Zavřít reklamu

Je to pár týdnů, co Apple představoval nové produkty. Po Apple Watch, o nichž se diskutovalo zejména kvůli tomu, že se o nich vlastně skoro nic nevědělo, se nyní největší pozornost soustředí na „ohýbající“ se iPhony 6. V říjnu by však mohlo dojít také na třetí – a neméně významnou – novinku: Apple Pay.

Nová platební služba, kterou Apple vstupuje do sebou dosud neprobádaných vod, má zažít v říjnu ostrou premiéru. Prozatím to sice bude pouze na území Spojených států, ale přesto to může znamenat výrazný milník v historii kalifornské společnosti, stejně jako v oblasti finančních transakcí obecně.

[do action=“citace“]Apple Pay má nakročeno po stopách iTunes.[/do]

Jsou to zatím jen předpovědi a Apple Pay může časem skončit jako dnes již téměř zapomenutá sociální síť Ping. Jenže zatím vše nasvědčuje tomu, že má Apple Pay nakročeno spíše po stopách iTunes. Rozhodující slovo o úspěchu či neúspěchu tu nebudou mít jen Apple a jeho partneři, ale především zákazníci. Budeme chtít platit iPhony?

Přijít ve správnou chvíli

Apple vždy říkal: není pro nás důležité udělat to jako první, ale udělat to správně. U některých produktů to platilo více než u jiných, ale s jistotou můžeme toto „pravidlo“ aplikovat i na Apple Pay. O tom, že Apple vstoupí do segmentu mobilních plateb, se spekulovalo již dlouho. I s ohledem na konkurenci, kdy Google v roce 2011 představil vlastní řešení Wallet pro placení s mobilními zařízeními, se odhadovalo, že s něčím musí přijít i Apple.

V Cupertinu nicméně neradi věci uspěchávají a pokud jde o vytváření služeb jako takových, dávají si po několika spáleních zřejmě dvakrát tak velký pozor. Stačí zmínit Ping či MobileMe a některým uživatelům vstanou vlasy hrůzou. U mobilních plateb si byli manažeři Applu jistě vědomi, že nemohou udělat žádnou chybu. V této oblasti už nejde jen o samotnou uživatelskou zkušenost, ale především zásadním způsobem o bezpečnost.

S Apple Pay nakonec Apple vyrukoval v září 2014, kdy věděl, že je připraven. Jednání vedená převážně Eddym Cuem, senior viceprezidentem internetového softwaru a služeb, trvala více než rok. S klíčovými institucemi začal Apple jednat na začátku roku 2013 a veškeré konání spojené s připravovanou službou mělo označení „přísně tajné“. Apple se snažil držet vše pod pokličkou nejen kvůli tomu, aby neunikaly informace do médií, ale také kvůli konkurenčnímu boji a výhodnějších pozicích při vyjednávání. Zaměstnanci bank a dalších firem často ani nevěděli, na čem pracují. Byly jim sdělovány jen nezbytně nutné informace a celkový obrázek si většina mohla udělat až ve chvíli, kdy bylo Apple Pay představeno široké veřejnosti.

[do action=“citace“]Bezprecedentní dohody toho o potenciálu služby říkají víc než cokoliv jiného.[/do]

Bezprecedentní úspěch

Při budování nové služby se Apple setkával s prakticky neznámým pocitem. Vstupoval totiž do oblasti, se kterou dosud neměl vůbec žádné zkušenosti, neměl na tomto poli žádný status a jeho úkol byl jednoznačný – najít spojence a partnery. Týmu Eddyho Cuea se po měsících vyjednávání nakonec podařilo uzavřít ve finančním segmentu zcela bezprecedentní dohody, které toho samy o sobě mohou o potenciálu služby říct víc než cokoliv jiného.

Apple byl historicky ve vyjednáváních obvykle silný. Dokázal si poradit s mobilními operátory, postavil jeden z nejdokonalejších výrobních a dodavatelských řetězců na světě, přesvědčil umělce i vydavatele, aby mohl změnit hudební branži, a nyní má nakročeno do dalšího odvětví, byť to bude běh na dlouho trať. Právě k iTunes, tedy hudební branži, se Apple Pay často přirovnává. Applu se podařilo spojit všechny, které k úspěchu platební služby potřebuje. Podařilo se mu to navíc rovnou s těmi největšími hráči.

Klíčová je spolupráce s vydavateli platebních karet. Vedle MasterCard, Visy a American Expressu smlouvy s Applem podepsalo ještě dalších osm společností a Apple má díky tomu pokryto přes 80 procent amerického trhu. Neméně důležité jsou dohody s největšími americkými bankami. Pět jich již podepsalo, pět dalších se k Apple Pay brzy připojí. To opět znamená obrovský záběr. A nakonec na palubu nastoupily také obchodní řetězce, rovněž důležitý prvek pro nastartování nové platební služby. Apple Pay by od prvního dne mělo podporovat přes 200 tisíc obchodů.

Jenže to není všechno. Bezprecedentní jsou tyto dohody také v tom, že z nich získal něco pro sebe i samotný Apple. Není to nic překvapivého z toho pohledu, že všude, kde jablečná firma operuje, chce mít zisk, a tak tomu bude i v případě Apple Pay. Apple nasmlouval, že z každé 100dolarové transakce získá 15 centů (tedy 0,15 % z každé transakce). Zároveň se mu podařilo vyjednat zhruba o 10 procent nižší poplatky za transakce, jež proběhnou přes Apple Pay.

Víra v novou službu

Výše zmíněné dohody jsou přesně to, co se nepodařilo Googlu a kvůli čemu ztroskotala jeho elektronická peněženka Wallet. Proti Googlu hrály také další faktory jako slovo mobilních operátorů a nemožnost kontrolovat veškerý hardware, ale důvod, proč manažeři největších světových bank a vydavatelů platebních karet přistoupili na nápad Applu, určitě není jen v tom, že by měl Apple tak dobré a nekompromisní vyjednavače.

Pokud bychom měli ukázat na odvětví, které vývojově zůstalo v minulém století, jsou to platební transakce. Systém kreditních karet je tu již desítky let a používá se bez výraznějších změn a inovací. Ve Spojených státech je navíc situace podstatně horší než v Evropě, ale k tomu později. Jakýkoliv možný pokrok či jen dílčí změna, která by vše posunula kupředu, vždy ztroskotala na tom, že je v tomto odvětví zainteresováno příliš mnoho stran. Když však přišel Apple, zřejmě všichni ucítili možnost, jak tuto překážku překonat.

[do action=“citace“]Banky věří tomu, že pro ně Apple nepředstavuje hrozbu.[/do]

Rozhodně není samozřejmé, že si banky s dalšími institucemi nechají sáhnout na své pečlivě budované a střežené zisky a ještě se k tomu podělí s Applem, který do jejich sektoru přichází jako zelenáč. Pro banky představují výnosy z transakcí obrovské částky, ale najednou jim nedělá problém snížit poplatky ani Applu odvádět desátek. Jeden z důvodů je, že banky věří tomu, že pro ně Apple nepředstavuje hrozbu. Kalifornská společnost nepoleze do jejich byznysu, ale stane se jen zprostředkovatelem. To se sice může v budoucnu změnit, ale v současné chvíli to platí stoprocentně. Apple nestojí o konec kreditních plateb jako takových, maximálně chce zničit plastové karty.

Finanční instituce si od Apple Pay slibují také maximální rozšíření této služby. Pokud má někdo předpoklady k tomu, aby dokázal službu podobného rozsahu prosadit, je to právě Apple. Má pod kontrolou hardware i software, což je zcela zásadní. Google takovou výhodu neměl. Apple ví, že když si zákazník vezme do ruky jeho telefon a najde příslušný terminál, nebude mít nikdy problém s placením. Google omezovali operátoři i absence potřebných technologií v některých telefonech.

Pokud se podaří Applu novou službu masivně rozšířit, bude to znamenat i vyšší zisky pro banky. Větší počet provedených transakcí znamená více peněz. Zároveň má Apple Pay s Touch ID potenciál výrazně omezit podvody, kvůli kterým musejí banky utrácet nemalé peníze. I bezpečnost je to, na co mohly slyšet nejen finanční instituce, ale co může zaujmout také zákazníky. Jen máloco si lidé chrání tak jako peníze a svěřit údaje o svých platebních kartách Applu nemusí být pro každého otázka s jasnou odpovědí. Apple si ale dal záležet, aby byl naprosto transparentní a tuto stránku věci nemohl nikdo zpochybňovat.

Bezpečnost na prvním místě

Nejlépe je možné bezpečnosti a celému fungování Apple Pay porozumět na praktickém příkladu. Již během představení služby Eddy Cue zdůrazňoval, jak je pro Apple bezpečnost důležitá a že se rozhodně nechystá sbírat žádná data o uživatelích, jejich kartách, účtech ani samotných transakcích.

Když si pořídíte iPhone 6 či iPhone 6 Plus, tedy zatím jediné dva modely, které díky NFC čipu mobilní platby podporují, je třeba do nich nahrát platební kartu. Tu si buď vyfotíte, iPhone údaje zpracuje a vy si jen necháte ověřit pravost karty s vaší totožností u své banky, anebo si nahrajete již existující kartu z iTunes. To je krok, který zatím žádná alternativní služba nenabízí, a Apple dost možná i toto dohodl s poskytovateli platebních karet.

Z hlediska bezpečnosti je však důležité, že ve chvíli, kdy iPhone naskenuje platební kartu, žádné údaje se v tu chvíli neukládají ani lokálně, ani na serverech Applu. Apple zprostředkuje spojení s vydavatelem platebních karet či bankou, která kartu vydala, a ti dodají Device Account Number (token). Jedná se o tzv. tokenizaci, což znamená, že citlivá data (čísla platební karty) jsou nahrazená náhodnými daty obvykle se stejnou strukturou a formátováním. Tokenizaci obvykle řeší vydavatel karet, který ve chvíli, kdy kartu použijete, její číslo zašifruje, vytvoří pro ni token a ten předá obchodníkovi. Když je pak jeho systém napaden, útočník nezíská žádná skutečná data. Obchodník pak sice může s tokenem pracovat, například při vracení peněz, ale nikdy se nedostane k reálným údajům.

V Apple Pay získá každá karta a každý iPhone svůj unikátní token. To znamená, že jediný, kdo bude mít data o vaší kartě, je pouze banka, případně vydavatelská společnost. Apple k ní nikdy nedostane přístup. To je velký rozdíl proti Googlu, jenž data z Wallet skladuje na svých serverech. Zabezpečení tím ale nekončí. Jakmile iPhone obdrží řečený token, automaticky se uloží do tzv. secure elementu, což je zcela nezávislá součástka na samotném NFC čipu a je vyžadován karetními vydavateli pro jakékoliv provádění bezdrátových plateb.

Dosud různé služby k „odemykání“ této zabezpečené části používaly další heslo, Apple se do ní dostává pomocí Touch ID. To znamená jednak větší stupeň zabezpečení a jednak rychlejší provedení platby, kdy jen přiložíte telefon k terminálu, přiložíte prst a token zprostředkuje platbu.

Síla Applu

Nutno říci, že se nejedná o žádné převratné řešení navržené Applem. Nejsme svědky revoluce na poli mobilních plateb. Apple jen chytře poskládal všechny kousky skládačky a přichází s řešením, kterým oslovil všechny zainteresované subjekty na straně jedné (banky, vydavatele karet, obchodníky) a nyní při startu zacílí na stranu druhou, zákazníky.

Apple Pay nebude využívat žádné speciální terminály, které budou umět komunikovat s iPhony. Místo toho Apple do svých zařízení implementoval technologii NFC, s níž již bezkontaktní terminály nemají problém. Stejně tak proces tokenizace není něco, s čím by přišli inženýři z Cupertina.

[do action=“citace“]Evropský trh je na Apple Pay připraven výrazně lépe.[/do]

Nikomu se však zatím nepodařilo tyto dílky mozaiky poskládat tak, aby daly dohromady celý obrázek. To se nyní podařilo Applu, který ale má v tuto chvíli za sebou jen část práce. Nyní totiž musí všechny přesvědčit, že platební karta v telefonu je lepší než platební karta v peněžence. Je tu otázka bezpečnosti, je tu otázka rychlosti. Ani platby mobilním telefonem ale nejsou nové a Apple musí najít tu správnou rétoriku, aby Apple Pay masově prosadil.

Naprosto klíčové pro porozumění, co může Apple Pay znamenat, je pochopení rozdílu mezi americkým a evropským trhem. Zatímco pro Evropany může Apple Pay znamenat jen logickou evoluci ve finančních transakcích, ve Spojených státech může Apple se svou službou způsobit mnohem větší zemětřesení.

Připravená Evropa musí čekat

Je to paradoxní, ale evropský trh je na Apple Pay připraven výrazně lépe. Ve většině zemí včetně České republiky běžně v obchodech narazíme na terminály přijímající NFC platby, ať už lidé platí bezkontaktními kartami či dokonce přímo telefonem. Zejména bezkontaktní karty se stávají standardem a dnes již má platební kartu s vlastním NFC čipem téměř každý. Rozšíření se pochopitelně liší stát od státu, ale minimálně v České republice se již k terminálům běžně karty pouze přikládají (a v případě nižších částek ani nevkládá PIN) místo delšího vkládání a čtení karty.

Jelikož bezkontaktní terminály fungují na bázi NFC, nebudou mít žádný problém ani s Apple Pay. V tomto ohledu by tedy Applu nic nebránilo spustit svou službu i na starém kontinentu, jenže je tu jiná překážka – nutnost uzavřených smluv s místními bankami a dalšími finančními institucemi. Zatímco stejní vydavatelé karet, zejména MasterCard a Visa, ve velkém operují také v Evropě, Apple se potřebuje v každé zemi dohodnout vždy s konkrétními bankami. Veškeré své síly ale nejprve vrhl na domácí trh, a tak k jednacímu stolu s evropskými bankami teprve zasedne.

Ale zpět k americkému trhu. Ten totiž podobně jako celé odvětví s platebními transakcemi zůstal značně zaostalý. Proto je naprosto běžnou praxí, že karty mají pouze magnetický proužek, kvůli kterému je třeba u obchodníka kartu „projet“ terminálem. Následně se pak vše ověřuje podpisem, což u nás fungovalo již před dlouhými lety. Tedy oproti zdejším standardům panuje ve zámoří často velice slabé zabezpečení. Jednak je tu absence hesla a jednak fakt, že musíte svou kartu dávat z ruky. V případě Apple Pay máte vše ohlídané vlastním otiskem prstu a telefon máte neustále u sebe.

Na zkostnatělém americkém trhu byly bezkontaktní platby stále ojedinělou záležitostí, což je z pohledu Evropana nepochopitelné, ale zároveň to vysvětluje, proč je kolem Apple Pay takový rozruch. To, co se Spojeným státům na rozdíl od velké části evropských zemí nepodařilo, nyní může zařídit Apple se svou iniciativou – přechod na modernější a bezdrátové platební transakce. Výše zmínění obchodní partneři jsou pro Apple důležití kvůli tomu, že v Americe není běžné, aby měl každý obchod terminál podporující bezdrátové platby. Ti, se kterými se již Apple dohodl, nicméně zajistí, že v minimálně v několika stovkách tisíc poboček bude jeho služba fungovat od prvního dne.

Je těžké dnes odhadovat, kde by to měl Apple s prosazením snazší. Zda na americkém trhu, kde sice není zcela připravena technologie, ale bude se jednat o velký pokrok od současného řešení, nebo na půdě evropské, kde je naopak vše připraveno, ale v podobné formě jsou již zákazníci zvyklí platit. Apple logicky začal s domácím trhem a v Evropě můžeme jen doufat, že dohody se zdejšími institucemi uzavře co nejdříve. Promluvit totiž Apple Pay nemusí jen do běžných transakcí v kamenných obchodech, ale také na webu. Zaplatit iPhonem online velice snadno a s maximálním možným zabezpečením je totiž něco, co může Evropu, ale samozřejmě nejen ji, velice lákat.

.