Amaya Tomanová Hned zkraje února roku 2010 se odehrála drobná epizoda, která by u většiny firem zapadla bez povšimnutí. U Applu ale vyvolala tichou paniku, rychlé mazání stop a typicky jobsovskou zuřivost. Důvod? Jeden krátký tweet o iPadu, odeslaný z iPadu. V době, kdy tablet ještě oficiálně nešel do prodeje, to byl pro Steve Jobs problém daleko větší, než by se mohlo zdát.
Mohlo by vás zajímat
Apple tehdy žil iPadem prakticky nonstop. Ačkoliv ho Jobs už v lednu 2010 slavnostně představil světu, firma si stále velmi pečlivě hlídala, kdo se zařízení skutečně dotkne. iPad měl změnit způsob, jakým lidé konzumují obsah, a Apple chtěl mít pod kontrolou nejen hardware, ale i celý příběh kolem něj. Právě proto se Jobs v předstihu scházel s vybranými médii, mimo jiné s redakcemi The Wall Street Journal a The New York Times. Cílem bylo jediné: přesvědčit je, aby pro iPad připravily atraktivní aplikace a pomohly nastartovat nový mediální ekosystém.
Někteří novináři si tehdy iPad skutečně mohli krátce vyzkoušet. A jeden z nich udělal to, co bylo v roce 2010 čím dál běžnější – pochlubil se na Twitteru. Alan Murray, online výkonný editor Wall Street Journalu, napsal jednoduchou větu ve stylu „Tento tweet byl odeslán z iPadu. No nevypadá to cool?“ Tweet sice nevydržel dlouho, ale stačil. Z pohledu Applu totiž naznačoval, že lidé mimo firmu mají k zařízení přístup ještě před oficiálním uvedením na trh.
Fotogalerie
Na Jobse to zapůsobilo jako rudý hadr na býka. V té době byl navíc Steve Jobs mimořádně napjatý. Před každým velkým uvedením nového produktu se dostával pod obrovský tlak a iPad v tomto ohledu nebyl žádnou výjimkou. V tehdejších rozhovorech otevřeně přiznával, že mu chodí nenávistné e-maily od lidí, kteří se sami označovali za fanoušky Applu. Některé z těchto zpráv byly natolik hrubé, že mířily i na jeho rodinu. Držet pod kontrolou veřejné sdělení proto pro Jobse nebylo jen otázkou marketingu, ale způsobem, jak udržet situaci v mezích. A jeden zdánlivě nevinný příspěvek na Twitteru mu do této pečlivě vystavěné konstrukce jednoduše nezapadal.
Podle serveru Valleywag vedla ke smazání příspěvku právě Jobsova prudká reakce. Redakce tehdy psala, že tweet zmizel krátce po prezentaci iPadu vybraným zaměstnancům Wall Street Journalu a že se k nim dostala informace o Jobsově rozhořčení. Alan Murray situaci zpočátku komentoval velmi opatrně a odmítl ji dál rozvádět. Později si však neodpustil poznámku, že „obecná posedlost Applu kontrolou mediálního obrazu je skutečně mimořádná“. Tím vlastně jen potvrdil to, co lidé pohybující se kolem Applu dávno věděli.
Z dnešního pohledu může celá epizoda působit skoro úsměvně. Jenže v roce 2010 šlo o mimořádně vysoké sázky. iPad byl tehdy vnímán jako možná záchrana pro tištěná média, podobně jako iTunes svého času pomohly hudebnímu průmyslu vzpamatovat se po éře Napsteru. Každý detail, každá zmínka a každý předčasný únik informací mohl ovlivnit očekávání trhu. Jobs chtěl, aby první skutečný kontakt veřejnosti s iPadem proběhl přesně podle scénáře, který měl Apple připravený.
O to zajímavější je, že iPad se přesto objevil na veřejnosti ještě před zahájením prodeje – tentokrát však s Jobsovým tichým souhlasem. Týden před aférou s tweetem se ukázal na pódiu při udílení cen Grammy, kde s ním Stephen Colbert četl seznam nominací. Později s úsměvem vysvětloval, že si o iPad jednoduše řekl, Apple mu ho na pár minut půjčil a hned po skončení vystoupení si ho zase vzal zpět. Ukázkový příklad toho, jak přísně měl Apple celý proces pod kontrolou.
Příběh jednoho smazaného příspěvku na sociální síti tak dobře ilustruje atmosféru Applu na přelomu dekády. Firma, která navenek působila sebevědomě a klidně, fungovala uvnitř s téměř vojenskou disciplínou. A Steve Jobs byl velitelem, který si hlídal každý detail — i kdyby šlo jen o pár slov odeslaných z iPadu, jenž v té době ještě neměl být vidět v rukou nikoho jiného než Applu samotného.
