidíme na obrazovce, nýbrž bude spočívat v zařízení, které se bude starat o interakci s ním. Zapomeňte na Apple Remote. Přemýšlejte o revolučním dálkovém ovládání, které nemá obdoby. Přemýšlejte o ovladači, ve kterém se skloubí celé know-how Applu, na kterém staví svůj úspěch. Přemýšlejte o… iPhonu?

Dejte si všechny ovladače od televizí DVD přehrávačů a set top boxů vedle sebe, stejně jako to udělal Steve Jobs s tehdejšími smartphony v roce 2007, když představil revoluční iPhone. Kde je problém? On se neskrývá jen ve spodní polovině ovladačů ale po celém jejich povrchu. Tlačítka, která tam jsou, ať je potřebujete nebo ne. Jsou zafixované v plastovém těle a jsou neměnné, ať potřebujete dělat s přístrojem cokoliv. Nefunguje to, protože tlačítka a ovládací prvky se nemůžou měnit. Takže jak to vyřešíme? Prostě se všech těch čudlíků zbavíme a vytvoříme obří obrazovku. Nepřipomíná vám to něco?

Ano, přesně takto uvedl Steve Jobs iPhone. A jak se ukázalo, měl pravdu. Velká dotyková obrazovka se stala hitem. Když se podíváte na současný trh smartphonů, téměř na tlačítka nenarazíte. Jenže problém televizních ovladačů je ve skutečnosti ještě větší. Průměrný ovladač obsahuje přibližně 30–50 různých tlačítek, která se musejí někam vejít. Proto jsou ovladače dlouhé a neergonomické, jelikož není možné z jedné pozice dosáhnout na všechna tlačítka. Navíc často z nich využijeme jen malou část.

Vezměme si třeba běžnou situaci, seriál na aktuálním kanálu skončil a my se chceme podívat, co dávají jinde. Jenže vydolovat ze set top boxu přehled o všech probíhajících programech není zrovna nejrychlejší, navíc procházet šipkami kilometr dlouhý seznam, pokud máte kabelovku, ne, děkuji. Ale co kdybyste si mohli program vybrat stejně pohodlně jako písničku v iPhone? Tahem prstu projedete seznam stanic, u každé uvidíte právě vysílaný program, to je přeci uživatelská přívětivost, ne?

Jak tedy vypadá onen revoluční ovladač? Dle mě asi jako iPod touch. Tenké tělo v kovovém provedení s obřím displejem. Ovšem dá se dnes 3,5” považovat za obří rozměr? Ještě před představením iPhone 4S kolovaly zvěsti, že bude mít nadcházející generace telefonu větší displej, přibližně kolem 3,8–4,0”. Věřím, že takový iPhone nakonec přijde a společně s ním i ovladač pro „iTV“, jež bude mít shodnou úhlopříčku.

Nyní máme ergonomický ovladač s dotykovou plochou, který se dokáže přizpůsobit dle potřeby, jelikož má jen ty nejnutnější hardwarová tlačítka. Ovladač, který nepotřebuje baterie, jelikož se dobíjí ze sítě stejně jako ostatní iOS produkty. Jak tedy ona interakce mezi televizí a dálkovým ovládáním bude fungovat?

Vše je v software

Onu revoluci vidím v tom, že kritická část uživatelského prostředí nebude na obrazovce televize, nýbrž na samotném ovladači. Apple prodal desítky milionů iOS zařízení. Dnes majoritní většina lidí, alespoň trochu technicky zdatných, umí ovládat iPhone nebo iPad. Je tu tedy masa lidí naučených operační systém ovládat. Byl by pro Apple nerozum, kdyby přesně to samé ovládání nepřinesl do obýváku. Jenže na televizi to jaksi nefunguje. Nebudete přece sahat na obrazovku, budete sahat na ovladač. Samozřejmě by šlo udělat z ovladače jakýsi touchpad, ale interpretace ovládání by nebyla zdaleka 100%. Proto je zde jediná možnost – uživatelské prostředí přímo na obrazovce ovladače.

Pro zjednodušení si představte iPod touch, který s televizí komunikuje prostřednictvím AirPlay. Každá skupina funkcí bude prezentována nějakou aplikací, stejně jako je tomu u iPhone. Budeme mít aplikaci pro Živé vysílání, Hudbu (iTunes Match, Home Sharing, Radio), Video, iTunes Store, Videa na internetu a samozřejmě zde budou i aplikace třetích stran.

Představme si třeba TV aplikaci. Ta by se mohla podobat aplikacím pro přehled vysílání. Seznam kanálů s aktuálním programem, prohlížení nahraných pořadů, kalendář vysílání… V seznamu pak jen stačí vybrat stanici, televize přepne kanál a na ovladači se zobrazí nový seznam voleb: Přehled aktuálního a nadcházejícího vysílání na daném kanálu, možnost nahrání pořadu, zobrazení podrobností o aktuálním programu, který si můžete nechat zobrazit i na televizi, Live Pause, kdy můžete na chvíli zastavit vysílání a později opět pustit, stejně jako je tomu u rádia na iPod nano, změna jazyka pro audio nebo titulky…

Podobně by na tom byly ostatní aplikace. Televize by přitom nezrcadlila ovladač. Nepotřebujete přeci vidět všechny ovládací prvky na obrazovce, tam chcete mít jen běžící pořad. Obraz na ovladači a na obrazovce tak na sobě budou nepřímo závislé. Na televizi uvidíte jen to, co opravdu chcete vidět, vše ostatní se zobrazí na displeji ovladače.

Podobně na tom budou i aplikace třetích stran. Vezměme si třeba nějakou hru. Po spuštění uvidíte na televizi úvodní obrazovku s animacemi nebo dalšími informacemi. Nabídkou však budete procházet na ovladači – nastavíte obtížnost, načtete uloženou hru a hrajete. Po načtení se UI ovladače změní – přemění se na virtuální gamepad a bude využívat všech výhod, který tento modifikovaný iPod touch nabízí – gyroskop i multitouch. Už vás hra nebaví? Zmáčkněte Home button a vrátíte se na domovskou obrazovku.

Dálkový ovladač ála iPod touch dává smysl ve více aspektech – například při zadávání jakéhokoliv textu. Televize bude mít jistě i prohlížeč (Safari), kde je třeba zadat přinejmenším slova pro hledání. Stejně tak v YouTube aplikaci se bez vkládání textu neobejdete. Zkoušeli jste někdy zadávat písmena pomocí směrového ovladače? Věřte mi, je to peklo. Naproti tomu virtuální klávesnice je ideálním řešením.

A pak je tu samozřejmě Siri. Není přece nic jednoduššího, než této digitální asistence říct „Nahrej mi příští epizodu Doktora House“. Siri si sama zjistí, kdy a na kterém kanále se seriál vysílá, a nastaví nahrávání. Apple se určitě nebude spoléhat na zabudovaný mikrofon v televizi. Místo toho bude součástí ovladače, stejně jako na iPhone 4S podržíte tlačítko Home a pouze vyslovíte příkaz.

A co ostatní zařízení? Pokud na ovladači a televizi poběží iOS, bylo by přece možné ovládat „iTV“ i iPhonem nebo iPadem. U Apple TV bylo ovládání vyřešeno samostatnou aplikací v App Store, které plně nahradilo funkcionalitu dálkového ovládání. Apple by však mohl zajít ještě dál a implementovat rozhraní dálkového ovladače přímo do jádra iOS, jelikož samotná aplikace by možná byla málo. Do prostředí dílkového ovládání by se pak dalo přepínat třeba z lišty multitaskingu. A jak by iZařízení s televizí komunikovalo? Pravděpodobně stejně jako přiložený ovladač, prostřednictvím Wi-Fi nebo úsporného Bluetooth 4.0. IRC už je přece jen přežitek.

Hardwarový pohled na ovladač

Ovladač ve tvaru iPodu touch by kromě dotykové obrazovky a skvělého uživatelského prostředí mohl přinést i další výhody. První je absence baterie. Stejně jako ostatní iOS produkty by byl vybaven vestavěným akumulátorem. Ačkoliv by jeho výdrž byla menší než u klasického ovládání, nemuseli byste řešit výměnu baterií, stačilo by ovladač pouze připojit kabelem do sítě. Stejně tak by Apple mohl představit nějaký elegantní dock, do kterého by se dálkový ovladač odkládal a tím se dobíjel.

Co dále na povrchu iPodu touch najdeme? Kolébku pro ovládání hlasitosti, kterou by šla ovládat hlasitost televize, proč ne. Ovšem zajímavější je 3,5 mm jack. Představte si situaci, kdy se chcete v noci ještě podívat na film, ale nechcete rušit svého spolubydlícího nebo partnera ve spánku. Co uděláte? Připojíte si sluchátka do audio výstupu, televize začne po připojení bezdrátově streamovat zvuk.

Vestavěná přední kamera by asi moc neměla využití, pro videohovory prostřednictvím FaceTime by spíše posloužila webkamera zabudovaná v televizi.

Potřebuje Apple vlastní televizi?

Tuto otázku si kladu já sám. Skoro vše zmíněné výše by totiž dokázala obstarat i nová generace Apple TV. Jistě, taková televize by mohla přinést spoustu funkcí navíc – zabudovaný přehrávač Blu-ray (pokud vůbec), 2.1 reproduktory podobně jako Thunderbolt display, unifikované ovládání pro další připojené přístroje (výrobci třetích stran by mohli mít pro přístroje vlastní aplikace), vlastní podobu Kinectu a další. Navíc koluje zvěst, že LG vytvořilo novou generaci obrazovky s úžasnými vlastnostmi, ale nemůže ji použít, jelikož si pro ni Apple zaplatil exkluzivitu. U televize by měl Apple navíc mnohonásobné marže než u současného stodolarového televizního příslušenství.

Trh s televizemi však není v současné době žádné terno. Pro většinu velkých hráčů je spíše ztrátový, navíc televizi člověk nemění každé dva tři roky na rozdíl od telefonů, tabletů či notebooků (u notebooků je to však velmi individuální záležitost). Nebylo by pro Apple nakonec jednodušší nechat trh televizí Samsungu, LG, Sharpu a dalším a nadále vyrábět pouze Apple TV? Věřím, že tuto otázku mají v Cupertinu velice dobře promyšlenou a pokud opravdu do televizního byznysu vstoupí, budou vědět proč.

Hledat odpověď však není účelem tohoto článku. Jsem si jistý, že existuje průsečík mezi spekulovanou „iTV“ a synergií iOS, která je nám již známá. Analogie, ke které jsem došel, vychází částečně ze zkušenosti, částečně z historie a částečně z logické úvahy. Netroufám si tvrdit, že jsem skutečně rozlouskl tajemství revoluční televize, ale věřím, že podobný koncept by v rámci Applu opravdu mohl fungovat.

A jak to dává všechno smysl vám, čtenářům? Myslíte, že by mohl takovýto koncept fungovat, nebo se jedná o naprostý blábol a výplod choré mysli redaktora?

.