Amaya Tomanová Devadesátá léta byla pro Apple zvláštním obdobím. Firma tehdy experimentovala téměř se vším – od kapesních zařízení přes herní konzole až po digitální fotoaparáty. Mnoho z těchto produktů dnes působí jako slepé uličky. Když se na ně ale podíváme zpětně, často v nich najdeme zárodky nápadů, které Apple později proměnil v obrovský úspěch. Jedním z takových zařízení byl i PowerCD, představený 22. března 1993.
Mohlo by vás zajímat
PowerCD byl v podstatě přenosný CD přehrávač, který měl jednu zásadní zvláštnost. Dokázal fungovat úplně samostatně, bez připojení k počítači, ale zároveň mohl sloužit jako externí CD-ROM mechanika pro počítače Mac. V době, kdy mnoho Maců ještě žádnou CD mechaniku nemělo, to byla poměrně praktická kombinace. Stačilo zařízení připojit přes rozhraní SCSI a počítač okamžitě získal schopnost číst datová CD.
CD přehrávač podle Applu
Na první pohled PowerCD připomínal klasické přenosné CD přehrávače té doby, například populární Discman od Sony. Apple se ale snažil jít o krok dál. Zařízení dokázalo přehrávat nejen běžná hudební CD, ale také číst datové disky nebo takzvané Kodak Photo CD, které v té době sloužily k ukládání digitálních fotografií. PowerCD měl dokonce vlastní dálkové ovládání a mohl fungovat i zcela nezávisle na počítači. Pokud jste do něj vložili šest tužkových baterií, mohl fungovat jako plnohodnotný přenosný přehrávač. V domácím prostředí pak šel připojit k reproduktorům a používat jako běžný stolní CD přehrávač. Zajímavostí je, že samotný hardware ve skutečnosti Apple nevyrobil. Šlo o upravenou verzi zařízení Philips CDF 100, které prodával také Kodak pod označením PCD 880. Apple však přidal vlastní designové prvky a integraci s počítači Mac.
Produkt z éry velkých experimentů
PowerCD zapadá do období, kdy Apple zkoušel téměř všechno možné. Ve stejné době vznikl například kapesní Newton MessagePad, experimentální Macintosh TV, herní konzole Pippin nebo digitální fotoaparát QuickTake. Mnohé z těchto projektů komerčně neuspěly, ale ukazují, jak široce tehdy Apple přemýšlel. Z dnešního pohledu je na tom fascinující právě odvaha zkoušet nové směry. Apple tehdy neměl jasně definovanou produktovou strategii, ale vznikala zařízení, která předbíhala dobu nebo kombinovala funkce, které se později staly standardem.
Proč PowerCD neuspěl
Přestože byl PowerCD zajímavým nápadem, na trhu se příliš neprosadil. Jedním z důvodů byla cena – při uvedení stál 499 dolarů, což by dnes odpovídalo zhruba více než 1100 dolarům. To bylo na přenosný CD přehrávač poměrně hodně. Dalším problémem bylo, že šlo o zařízení s poněkud nejasnou cílovou skupinou. Pro běžné uživatele byl příliš drahý a pro majitele Maců zase nebyl nezbytný. Apple nakonec PowerCD po několika letech potichu stáhl z nabídky. Zajímavé je, že šlo o jediný produkt, který vznikl v rámci designové skupiny nazvané Mac Like Things. Ta vznikla po uvedení Newtonu a měla se věnovat podobným experimentálním projektům. Po neúspěchu PowerCD však tento směr rychle skončil.
Malý náznak budoucnosti
Přesto má PowerCD v historii Applu své místo. Ukazuje totiž první náznak strategie, kterou Apple o deset let později dokonale zvládl. Myšlenka zařízení, které funguje samostatně, ale zároveň se propojuje s počítačem a rozšiřuje jeho možnosti, se naplno rozvinula až v éře iPodu. Když se dnes díváme na PowerCD, je snadné ho považovat za zapomenutý experiment. Ve skutečnosti ale dobře ilustruje jednu věc: Apple v devadesátých letech sice často selhával, ale zároveň si tím připravoval půdu pro revoluce, které měly teprve přijít.
