Zavřít reklamu

Život s novým dvanáctipalcovým MacBookem má být podle mnohých především o kompromisech. Letošní novinka od Applu má demonstrovat, jak bude vypadat notebook za dva tři roky. Jenže na druhou stranu se rozhodně nejedná o stroj pouze pro horlivé nadšence, tzv. early adoptery, nebo ty, co nemají hluboko do kapsy. Neuvěřitelně tenký a mobilní MacBook s Retina displejem je už dnes, v roce 2015, pro mnohé uživatele ideálním počítačem.

Když na začátku března Apple svůj nový klenot mezi přenosnými počítači představoval, mnozí si vzpomněli na rok 2008. Tehdy Steve Jobs vytáhl z tenoučké papírové obálky něco, co za dalších pár let zaplavilo svět a stalo se mainstreamem. To něco se jmenovalo MacBook Air a byť to v té době vypadalo jakkoliv futuristicky a „nepoužitelně“, dnes se jedná o jeden z nejprodávanějších notebooků na světě.

Právě takovou paralelu najdeme i u nově představeného MacBooku, notebooku bez přídomků i bez kompromisů. Tedy mluvíme-li o nulových kompromisech z hlediska provedení. Co se do velice útlého a malého těla MacBooku nevešlo, to tam Apple nedal. V roce 2008 odstranil CD mechaniku, v roce 2015 šel ještě dál a odstranil prakticky všechny porty.

Mnozí si klepali na čelo, že se dnes ještě není možné zbavit všech klasických portů a fungovat jen se zcela novým standardem USB-C; že procesor Intel Core M je teprve na začátku a je až příliš slabý na to, aby se s ním dalo obstojně fungovat; že česká cena atakující čtyřicetitisícovou hranici je přestřelená.

Ano, nový MacBook není pro každého. Mnozí se najdou ve všech třech výše zmíněných argumentech, pro některé bude zásadní jen jeden z nich. Naše třítýdenní intenzivní soužití se stříbrným MacBookem ale ukázalo, že se najde mnoho uživatelů, pro které není problém už v roce 2015 udělat krok vstříc „nové generaci“ notebooků.

Není notebook jako notebook

Dlouhé roky používám jako hlavní a jediný počítač MacBook Air. Pro mé potřeby zcela dostačující svým výkonem, svými rozměry skvěle mobilní, navíc nadále s dostatečně velkým displejem. Po letech ve stejném šasi už vás ale nedokáže každý den ohromovat tak jako kdysi. Proto mě lákalo vyzkoušet něco nového – nový MacBook, kde si můžete být jisti, že fascinováni jeho provedením budete minimálně v prvních dnech vzájemného soužití neustále.

Zajímalo mě, zda lze MacBook s menším displejem, nižším výkonem a výrazně menším počtem portů, než má můj aktuální MacBook Air, používat jako pracovní stanici číslo jedna. Třítýdenní test ale ukázal, že se na MacBook už možná nemůžeme dívat jako na notebook–počítač; celá filozofie tohoto inženýrsky dokonale zpracovaného stroje se totiž posouvá někam na pomezí notebook–tablet.

Původním plánem bylo, že na tři týdny zavřu MacBook Air do šuplíku a zkusím roztočit schopnosti nového MacBooku na maximum. Ve skutečnosti se ale během těch tří týdnů k mému překvapení staly z obou notebooků až nečekaně sehraní partneři, kdy nebyl problém fungovat s oběma stroji zároveň. Rozhodně nejde o obecně platné dogma. Mnozí dokáží s iPadem klidně nahradit celý počítač, já ne, ale možná i proto jsem se začal na MacBook dívat trochu jinak.

Tělo se blíží tabletu, skrývá v sobě notebook

Když vezmete nový MacBook do ruky, ne vždy si můžete být zcela jistí, jestli jste sáhli stále ještě po notebooku nebo už držíte v ruce tablet. Rozměry se 12palcový MacBook vměstná skoro na milimetr přesně mezi iPad Air a MacBook Air, tedy větší ze dvou iPadů i MacBooků Air. Už to leccos napovídá.

Jedno je pak jisté zcela jasně: MacBook je inženýrsky naprosto dokonale zpracovaný stroj, který ční nad současným notebookovým portfóliem Applu. Byť MacBook Air i po letech zůstává jedním z nejtenčích notebooků na trhu, 12palcový MacBook ukazuje, že jde jít ještě dál. Nepřestane vás udivovat, že zatímco to vypadá, že držíte v ruce iPad, po otevření se vám otevřou nekonečné možnosti plnohodnotného počítače.

Apple se rozhodl, že oseká notebook na dřeň po všech stránkách. Odstraní všechny porty, co se do útlého těla nevejdou, odstraní přebytečný prostor kolem klávesnice a touchpadu, změní technologii displeje a zbylé místo využije na absolutní maximum. Nelze si v tuto chvíli představit, jestli jde vůbec ještě zajít o moc dál, a tak můžeme konstatovat, že takhle vypadá podle Applu moderní notebook, prozatím se všemi svými přednostmi i kompromisy.

Kompromisy ale mohou chvíli počkat, protože celá řada inženýrských a designérských specialit včetně různých dosud neviděných novinek si žádá přednost.

Když se ještě vrátíme k samotnému tělu MacBooku, jako maličkost se může zdát představení tří barevných variant. Vedle tradiční stříbrné se do nabídky dostává také zlatá a vesmírně šedá barva, obě zpopularizované iPhony. Obě nové zbarvení vypadají na MacBooku opravdu velice dobře a jistou dávku personalizace mnozí uvítají. Je to detail, ale zlatá je zkrátka trendy a vesmírně šedá zase působí velice elegantně. A MacBook přeci je trendy a elegantní.

Klávesnici milujete, nebo nenávidíte

Co za novotu ale bude uživatel na novém MacBooku stoprocentně pociťovat od prvních vteřin a od té doby prakticky neustále, je klávesnice. Aby mohl Apple vytvořit tak tenké zařízení, musel zcela přemodelovat svou současnou klávesnici nasazenou ve všech noteboocích a přišel s něčím, co nazval „motýlkový mechanismus“.

Výsledkem je klávesnice, která působí hodně kontroverze. Někteří si ji po chvíli zamilovali, druzí spílají inženýrům z Cupertina ještě teď. Jednotlivé klávesy jsou totiž díky motýlkovému mechanismu mnohem méně vystouplé, a tak při stisku dostáváte mnohem menší fyzickou odezvu, než jste byli dosud z jakéhokoliv počítače Applu zvyklí. A chce to skutečně cvik. Nejde totiž jen o „mělkost“ kláves, ale také jejich rozložení.

I do výrazně zmenšeného těla MacBooku se vešla plnohodnotná klávesnice, ale Apple změnil rozměry jednotlivých tlačítek a jejich rozestupy. Klávesy jsou větší, rozestupy menší, což paradoxně může dělat větší problém, než že vám nejdou tlačítka tolik proti prstům. Chvíli zvyku si nová klávesnice žádá, ale po pár dnech jsem na ni subjektivně psal všemi deseti stejně rychle.

Pravda je, že klávesnice je alfou a omegou každého notebooku, tedy věcí, kterou používáte většinu času, kdy máte počítač zapnutý; proto může být tak zásadní změna při prvních pocitech drastická, ale rozhodně je třeba dát motýlkovému mechanismu a dalším novinkám šanci. Trochu problém může nastat, když byste často pendlovali mezi novou a starou klávesnicí, protože ten pohyb je zkrátka jiný, ale jinak by neměl být problém si zvyknout.

Ten trackpad přeci nemůže klikat

Pokud jsme o klávesnici v novém MacBooku mluvili jako o inovaci a svým způsobem radikální proměněpo, na kterou je třeba si zvyknout, stejně tak se musíme pozastavit u tzv. Force Touch trackpadu. Ten byl jednak ku prospěchu věci ještě zvětšen, ale především se pod skleněnou destičkou nachází zbrusu nový mechanismus, díky kterému vám zůstane rozum stát pokaždé, když budete trackpad blíže zkoumat.

Na první pohled se toho až na velikost příliš nezměnilo. Možná i při prvním klepnutí na trackpad nepocítíte nic nového, jenže změna uvnitř MacBooku je poměrně zásadní. Skleněná destička se totiž při zmáčknutí ve skutečnosti vůbec nepohne. Zatímco na ostatních MacBoocích uvidíte fyzický pohyb směrem dolů, trackpad nového MacBooku sice na stisk zareaguje, dokonce i vydá stejný zvuk, jaký očekáváte, ale nepohne se ani o milimetr.

Trik tkví v tlakových senzorech, rozmístěných rovnoměrně pod sklem, a vibračním motůrku, který simuluje pocit, že trackpad mačkáte. Tlakové senzory navíc rozeznají intenzitu stisku, a tak nově můžeme na MacBooku využít hned dvě polohy zmáčknutí. Když zatlačíte silněji, použijete tzv. Force Touch, čímž můžete vyvolat například náhled souboru nebo vyhledání definice ve slovníku. Prozatím je ale pro Force Touch optimalizováno jen několik aplikací Applu, a to ještě uživatel kolikrát ani neví, že tu možnost využít Force Touch vůbec má. Tohle je zřejmě teprve hudba budoucnosti.

Pozitivní už nyní je ale fakt, že oproti dosavadním trackpadům lze ten na novém MacBooku mačkat kdekoliv. Nemusíte tedy s prstem až někam do středu, ale klikat můžete klidně hned pod vrchní hranou pod klávesnicí. Že jde skutečně o práci vibračního motůrku, který nasimuluje fyzické kliknutí, se můžete přesvědčit tak, že na trackpad kliknete, když je počítač vypnutý. Nic se neozve.

Displej je prvotřídní kvality

Vedle klávesnice a trackpadu pak bývá pro notebook ještě jedna věc naprosto stěžejní – je to displej. Pokud jsme něco mohli v roce 2015 vyčítat MacBooku Air, byla to absence Retina displeje, ale u 12palcového MacBooku nás naštěstí Apple nenechal na pochybách, že Retina v jeho počítačích je nový standard a Air nyní působí mezi ostatními tak trochu jako slon v porcelánu.

Nový MacBook má na 12 palcích Retina displej s rozlišením 2304 × 1440 pixelů, což dělá 236 pixelů na palec. Navíc to není jediné vylepšení, díky přepracovanému výrobnímu procesu a vylepšenému designu komponent je displej na MacBooku nejtenčí Retinou vůbec a je o něco světlejší než u MacBooku Pro. Displej tady má tak snad (pro někoho) jediné negativum: přestalo svítit ikonické jablíčko, tělo už je na to příliš tenké.

Jinak lze mluvit o displeji MacBooku jen v superlativech. Je ostrý, dokonale čitelný a pozitivní je i rozhodnutí Applu vsadit na černé okraje kolem displeje. Ty totiž ještě opticky celý displej zvětšují a lépe se na něj kouká. Tyto dva aspekty zásadně postrádá MacBook Air, tedy minimálně Retinu, a Apple konečně uživatelům nabídl alespoň nějakou variantu s nejjemnějším displejem, pokud nechtějí sahat po robustnějším MacBooku Pro.

Obrazovka je sice u MacBooku o něco menší než na 13palcovém Airu, ale pokud by bylo třeba, je možné jeho rozlišení naškálovat až na 1440 × 900 pixelů, takže byste i na 12 palcích zobrazili stejné množství obsahu. Zatím totiž není vůbec jasné, jak Apple s aktuální řadou MacBooků Air naloží. Retina je ale žádoucí. Pro ty, kteří u počítače prosadí celé hodiny a dny, je takto jemný displej také velice šetrný k očím.

Výkonově jsme teprve na začátku

Od displeje, klávesnice a trackpadu se postupně dostáváme k součástkám, které jsou zčásti nadále úžasnými kousky technologie, ale zároveň se u nich ukazuje, že ještě vývoj není úplně na té ideální úrovni. Jednoznačným důkazem toho je výkon nového MacBooku.

Apple dokázal u notebooku něco nevídaného, když všechny mikročipy vměstnal do základní desky, která svou velikostí připomíná iPhone 6, a díky tomu ji ani nepotřebuje chladit větrákem, ale na druhé straně si to vybralo daň v procesoru. Tak malý procesor, jako byl potřeba, nabízí Intel s označením Core M, a ten je teprve na začátku své cesty.

V základní variantě je nabízen MacBook s 1,1GHz procesorem s až dvojnásobně výkonnějším Turbo Boost režimem, a to je v dnešní době hluboko pod běžným standardem. Nový MacBook se má vyrovnat čtyři roky starému MacBooku Air, ale v praxi to naštěstí není vždy tak zlé, jako to může znít na papíře. Rozhodně ale nedokážete na MacBooku pracovat ve stejné intenzitě jako na jiných noteboocích od Applu, pokud opravdu nevyužíváte jen internetový prohlížeč nebo textový editor.

V základních úkonech, jako je právě brouzdání po internetu nebo psaní textů, obstojí MacBook hravě, tam se není čeho bát. V této činnosti se ale můžete dočkat záškubů nebo delších prodlev při načítání ve chvíli, kdy máte puštěn nejen webový prohlížeč a textový editor, ale i další aplikace. Obvykle mívám takto puštěnou třeba desítku aplikací (obvykle Mailbox, Tweetbot, Rdio/iTunes, Things, Zprávy apod., tedy nic tak náročného) a místy bylo na MacBooku znát, že už to je na něj příliš.

Na druhou stranu nutně nemusí pro ultratenký notebook znamenat problém ani editace fotografií. Jen je v tu chvíli potřeba vypnout většinu ostatních aplikací a veškerý výkon procesoru soustředit do jediné, nejnáročnější aplikace. Nový MacBook bude pro mnohé uživatele jistě znamenat omezení pracovního výkonu a je na každém, co obětuje raději – zjednodušeně zda výkon před provedením, nebo naopak.

Bavili bychom se o činnostech jako střih videa, otevírání obřích souborů ve Photoshopu nebo InDesignu apod., nový MacBook by byl ten poslední stroj, na kterém byste chtěli podobné procesorově náročné akce provádět. Ne že by si s nimi nutně nikdy neporadil, ale stavěný na to jednoduše není.

Při větším zatížení procesoru jsme byli dosud u MacBooků zvyklí, že se roztočí větráček. To u MacBooku nehrozí, žádný v něm není, ale přesto se dokáže v exponovaných momentech hliníkové tělo poměrně slušně zahřát, takže sice nic neslyšíte, ale nohy mohou teplo pocítit.

Miniaturní podoba čipů a procesorů nechala uvnitř těla MacBooku velký prostor pro baterie. Ta je pro tak mobilní notebook, který budete většinu času spíše někde nosit s sebou, než ho mít neustále připojený v síti, také zásadní. Apple musel kvůli omezenému místu vyvinout zcela novou technologii baterie a díky terasovitému designu se mu nakonec podařil zaplnit prakticky každý zbývající milimetr pod klávesnicí.

Výsledkem má být až 9 hodin výdrže, čehož sice MacBook většinou nedostojí, ale 6 až 8 hodin v závislosti na zatížení jsem z něj bez nabíječky dokázal dostat vždy. Atakovat ale klidně můžete i onu devítihodinovou hranici, takže pro celodenní vyžití by to obvykle stačit mělo.

Významně ovlivňovat výdrž nicméně může internetový prohlížeč. Právě po představení MacBooku se strhla velká diskuze, jak je výrazně více náročnější na baterii Chrome proti Safari. Aplikace od Applu je totiž dokonale optimalizovaná pro jablečný hardware i software, a tak se v některých testech objevovaly až několikahodinové rozdíly při používání jednoho, nebo druhého prohlížeče. Google nicméně nedávno slíbil, že na tomto aspektu svého jinak populárního prohlížeče zapracuje.

Jeden port vládne všem

Nakonec se dostáváme k poslední velké invenci nového MacBooku a zároveň jeho pravděpodobně nejradikálnějšímu řezu, který přichází trochu s předstihem; to je ale ostatně u Apple tak trochu zvykem. Řeč je o jediném portu, který po nutných škrtech MacBooku zůstal a který má do budoucna potenciál „vládnout všem“.

Nový port se jmenuje USB-C a zapomenout můžete na klasické USB, MagSafe nebo Thunderbolt, tedy vše, co bylo dosud standardem v MacBooku Air pro nabíjení a připojování periférií jako monitor, telefon, fotoaparát nebo cokoliv dalšího. V MacBooku si musíte na všechno vystačit s jediným portem, což v dnešní době vytváří hned dvojí problém: jednak ne vždy stačí jeden port a jednak zatím prakticky nikdy nemůžete využít USB-C jako takové.

V prvním případě – kdy nestačí jeden port – hovoříme o klasickém případě, kdy otevřete notebook, strčíte ho do nabíječky, připojíte k externímu monitoru a ještě si v něm necháte nabíjet iPhone. To je s MacBookem nemožné, pokud nepoužijete redukci. USB-C totiž umí všechno: nabíjet notebook i mobil a napojit se na monitor, ale většina zatím nejde přes USB-C.

To se dostáváme k druhému výše zmíněnému problému; že nelze využít USB-C. Apple zatím nemá ani Lightning kabel k iPhonům a iPadů s tímto konektorem, takže jediné, co připojíte na přímo je napájecí kabel k samotnému MacBooku. Na iPhone potřebujete redukci na klasické USB, na monitor zase DisplayPort nebo něco podobného. Apple redukci přesně pro tento případ nabízí, ale jednak stojí více než dva tisíce a hlavně je to omezující, když víte, že nesmíte zapomenout na takovou maličkost.

Apple tu ale zkrátka ukázal, kde vidí budoucnost a jde si přes mrtvoly za svým. Mrzet může hlavně MagSafe, jehož magnetické připojování bylo velice oblíbené a zachránilo od pádu nejeden MacBook, ale takový je život. V tuto chvíli je spíše problém, že na trhu příliš mnoho příslušenství s USB-C není. To se ale snad brzy změní.

Navíc tento nový standard začínají nasazovat i ostatní výrobci, a tak bychom se měli zanedlouho dočkat například USB-C klíčenek, ale i jednotných nabíječek, kterými si nabijete prakticky libovolné zařízení. MacBook lze nově navíc nabíjet také z externích baterek, pokud jsou dostatečně výkonné, jež dosud sloužily výhradně mobilním zařízením.

Vedle USB-C už má nový MacBook pouze jedinou zdířku, tou je vstup pro sluchátka na druhé straně přístroje. Přítomnost jediného konektoru bude pro mnohé jednoznačně důvodem, proč MacBook zavrhnout, byť ta představa může být děsivější, než se ukáže skutečnost.

Jestliže je vaším hlavním cílem najít dokonale mobilní notebook, který vás bude doplňovat na cestách, není pravděpodobně vaší denní náplní připojovat ho k externímu monitoru a napojovat na něj pravidelně další periferie. Filozofie Applu je tu taková, že veškerá data budou zanedlouho v cloudu, a tak nebude třeba neustále připojovat externí disky nebo USB klíčenky

Toto vidění se mi skutečně potvrdilo, když jsem se s problémem jediného dostupného konektoru, kterým je USB-C, setkal jen jednou, a to hned po rozbalení MacBooku. Plánoval jsem totiž přetáhnout z externího disku některá velká data, ale jelikož jsem neměl redukci, nakonec jsem zjistil, že prakticky žádná ani nepotřebuji. Již nyní většinu svých dat, se kterými denně pracuji, uchovávám někde v cloudu, a tak byl přechod poměrně hladký.

Koupě redukce by mě nakonec asi stejně neminula. Přeci jen přetahovat po síti několikagigabajtové soubory není vždy úplně optimální nebo obnovit zálohu z externího disku zatím bez klasického USB také ještě nejde, ale pořád to jsou spíše ojedinělé úkony, než že bych měl potřebu neustále něco připojovat a narážel na úskalí, že to nejde. Je ale fakt, že ve chvíli, kdy to prostě potřebujete a redukci nemáte, může to být prekérní.

Budoucnost je tady. Jste připraveni?

Dvanáctipalcový MacBook je rozhodně voláním budoucnosti. Vedle technologií, které jsme dosud v žádném jiném notebooku nemohli spatřit, přichází i právě kvůli nim s některými kompromisy, jež nebudou pro každého akceptovatelné. Na druhou stranu naprosto dokonalé tělo, slibující maximální možnou mobilitu počítače, doplněné o skvělý displej a k tomu přibalená prakticky celodenní výdrž budou už dnes pro mnoho zákazníků dostatečně lákavé atributy.

Na novou vlnu notebooků, kterou můžeme očekávat, že Apple podobně jako před lety s Airem i nyní s MacBookem vyvolal, rozhodně všichni nepřejdou hned, ale za pár let bude většina notebooků vypadat pravděpodobně velice podobně. Jestli je dnes překážka startovní cena 40 tisíc korun, za dva roky už to může být přijatelnějších tisíců třicet, navíc s mnohem výkonnějším procesorem a také celou plejádou USB-C příslušenství.

Abych se ale vrátil ke své původní myšlence a zasazením MacBooku někam mezi současné tablety a notebooky – ani po třech týdnech jsem ho nedokázal úplně přesně identifikovat. Nakonec se mi jako nepřesnější označení jeví „iPad s plnohodnotným desktopovým operačním systémem“.

Do doby, než jsem si 12palcový MacBook vyzkoušel, se mi můj MacBook Air jevil jako velice přenosný, lehký a především moderní notebook. Když jsem se na něj po třech týdnech se stejně stříbrným MacBookem z roku 2015 vracel, všechno tohle mě opustilo. MacBook dává Airu na frak ve všech ohledech: mobilní je jako iPad, nižší váha je znát mnohem víc, než by se mohlo zdát, a modernou doslova sálá.

Už to skutečně není takový notebook, jaký jsme dosud znali, a svým posunem vstříc tabletu z pohledu mobility, zatímco uvnitř zůstává našlapaný počítačový operační systém, ukazuje na budoucnost minimálně mezi počítači. iPady, tedy tablety, jsou totiž stále ještě úplně jiná zařízení, zaměřující se na jiné potřeby a využití.

Koho by ale právě například uzavřenost a omezenost iOS v iPadu dosud od podobných zařízení odrazovala, může nyní ve velice podobném kabátu získat plnohodnotný počítač, který se pro někoho může tvářit futuristicky, ale za pár let ho budou bude mít každý. Ať už to bude ten od Applu nebo v různých podobách od dalších výrobců, kterým – zdá se – kalifornská firma opět jednou ukáže cestu.

.