Libor Kubín Milí čtenáři, Jablíčkář vám exkluzivně přináší možnost přečíst si několik ukázek z připravované životopisné knihy Steva Jobse, která se do České republiky dostane 15. 11. Vy si ji tak nyní můžete nejen předobjednat, ale zároveň i nahlédnout do jejího obsahu…
Upozorňujeme čtenáře, že tento text neprošel jazykovou korekturou.
Začínáme kapitolou 25.
Tvůrčí principy
Spolupráce Jobse a Ivea
Když Jobs po svém nástupu do funkce prozatímního výkonného šéfa v září 1997 svolal vrcholové vedení a přednesl k němu strhující projev, seděl mezi posluchači mimo jiné také vnímavý a zanícený třicetiletý Brit, šéf designového týmu společnosti. Jonathan Ive – pro všechny Jony – chtěl od Apple odejít. Neztotožňoval se s tím, že se společnost soustředí především na maximalizaci zisku, a nikoli na design produktů. Jobsův projev ho přiměl tento úmysl ještě jednou zvážit. „Velmi živě si vybavuji, jak Steve prohlásil, že naším cílem není jen vydělávání peněz, ale také vytváření skvělých produktů,“ vzpomíná Ive. „Rozhodnutí založená na této filozofii jsou zcela odlišná od těch, která jsme v Apple přijímali dřív.“ Mezi Ivem a Jobsem záhy vzniklo silné pouto, jež posléze vedlo k nejlepší průmyslově-designové spolupráci jejich éry.
Ive vyrostl v Chingfordu, městě při severovýchodním okraji Londýna. Jeho otec byl stříbrník, který později začal učit na místní odborné škole. „Otec je fantastický řemeslník,“ říká Ive. „Jednou mi jako vánoční dárek věnoval den svého času, kdy jsme spolu šli do školní dílny, o vánočních prázdninách, kdy tam nikdo nebyl, a tam mi pomohl vyrobit všechno, co jsem si vymyslel.“ Jedinou podmínkou bylo, že si Jony musí všechno, co bude chtít vyrábět, ručně nakreslit. „Vždycky jsem vnímal krásu věcí udělaných ručně. Později jsem si uvědomil, že to nejdůležitější je péče, kterou tomu člověk věnuje. Nesnáším, když je na výrobku vidět ledabylost a lhostejnost.“
Ive nastoupil na Newcastleskou polytechniku a ve volném čase a o prázdninách pracoval v designovém poradenství. Jedním z jeho výtvorů bylo pero s malou kuličkou nahoře, s níž bylo možno si hrát. Majitel si díky tomu vytvořil k peru citový vztah. Jako diplomovou práci vytvořil Ive mikrofon se sluchátky – z čistě bílého plastu – ke komunikaci se sluchově postiženými dětmi. Jeho byt byl plný pěnových modelů, které vytvářel, když se snažil dobrat co nejdokonalejšího designu. Navrhl také bankomat a zakřivený telefon – oba tyto výrobky získaly cenu Královské umělecké společnosti. Na rozdíl od jiných designérů nedělá pouze líbivé náčrty, ale soustředí se také na technickou a funkční stránku věci. Jedním ze zásadních okamžiků v době jeho studia byla možnost zkusit si dělat návrhy na Macintoshi. „Když jsem objevil Maca, měl jsem pocit jakéhosi souznění s lidmi, kteří na tomto produktu pracovali,“ vzpomíná. „Najednou jsem chápal, jak funguje firma, nebo jak by měla fungovat.“
Po ukončení studia se Ive v Londýně podílel na založení designérské firmy Tangerine, která později získala konzultantský kontrakt s Apple. V roce 1992 se přestěhoval do kalifornského Cupertina, kde přijal místo v designérském oddělení Apple. V roce 1996, rok předtím, než se vrátil Jobs, se stal šéfem tohoto oddělení, ale šťasten nebyl. Amelio nepřikládal designu příliš velkou váhu. „Neusilovalo se o to, aby byla výrobkům věnována mimořádná péče, protože jsme se snažili v první řadě maximalizovat zisky,“ říká Ive. „My designéři jsme měli jen navrhnout hezký zevnějšek a inženýři se pak postarali o to, aby vnitřek byl co nejlevnější. Hodlal jsem skončit.“
Když se Jobs ujal zmiňované funkce a přednesl svůj uvítací projev, Ive se nakonec rozhodl ještě zůstat. Ale Jobs se zprvu poohlížel po nějakém světovém designérovi zvenčí. Hovořil s Richardem Sapperem, jenž navrhl ThinkPad pro IBM, a Giorgettem Giugiarem, který vytvořil design Ferrari 250 a Maserati Ghibli I. Potom ale zavítal i do applovského oddělení designu a tam ho zaujal přátelský, nadšený a velmi svědomitý Ive. „Probírali jsme spolu přístupy k formám a materiálům,“ vzpomíná Ive. „Poznal jsem, že jsme oba naladěni na stejnou vlnu. A pochopil jsem, proč mám tu společnost tak rád.“
Jobs mi později vylíčil, s jakým respektem k Iveovi přistupoval:
„Jonyho přínos nejen pro Apple, ale vůbec pro svět, je obrovský. Je to nesmírně inteligentní člověk a všestranná osobnost. Rozumí obchodním i marketingovým záležitostem. Dovede věci uchopit komplexně. Principům naší společnosti rozumí lépe než kdokoliv jiný. Jestli mám v Apple duchovního partnera, pak je to Jony. Většinu produktů vymýšlíme společně, teprve pak jdeme za ostatními a ptáme se jich: ‚Co si myslíte o tomhle?‘ Je schopen vidět celek každého produktu stejně jako ty nejmenší detaily. A chápe, že Apple je společnost postavená na produktech. Není to jenom designér. Právě proto pro mě pracuje. Je operativní jako málokdo v Apple, kromě mě. Ve firmě není nikdo, kdo by mu mohl říkat, co a jak má dělat nebo aby šel od toho. Takhle jsem to nastavil.
Podobně jako většina designérů i Ive rád analyzoval filozofii a myšlenkové postupy, jež vedly ke konkrétnímu designu. U Jobse byl tvůrčí proces intuitivnější. Vybíral modely a nákresy jednoduše podle toho, zda se mu líbí či nikoliv. Ive pak podle Jobsových dojmů rozvinul návrh k jeho spokojenosti.
Ive byl fanouškem německého průmyslového designéra Dietera Ramse, jenž pracoval pro společnost Braun, výrobce spotřební elektroniky. Rams hlásal evangelium „méně, ale lépe“ – weniger aber besser – a podobně jako Jobs a Ive s každým novým designem zápolil ve snaze zjistit, do jaké míry by se dal zjednodušit. Od chvíle, co Jobs ve své první applovské brožuře prohlásil, že „největší dokonalostí je jednoduchost“, usiloval vždy o jednoduchost vycházející ze zvládnutí veškerých složitostí, nikoli z jejich přehlížení. „Je to tvrdá dřina,“ řekl, „udělat něco jednoduchého, skutečně pochopit všechny výzvy a potenciální problémy a vymyslet elegantní řešení.“
V Iveovi Jobs našel spřízněnou duši v hledání skutečné, nikoli pouze vnějškové jednoduchosti.
Jednou Ive ve svém designérském studiu popsal svoji filozofii:
„Proč máme za to, že co je jednoduché, to je dobré? Protože u fyzických produktů musí mít člověk pocit, že je ovládá, že je jejich pánem. Vnést řád do složitosti – to je způsob, jak docílit toho, že se vám produkt podrobí. Jednoduchost není jen vizuální styl. Není to jenom minimalismus nebo absence chaosu. Jde o to, ponořit se do hlubin složitosti. Aby věc mohla být skutečně jednoduchá, musíte proniknout hluboko do ní. Například když usilujete o to, aby na něčem nemusely být žádné šrouby, může vám nakonec vyjít velmi složitý, komplikovaný produkt. Lepší je jít hlouběji a pochopit celý produkt i to, jak je vyroben. Jen tak můžete stvořit jednoduchost. Abyste byl schopen zbavit výrobek součástí, které nejsou nezbytné, musíte hluboce porozumět jeho duchu.“
Tento fundamentální princip Jobs a Ive sdíleli. Design pro ně neznamenal jen to, jak produkt vypadá zvenčí. Design musel odrážet esenci produktu. „Ve slovníku většiny lidí znamená design pozlátko,“ řekl Jobs v rozhovoru pro Fortune krátce poté, co se v Apple znovu chopil otěží. „Ale pro mě je toto chápání naprosto vzdálené tomu, jak design vnímám já. Design je elementární duše lidské tvorby, jež se projevuje v dalších a dalších vnějších úrovních.“
Proto byl u Apple proces vytváření designu produktu nedílně propojen s jeho technickou konstrukcí a výrobou. Ive hovoří o jednom z applovských Power Maců: „Chtěli jsme ho zbavit všeho, co nebylo absolutně nepostradatelné,“ říká. „K tomu bylo zapotřebí důkladné spolupráce mezi designéry, vývojáři, konstruktéry a výrobním týmem. Znovu a znovu jsme se vraceli na začátek. Potřebujeme tuhle součástku? Je možné, aby vykonávala funkci jiných čtyř součástek?“
To, jak Jobs a Ive silně vnímali propojení designu produktu a jeho esence s jeho výrobou, ilustruje situace, kdy spolu jednou během cestování po Francii zašli do obchodu s kuchyňskými potřebami. Ive vzal do ruky nůž, který se mu líbil, ale vzápětí ho zklamaně odložil. Jobs udělal totéž. „Oba jsme si všimli malého zbytku lepidla mezi střenkou a čepelí,“ vzpomíná Ive. Mluvili pak spolu o tom, jak byl dobrý design nože zcela pohřben tím, jak byl nůž vyroben. Neradi vidíme, že nože, které používáme, jsou lepené,“ říká Ive. „Steve i já si všímáme věcí, které ničí čistotu a odvádějí pozornost od esence výrobku, a oba přemýšlíme o tom, jak to udělat, aby naše produkty vypadaly naprosto čistě a dokonale.“
Designérské studio, jemuž vládl Jony Ive, v přízemí budovy Infinite Loop 2 v areálu společnosti Apple, se skrývá za okny se ztmavenými skly a těžkými opancéřovanými dveřmi. Za nimi je prosklená recepce, kde střeží vstup dvě asistentky. Ani většina zaměstnanců Apple sem nemá volný přístup. Většina rozhovorů, které jsem s Jonym Ivem dělal pro účely této knihy, se konala jinde, ale jednou, v roce 2010, pro mě Ive zařídil, že jsem směl strávit ve studiu jedno odpoledne, vše si prohlédnout a popovídat si o tom, jak zde Ive s Jobsem spolupracovali.
Nalevo od vstupu je otevřený prostor, kde mají své pracovní stoly mladí designéři, napravo pak uzavřená hlavní místnost se šesti dlouhými ocelovými stoly, kde se pracuje na připravovaných modelech. Za hlavní místností je ateliér s řadou počítačových pracovišť, odkud se vstupuje do místnosti s lisovacími stroji, které to, co je na monitorech, proměňují v modely z pěnového plastu. Dále je tu komora se sprejovacím robotem, který se stará o to, aby modely vypadaly opravdově. Je to tu strohé a industriální, vše v kovově šedém dekoru. Koruny stromů za okny vytvářejí na tmavých sklech oken pohyblivé obrazce. V pozadí zní techno a jazz.
Dokud byl Jobs zdráv, skoro každý den poobědval s Ivem a odpoledne spolu šli obhlédnout studio. Hned po vstupu obhlédl Jobs stoly s připravovanými produkty, aby se ujistil, jak ladí s applovskou strategií, a vlastníma rukama zkoumal vyvíjející se podobu každého z nich. Obyčejně tu byli jen oni dva. Ostatní designéři při jejich příchodu jen vzhlédli od své práce, avšak zachovávali uctivý odstup. Pakliže chtěl Jobs řešit něco konkrétního, nechal si zavolat šéfa mechanického designu nebo někoho jiného z Iveových podřízených. Když ho něco nadchlo nebo ho napadla nějaká myšlenka týkající se firemní strategie, vzal někdy s sebou do studia ředitele Tima Cooka nebo šéfa marketingu Phila Schillera. Ive popisuje, jak to chodilo:
„Tahle úžasná místnost je v celé společnosti jediným místem, kde stačí se rozhlédnout a uvidíte všechno, na čem právě pracujeme. Když přijde Steve, posadí se k jednomu ze stolů. Když například pracujeme na novém iPhonu, vezme si židli a začne si hrát s různými modely, osahává si je a obrací v rukou a říká, který se mu líbí nejvíc. Pak přejede pohledem i ostatní stoly, jsme tam jenom on a já, a zkoumá, jak se vyvíjejí další produkty. V mžiku si udělá představu o celé situaci, o aktuálním vývoji iPhonu, iPadu, iMacu i laptopu, o všem, čím se zabýváme. Díky tomu ví, na co společnost vynakládá energii a jak se věci navzájem propojují. A občas řekne: ‚Má smysl tohle dělat? Tady hodně rosteme,‘ nebo poznamená něco podobného. Snaží se vnímat věci ve vzájemných souvztažnostech, a to je u tak velké společnosti dost náročné. Když se dívá na modely na stolech, je schopen vidět budoucnost následujících tří let.
Převážná část tvůrčího procesu spočívá v komunikaci. Také neustále chodíme okolo stolů a hrajeme si s modely. Steve nerad zkoumá složité výkresy. Potřebuje ten model vidět, vzít ho do ruky, osahat si ho. A má pravdu. Někdy jsem překvapen, že model, který vyrobíme, působí jako nesmysl, přestože na nákresech v CADu vypadal skvěle.
Steve sem nesmírně rád chodí, protože je tady ticho a klid. Ráj pro vizuálně založeného člověka. Žádné formální hodnocení designu, žádné složité rozhodování. Naopak, rozhodujeme se vcelku hladce. Vzhledem k tomu, že se našim produktům věnujeme dennodenně, pokaždé spolu přitom všechno rozebíráme a obejdeme se bez přihlouplých prezentací, neriskujeme zásadnější neshody.“
V den, kdy jsem studio navštívil já, Ive zrovna dohlížel na vývoj nové evropské zástrčky a konektoru pro Macintosh. Ke zkoumání byly vylisovány a nabarveny desítky pěnových modelů i v těch nejjemnějších variacích. Někdo by se možná divil, proč se takovými věcmi zabývá šéf designu, ale v dohledu nad vývojem se angažoval i sám Jobs. Od vytvoření speciálního napájení pro Apple II se Jobs staral nejenom o konstrukci, ale i o design takovýchto součástí. Na něho osobně je zapsán patent na bílou napájecí „cihličku“ k MacBooku nebo na magnetický konektor. Pro úplnost: počátkem roku 2011 byl ve Spojených státech zapsán jako spolutvůrce u dvou set dvanácti různých patentů.
Ive a Jobs byli také vášnivě zaujati obaly různých applovských výrobků, z nichž některé si nechali rovněž patentovat. Například patent číslo D558,572 vydaný ve Spojených státech 1. ledna 2008 je na iPod nano box. Na čtyřech kresbách je znázorněno, jak je zařízení zahnízděno v kolébce, když je box otevřený. Patent číslo D596,485, vydaný 21. července 2009, je zase na obal iPhonu, na jeho robustní kryt a malé lesklé umělohmotné těleso uvnitř.
Mike Markkula hned na počátku Jobsovi vysvětlil, že lidé hodnotí „knihu podle obálky“, takže je důležité, aby už podle obalu poznali, že uvnitř je skvost. Ať už je to iPod mini nebo MacBook Pro, zákazníci Apple už vědí, jaké to je, když otevírají kvalitně zpracovaný obal a vidí, jak pečlivě je produkt uvnitř usazen. „Steve a já jsme strávili nad obaly spoustu času,“ říká Ive. „Miluju, když něco rozbaluju. Chcete-li, aby byl produkt výjimečný, myslete i na rituál rozbalování. Balení může být divadlo, může to být hotový příběh.“
Ive, jenž měl citlivou povahu umělce, se někdy rozčiloval, když si Jobs připisoval příliš velké zásluhy. Nad tímhle jeho zvykem jeho kolegové léta kroutili hlavou. Někdy se Ive cítil kvůli Jobsovi poněkud zjitřeně. „Prohlédl si moje nápady a řekl: ‚Tohle není dobré, tohle nic moc, tohle se mi líbí,‘“ vzpomíná Ive. „A posléze jsem seděl v publiku a slyšel, jak o něčem mluví, jako by to byl jeho nápad. Já věnuji nesmírnou pozornost tomu, odkud ten který nápad pochází, dokonce si vedu deník se svými nápady. Takže mě skutečně hodně mrzí, když si přivlastní některý z mých návrhů.“ Ive se také ježí, když někdo zvenčí tvrdí, že Apple stojí na Jobsových nápadech. „To Apple jako společnost velice znevýhodňuje,“ říká Ive otevřeně, leč klidně. Pak se odmlčí a po chvíli uznává, jakou roli Jobs ve skutečnosti hraje. „Nápady, s nimiž přijdu já a můj tým, by byly úplně k ničemu, kdyby tu nebyl Steve, který nás postrkuje, pracuje s námi a zdolává veškeré překážky, které by bránily v proměně našich nápadů v konkrétní produkt.“
Úžasný..
Zajímavý :)))
To je nadherny. Uplne vidim jak to tam probiha/probihalo. Proste kdyz se neco dela s laskou a jako smysl zivota, tak je to hned znat. Ja vim, trosku sentiment, ale presto. Nechtel by nekdo z vas delat ve firme, kde vase napady nekdo skutecne racionalne prijme nebo posle k sipku? Ja osobne si myslim, ze je dobre oboji pro rozvoj jakehokoli cloveka, ktery neco umi.
Dekuji za uryvek. Uz aby to vyplivla tiskarna a prislo to ;)
Může mi někdo vysvětlit prohlášení „Má smysl tohle dělat? Tady hodně rosteme“? Buď je to chyba překladu, nebo už neumím česky, ale přijde mi to jako úplná blbost. Jinak by ta kniha mohla být docela zajímavá, do iPadu na nějaké letní povalování na hotelovém pokoji (po spálení) ideální.
Omlouvám se za reakci, byl to omyl – mělo to jít jako samostatný příspěvek.
Nekteré pasáže by se měli vystavit pochlebovačům konkurence a těm co nechápou jak težké je vymyslet design a čím vším se zabývali, někam před ksicht nejlepe na titulní stránku seznamu.
diky za ukazku. stacilo mi, tohle bych cist nevydrzel. nic na tom zajimavyho ke cteni nevidim. jednak bych se asi nezacetl do zadneho zivotopisu. a pak taky, koupit si jeho zivotopis mi pripada jako takove zbozstovani Steve Jobse. Ja mam rad produkty spolecnosti, kterou zalozil, kvuli vzajemne kompatibilite a kvalite provedeni. thats all, zbytek mi je jedno :] nikoho nehanim ani nic podobneho, tak prosim na muj prispevek nereagujte ani nemusite objahovat jak byl steve super a ze jsem ignorant…
Já si ho pravděpodobně taky nekoupím i když se mi to čte přijemně, ale ještě jsem neslyšel že by čtení životopisu určité osoby bylo zbožšťováni(hrozný slovo). To by tady bylo bohů jak nas… :) Bral bych to spíš jako chtění poznat bliže někoho koho ve skutečnosti osobně nemám šanci poznat a je mi určitými znaky sympatický. To je jako kdybych obdivoval dílo já nevím třeba Da Vinciho, ale z principu se o něj nezajímat a nepodívat se ani na dokument aby náhodou z něho nebyl bůh :) Vlastnost většiny čechů-proč bysme někoho uznávali co když bude náhodou moc populární. Ať hezky nekdo něco mlčky udělá, vymyslí, ale ať ho moc není vidět aby si moc nemyslel nebo nebyl nedej bože bohatej.
Sorry, ale reakce musela přijít :)
Já taky musím reagovat. Názor docela chápu, každý to bereme jinak. Ale myslím, že je super, když člověk vidí, s jakou pozorností byly vytvářeny výrobky, které každý den používá. A taky tenhle úryvek dokazuje, že Apple má odlišnou filozofii od většiny výrobců stejných zařízení. To, že vím, že u zrodu produktu, který si chci koupit, stál sám „šéf“, ve mně vzbuzuje pocit mnohem větší důvěry.
PS: Já se teda začetl. :)
Viete koľkých „kreatývnych“ dizajnérov potrebuje Samsung aby vytvorili tablet?
Dvoch – jeden drží iPad a druhí ho nakreslí :-)
Perfektní :DDD
Bah… ted to číst je jako onanovat před už vlhkou buchtou v pelechu…
Pevně doufám, že to není ukázka z finálního českého překladu. Pokud to překládal někdo z vás nebo třeba Google Translator, tak jako dobrý. Ale pakliže to je dílem překladatele, tak to je skutečný děs a hrůza.
Nevim no – mne to prislo ctivy, gramaticky i stylisticky v poradku a nenachazim v tom nic, co by me popuzovalo / odrazovalo – natoz nejake pozustatky po automatickem prekladu – ale je to Vas nazor a ten Vam brat nebudu, samozrejme.
V tom případě jsme všichni v ***** víc a hlouběji, než jsem se obával. Ujišťuji vás, že gramaticky možná, ale stylisticky to není v pořádku ani trochu. Stavby vět jsou anglické, z mnoha obratů přímo čiší doslovný překlad… Jestli bude výsledný překlad skutečně takovýhle, koupím si to raději originál.
U nejočekávanější knížky roku by takovýto oficiální překlad byl opravdovou ostudou hodnou Pranýře překladatelů.
Jedná se o zkrácenou verzi. Ano, je to oficiální překlad. předpokladám ale, že text knihy projde minimalně ještě jednou redakcí.
Mě se to zdá úplně v pořádku, dobře se to čte, je to o hodně lepší než spousta českých překladů.
Kde se dá objednat?
Třeba zde: http://jablickar.cz/kniha-steve-jobs/
co dodat, říkal jsem si totéž… ani jsem to nedočetl, děkuji nechci… proč překládají lidé, kteří nemají jazykový cit a neumí řemeslo… čtenáři jsou stále méně nároční, kvalitu nikdo nehlídá… je to škoda, moha to být zajímavá knížky, kdyby byla ČESKY!
Objednano z Amazonu v originale, mela by dorazit pristi tyden.
LK: Děkuji za informaci. Nechápu jen, proč tak zásadní knihu tedy překládá někdo, kdo neumí pořádně česky. Můžu vědět, kdo je autorem toho překladu a jak dlouho se překladatelstvím zabývá, pokud je vám to známo? Díky.
Nevím, netuším. Dostali jsme to z nakladatelství. Já výběr překladatele nemůžu ovlivnit.
Bohužel překlad je stylisticky opravdu příšerný! Jsem hodně zklamaný, na knihu jsem se velmi těšil, ale takhle si také raději objednám originál :( Nechápu, proč nezaplatí někomu, kdo opravdu překládat umí, Steve by si to rozhodně zasloužil…
No nevím, jestli je to šťastně vybraná ukázka; skoro totéž se už psalo v knize Inside Steve’s Brain. Rád bych četl větší lákadlo.
Ad překlad: hrůza, leze z toho angličtina a topornost. Pochybuju, že to nějaká rychlá redakce spraví. Objednávám taky originál, navíc je po iBooks.
Životopis Steva Jobse – knihu – jsem četl v češtině. Je to hodně dobré. Mne to opravdu chytlo. Proběhla jak faktická, tak se dokončuje i stylistická a typografická korektura.
K ukázce: výběr se neřídí podle českého nakladatele, ale podle amerického. Ukázka se překladala kompletně znovu, protože je zkrácená.
Připravujeme další úryvky. Na češtinu se teď víc zaměříme.
Jako vydavatel českého vydání vás mohu ujistit: HYPER KRITICI NEMAJÍ PRAVDU. Především je třeba říct, že kniha bude mít 680 stran. Má svůj styl a rytmus. Je třeba ji číst od začátku. Je to prostě svět sám pro sebe. Povolené ukázky ani nejsou celé souvislé kapitoly, ale jejich zkrácené verze. Text tak někdy může působit nesourodě. Zatím ale každý, kdo začal číst knihu opravdu od začátku, jí zcela propadl. Je to pozoruhodná sonda, portrét pozoruhodné osobnosti. Jakkoliv překlad bylo nutné pořídit v rekordně krátké době, rozhodně plnohodnotně zprostředkovává obsah i sdělení knihy. Maká na tom tým zkušených redaktorů. Jistě, vždy je co zlepšovat. A my do poslední chvíle zlepšujeme.
To rád slyším. Budu tedy doufat, že redakce bude mít dost prostoru a možností zapracovat na těch nejmarkantnějších anglismech, které z této ukázky trčí a odkapávají; poupraví větné stavby tak, aby nekopírovaly angličtinu a působily česky; spojí krátké věty tam, kde jsou sice v angličině běžné, ale kde čeština typicky použije souvětí; odstraní češtině cizí pasiva; opraví velmi kulhavé překlady (zde např. box místo krabičky, dost nevhodné „těleso“ ad.); odstraní nepodařené překlady idiomů a obrazných frází (skutečně je „design elementární duše lidské tvorby“? wtf?) atd.
Tak jako tak si tuhle knížku rozhodně neobjednám hned, jak vyjde v češtině, jak jsem původně měl v úmyslu, ale nejprve si ji prolistuju a pokud tam najdu takovýhle pseudo-český text, ze kterého musí Čapek v hrobě rotovat jak čamrda, koupím si raději anglický originál.
V knihe budú aj zaujímavé fotografie alebo, len text?
V knize bude i 16 stran obrazové přílohy. Mezi kapitolami bude snad vložena nějaká fotografie.
To jsou zatim poslední informace.
Nedávno jsem četl pěkný článek o tom, proč byl Steve Jobs tak výjimečným člověkem, pokud vás to zajímá, mrkněte na http://www.ictmanazer.cz/2011/10/proc-byl-steve-jobs-vyjimecnym-manazerem/