Jablíčkář V březnu vyjde český překlad knihy Jony Ive – génius stojící za nejlepšími produkty Apple, jež mapuje život designérské ikony a dlouholetého zaměstnance Applu. Jablíčkář vám nyní ve spolupráci s vydavatelstvím Blue Vision nabízí první exkluzivní pohled pod pokličku chystané knihy – kapitolu s názvem „Jony zachraňuje“…
Jony zachraňuje
Jonyho prvním velkým úkolem v Applu bylo vytvořit design druhé generace přístroje Newton MessagePad. První Newton ještě nebyl na trhu, ale designérský tým už ho nenáviděl. Vinou nabitého výrobního harmonogramu měl první model vážné nedostatky, které manažeři Applu, stejně tak jako designéři, chtěli napravit.
Ještě než se Newton dostal na trh, odhalil Apple, že plánovaná krytka, která měla chránit jeho křehký skleněný displej, nedává prostor rozšiřujícím kartám, jež se měly vsouvat do zdířky v horní části přístroje. Designérská skupina byla pověřena rychlým vývojem přenosného obalu, včetně jednoduchého zasouvacího koženého pouzdra, a takto se přístroj vydal na trh. Kromě toho byl reproduktor Newtonu na špatném místě. Šlo o oporu dlaně, takže když uživatel přístroj držel, reproduktor zakrýval.
Hardwaroví inženýři chtěli, aby druhá generace Newtonu (s kódovým názvem „Lindy“) měla o něco větší obrazovku pro snazší rozeznání rukopisu. Protože pero bylo připevněno nemotorně z boku, což byl prvek, který Newton silně opticky rozšiřoval, chtěli, aby nová verze byla podstatně tenčí. Originál vypadal jako cihla, takže se vešel jen do větších kapes bundy či saka.
Jony pracoval na projektu Lindy mezi listopadem 1992 a lednem 1993. Aby se do projektu mohl pořádně zakousnout, začal svým designovým „příběhem“ – tedy položil si otázku: Jaký je příběh tohoto produktu? Newton byl tak nový, flexibilní a lišící se od ostatních produktů, že formulování účelu, jemuž by primárně sloužil, nebylo snadné. Transformoval se do jiného nástroje v závislosti na tom, jaký software na něm běžel, takže to mohl být notepad, nebo fax. CEO Sculley ho označoval za „PDA“, ale pro Jonyho nebyla tato definice příliš výstižná.
„Problém s prvním Newtonem byl, že neměl vztah ke každodennímu životu lidí,“ říká Jony. „Nenabízel metaforu, které by se uživatelé mohli chytit.“ Pustil se tedy do napravování.
Pro většinu lidí je krytka prostě krytka, ale Jony jí věnoval mimořádnou pozornost. „Je to ta první věc, kterou vidíte, ta první, se kterou přijdete do kontaktu,“ říká Jony. „Než produkt uvedete do provozu, musíte otevřít víko. Chtěl jsem, aby šlo o mimořádný okamžik.“
Pro posílení tohoto momentu navrhl Jony chytrý, pružinou ovládaný mechanismus se západkou. Když jste na krytku zatlačili, vyskočila. Mechanismus používal drobnou měděnou pružinu, která byla pečlivě kalibrovaná, aby měla ten správný švih.
Aby krytka ponechávala prostor rozšiřujícím kartám v horní části přístroje, vytvořil Jony dvojitý závěs, díky kterému krytka mohla obcházet jakékoliv překážky. Když se krytka otevřela, vyskočila nahoru a přesunula se dozadu, kde nepřekážela. „Zdvihnutí krytky vzhůru a přesun dozadu byl důležitý, protože taková akce nebyla specifická pro žádnou kulturu,“ poznamenal si Jony v té době.
„Vyklápění krytky do strany, jako například u knihy, vytvářelo problémy, protože lidé v Evropě a USA chtěli otevírat nalevo, zatímco lidé z Japonska chtěli otevírat napravo. Abychom vyhověli všem, rozhodl jsem se, že se krytka bude otevírat přímo vzhůru.“
V další fázi Jony obrátil svou pozornost k „faktoru nahodilosti“ – zvláštním nuancím, které dokáží vdechnout produktu osobní a specifický charakter. Newton se opíral o tzv. stylus, proto se Jony zaměřil na toto pero, o kterém věděl, že si s ním uživatelé rádi hrají. Jony vyřešil omezení šířky a integraci pera do vlastního MessagePadu tím, že se zaměřil na umístění úložného slotu v horní části. „Trval jsem na tom, aby se krytka překlápěla horem a přes vrchol, stejně jako u stenografova zápisníku, což každý chápal, a uživatelé vnímali Lindy jako zápisník. Pero položené v horní části, kde by v případě stenografova bloku byla spirála vazby, vytvářelo tu správnou asociaci. To se stalo základním prvkem příběhu produktu.“
Slot byl příliš krátký pro dotykový hrot plné velikosti, proto Jony vytvořil stylus, který se chytře vysouval. Stejně jako krytka i pero vycházelo z vymršťovacího mechanismu, který se aktivoval, jakmile uživatel zatlačil na jeho horní část. Aby mělo tu správnou hmotnost, vytvořil pero z mosazi.
Všichni jeho kolegové se do produktu zamilovali. „Lindy představovala pro Jonathana oslňující okamžik,“ říká kolega designér Parsey.
Aby toho nebylo málo, měl Jony mimořádně krátkou lhůtu k dokončení, kterou doprovázely obrovské tlaky. První verze průkopnického přenosného zařízení Apple byla negativně poznamenána tím, že se objevila v kresleném seriálu Doonesbury. Kreslíř Gery Trudeau vylíčil Newtonovy schopnosti rozeznávat rukopis jako zoufalé, a tím uštědřil zařízení ránu pod pás, ze které se nikdy nevzpamatovalo. Kvůli Trudeauovi musel být první Newton MessagePad nahrazen, co nejrychleji to šlo.
Veškerý tlak padl na Jonyho. „Pokud si uvědomujete, jaké jsou ztráty na zisku každý den, kdy zaostáváte za harmonogramem, donutí vás to k soustředění,“ říká s typickou britskou nadsázkou.
K údivu svých kolegů se Jony dokázal přesunout od počátečního návrhu k prvnímu pěnovému konceptu za dva týdny, rychlejší práci nikdy u nikoho neviděli. Jony byl odhodlán dokončit projekt včas a vydal se na Tchaj-wan řešit výrobní problémy. Utábořil se v hotelu poblíž závodu, kde se Newton vyráběl. Spolu s hardwarovým inženýrem vyřešili na pokoji problémy s vyskakovacím mechanismem pera.
Parsey si vzpomíná, jak na něj Jony tlačil, aby vytvořil něco mimořádného. „Chcete-li vytvořit ten nejlepší design, musíte s produktem žít a dýchat. Úroveň, na které pracoval Jonathan, se stávala milostnou záležitostí. Byl to proces plný nadšení a vyčerpání. Ale nejste-li ochotní dát práci všechno, nikdy nebude design skvělý.”
Když bylo hotovo, Jonyho kolegové byli šokováni a ohromeni jak novým Newtonem, tak i Jonym, který nastoupil do týmu o pouhých pár měsíců dřív. Manažer Applu, Gaston Bastiens, který měl Newtona na starost, řekl Jonymu, že by vyhrál jakékoliv udílení cen za design. Málem se tak stalo. Po uvedení Lindy, v roce 1994, získal Jony několik významných oborových ocenění: Gold Industrial Design Excellence Award, Industrie Forum Design Award, německé Design Innovation Award, ocenění Best of Category od I.D. Design Review i čest stát se součástí trvalé sbírky Muzea moderního umění v San Francisku.
Jednou z věcí, kterých si Rick English na Jonym všiml, byl jeho odpor k cenám. Nebo spíš nechuť přijímat tyto ceny na veřejnosti. „Už na počátku své kariéry Jony Ive prohlašoval, že na tyto události nebude jezdit,“ říká English. „To je zajímavé chování, tím se skutečně lišil. Bylo mu odporné lézt na pódium a přebírat ceny.“
Jonyho MessagePad 110 byl na trhu v březnu 1994, pouhých šest měsíců poté, co šel do prodeje originální Newton. Bohužel se neobjevil žádný faktor nahodilosti, který by dokázal Newtona zachránit, protože Apple v rámci marketingu provedl řadu vážných chyb – tlačil první zařízení na trh dřív, než bylo připravené, a udělal bombastickou reklamu jeho schopnostem. Tváří v tvář nerealistickým očekáváním Newton nikdy nedosáhl v rámci prodeje výraznějšího objemu. Obě generace Newtonů též postihly problémy s bateriemi i špatné rozeznávání rukopisu, kterému se vysmíval Trudeau. Nedokázal to zachránit ani Jonyho hvězdný design.
Phil Gray, jeho bývalý šéf v RWG, si vzpomíná, že se s Jonym setkal v Londýně poté, co se objevil jeho MessagePad 110. „Když se dnes ohlížíme zpátky, tak Newton připomíná cihlu. Ale v té době to bylo přenosné zařízení, které nikdo předtím neměl,“ říká Gray. „Jony byl frustrovaný, protože i když na něm tvrdě pracoval, musel kvůli technickým komponentům provést spoustu kompromisů. Následně se však u Applu dostal na pozici, kde nejenže mohl ovlivnit technickou složku, ale současně tyto procesy i řídit a kontrolovat.“
MessagePad tedy představoval významnou transformaci ve výrobní strategii Applu. MessagePad 110 byl prvním produktem Applu, který se dočkal kompletního outsourcingu na Tchaj-wan. Apple vstoupil do partnerství s japonskými firmami už dřív (Sony kvůli monitorům, Canon kvůli tiskárnám), ale obecně vyráběl své produkty ve vlastních závodech. V případě MessagePadu 110 přesunul Apple Newton do firmy Inventec. „Odvedli skutečně úžasnou práci, šlo jim to fakt dobře,“ říká Brunner. „Nakonec byla kvalita opravdu vysoká. Přikládal jsem za to zásluhy Jonymu. Málem se strhnul, trávil v Tchaj-wanu obrovské množství času, aby vše uvedl na pravou míru. Byla to nádhera. Hezky provedené. Fungovalo to skutečně dobře. Byl to úžasný produkt.“
Toto rozhodnutí mělo za následek, že se Apple začal spoléhat při vytváření svých produktů na externí smluvní partnery. Tato praxe se však o deset let později ukázala jako kontroverzní.
Brzy po dokončení projektu Lindy Jonyho napadlo, že zjednoduší design objemných CRT monitorů Applu, které byly zřejmě tím nejmíň sexy produktem společnosti a jejichž výroba patřila k nejnákladnějším. Kvůli jejich velikosti a složitosti mohla výroba forem na odlévání plastových pouzder na monitory – a v té době bylo několik desítek modelů – stát přes milion dolarů.
Aby ušetřil peníze, přišel Jony s nápadem na nový design se zaměnitelnými částmi, který je možné přizpůsobit pro několik velikostí monitorů. Původně se pouzdra monitorů skládala ze dvou částí: rámečku (čelní prvek, do kterého je uložená přední část katodové trubice) a kapsovitého pouzdra, které uzavíralo a chránilo zadní část CRT. Jony dostal nápad rozdělit pouzdro na čtyři části: rámeček, střední část kapsy a dvoudílnou zadní kapsu. Modulární design umožnil, aby střední i zadní kapsa zůstaly stejné pro celou produktovou řadu. Pouze přední rámeček se vyráběl v různých velikostech, čímž se přizpůsoboval různým velikostem monitorů.
Kromě úspory peněz nové pouzdro i líp vypadalo. Jeho upravený design umožňoval těsnější vsazování různých CRT a ty se pak zdály být menší a působily estetičtěji. Jonyho design zavedl do designového jazyka skupiny i pár nových prvků, včetně nového řešení průduchů a šroubů. „Nový přístup je jemnější,“ říká designér Bart Andre, který na základě Jonyho návrhu dělal design pouzder. Vypadalo to, že jeho práce dokáže zaujmout každého.
Super citanie. Uz sa tesim na knihu.
Díky za kapitolu, mám jasno – nemohu se dočkat :)