23. března roku 1992 spatřil světlo světa další z osobních počítačů od Applu. Jednalo o Macintosh LC II – výkonnějšího a současně cenově o něco dostupnějšího nástupce modelu Macintosh LC, který byl uveden na podzim roku 1990. Odborníci i uživatelé dnes tento počítač s trochou nadsázky označují za “Mac mini devadesátých let”. Jaké měl přednosti a jak na něj reagovala veřejnost?
Počítač Macintosh LC II byl záměrně navržen Applem tak, aby pod monitorem zabíral pokud možno co nejméně místa. Spolu s výkonem a relativně dostupnou cenou měl tento model spoustu předpokladů k tomu, aby se stal mezi uživateli naprostým hitem. Macintosh LC II se dodával bez monitoru a rozhodně nebyl prvním počítačem od Applu tohoto druhu – podobně na tom byl také jeho předchůdce Mac LC, jehož prodej byl ukončen ve chvíli, kdy na scénu nastoupila výkonnější a levnější “dvojka”. První LC byl poměrně úspěšným počítačem – společnosti Apple se podařilo v průběhu prvního roku prodat půl milionu kusů a všichni čekali, jak se bude dařit jeho nástupci. Navenek se “dvojka” od prvního Macinotshe LC příliš nelišila, po stránce výkonu zde ale už byl podstatný rozdíl. Namísto 14MHz 68020 CPU, kterým byl vybavený první Macintosh LC, byla “dvojka” osazena 16MHz procesorem Motorola MC68030. Na počítači běžel operační systém Mac OS 7.0.1, který mohl využívat virtuální paměť.
Navzdory všem možným vylepšením se ale nakonec ukázalo, že co se rychlosti týče, Macintosh LC II mírně zaostává za svým předchůdcem, což dokázaly četné testy. Přesto si ale tento model našel řadu svých příznivců. Zájemce z řad náročných uživatelů si z pochopitelných důvodů nenašel, nadchl ale řadu uživatelů, kteří sháněli výkonný a kompaktní počítač pro každodenní úkony. Macintosh LC II si v devadesátých letech také našel cestu do řady školních učeben ve Spojených státech.