Jablíčkář Již za pár týdnů vyjde český překlad knihy Zakletá říše – Apple po smrti Steva Jobse od novinářky Yukari Iwatani Kaneové, která se snaží vykreslit, jak funguje Apple po smrti Steva Jobse a jak to s ním jde z kopce. Jablíčkář vám nyní ve spolupráci s vydavatelstvím Blue Vision nabízí exkluzivní pohled pod pokličku chystané knihy – část kapitoly s názvem „Tanec na listech leknínu“.
Čtenáři Jablíčkáře také mají jedinečnou možnost si knihu Zakletá říše – Apple po smrti Steva Jobse předobjednat za výhodnější cenu 360 korun a získat poštovné zdarma. Předobjednávat můžete na speciální stránce apple.bluevision.cz.
Za úsvitu jednoho svěžího listopadového rána 2010 rachotily před vyprázdněným firemním areálem motory dvou prázdných autobusů. Zatímco řidiči čekali na své pasažéry, začaly prořezávat šedý ranní chlad na parkovišti reflektory přijíždějících aut. Při nasazení, které bylo firemní kultuře Applu vlastní, nebyly brzké ranní příjezdy do práce nic neobvyklého. Vyšší manažeři se však tentokrát shromažďovali za jiným účelem. Místo aby se vydali do kanceláří, nastupovali do autobusů, volně konverzovali a bedlivě sledovali z oken, kdo byl ještě vybrán, aby se k nim přidal.
Měli namířeno na setkání Top 100, tajnou firemní akci, kterou pořádal Jobs v jednom letovisku jižně od zátoky Monterey Bay. Apple právě uvedl na trh řadu lehčích a menších notebooků MacBook Air a společnost měla před sebou období velkých svátečních prodejů. Souběžně se pracovalo na nových verzích iPadu a iPhonu, takže byla vhodná doba vystoupit z každodenní rutiny a popřemýšlet o budoucí strategii Applu.
Akce Top 100 představovaly něco jako mozkový trust firmy. Všechno, co s nimi souviselo, bylo utajeno a nikdo si to nesměl zapisovat do kalendáře. Ti, kdo se dostali na seznam, byli požádáni, aby o svém pozvání s nikým nehovořili a nezavdávali příčinu k závisti. Utajení akci činilo ještě víc žádoucí a posilovalo dojem, že společnost pracuje na věcech příliš vzrušujících a mimořádných, než aby se o nich mohlo mluvit s každým.
Ve skutečnosti bylo utajení jen fraška. Nebylo možné, aby si zmizení stovky manažerů nikdo nevšiml, zejména v případě, kdy potřebovali pomoc s přípravou od svých podřízených. Během jejich nepřítomnosti uspořádali někteří podřízení poťouchle setkání „Bottom 100“ (Spodních 100). Většinou šlo o diskrétní akci: oběd nebo pár drinků, svačina a menší relaxace. Jedním z oblíbených míst, kam se chodilo, byl BJ’s Restaurant and Brewhouse, který byl tak blízko, že ho zaměstnanci považovali za vlastní. Žertovně mu říkali IL7, tedy neoficiální sedmá budova areálu.
Jádro elitní skupiny zahrnovalo všechny Jobsovy nejbližší pobočníky jako Cook, Ive, šéf mobilního softwaru Scott For- stall, šéf marketingu Phil Schiller a šéf přes iTunes Eddy Cue. Zbytek vybraných jmen se řídil Jobsovými prioritami a mohl se rok od roku měnit. Manažeři prodeje se do značné míry obcházeli, protože je Jobs vnímal jako nahraditelné. Lee Clow, kreativní šéf v TBWAChiatDay, agentuře odpovědné za re- klamy Applu, které vyhrávaly i ceny, ale zván byl, přestože nepatřil do firmy. Jobs se domníval, že moderní a výrazné kampaně, které Clowův tým vymýšlel, jsou pro značku Apple zásadní. Části konference se zúčastnil i manažer Intelu Paul Otellini, stejně tak jako klíčová kontaktní osoba v AT&T Glenn Lurie. Vyprávělo se, že Jobs rád míchá směs účastníků tak, aby alespoň třetina seznamu sestávala z neokoukaných tváří.
Předchozí účast nebyla zárukou dalšího pozvání. A dokonce i když jste byli vybráni, mohla se vaše pozvánka během okamžiku vypařit. Jeden rok byl vytažen už při odjezdu z autobusu jeden nový manažer iTunes. Po jedné schůzce o pár dní dřív, která se nevyvedla, ho Jobs označil za „idiota“ a nařídil, aby bylo pozvání nešťastníka odvoláno.
Jobs svolával schůzky Top 100 nepravidelně a vždycky asi tak s měsíčním předstihem. V některých letech byla setkání dvě, v jiných ani jedno. Na těchto setkáních byly poprvé interně odhalovány největší produkty a služby Applu. Účastníci předchozích akcí se dozvěděli o maloobchodní strategii Applu a mohli se poprvé podívat na iPhone a iPad. Jeden rok Jobs žádal účastníky o nápady na digitální hudební přehrávač, který Apple vyvíjel. Byl to vzrušující okamžik, nadšení však záhy opadlo.
Poté, co účastníci dychtivě navrhovali názvy jako iPlay a iMusic, řekl Jobs: „To jsou všechno sračky. Budu se držet toho, co mám.“
