Adam Kos Je to vlastně už třičtvrtě roku, co Apple představil generaci iPhonů 17 a k tomu přihodil ještě jednu exkluzivitu v podobě iPhonu Air. Původně se o toho o něm napsalo hodně v dobrém, hodně ve špatném a pak se tak nějak zapomnělo, že existuje. A je to škoda, je to naprosto skvělý telefon.
Tady se právě vrátím k tomu zapomnění a opětovnému uvědomění. I dnes, tedy třičtvrtě roku po uvedení iPhonu Air do prodeje, jsem jím fascinován pokaždé, když ho vezmu do ruky. Hlavním viníkem této neutichající fascinace je samozřejmě ten extrémně tenký profil, kterým Apple redefinoval to, jak má moderní smartphone působit v dlani.
Když iPhone Air držíte, máte pocit, jako byste v ruce svírali jen samotný displej (dobře, displej a čočku fotoaparátu). Konstruktérům se podařilo srazit tloušťku na naprosté minimum, aniž by tím utrpěla strukturální pevnost těla – telefon nepůsobí křehce, ale naopak neskutečně rigidně a precizně. Čisté linie šasi dávají celému zařízení nebývalou lehkost a vizuální čistotu. V praxi to znamená, že v kapse o telefonu téměř nevíte.
Fotogalerie
Při každém vytažení na stůl ale iPhone Air okamžitě upoutá pozornost. U základního iPhonu a ostatně i u iPhonů Pro před příchodem 17. generace jste prostě vytáhli iPhone, a jestli to byl iPhone 16 Pro nebo 14 Pro bylo tak nějak jedno, nikdo to příliš neřešil. Když ale vyndáte iPhone Air, vidíte ty pohledy ostatních, kteří se prostě zajímají.
Mohlo by vás zajímat
Po letech evolučního přešlapování na místě je prostě tento koncept neskutečně osvěžující. Přístroj se perfektně ovládá jednou rukou a jeho hmotnost je rozprostřena tak rafinovaně, že po dlouhých hodinách používání unavuje zápěstí výrazně méně než standardní těžké cihly dnešní doby, a to se nebudu bavit o iPhonu 17 Pro Max. Apple s tímto modelem dokázal, že design nemusí být jen funkční schránkou pro komponenty, ale může být svébytným zážitkem, který vás nepřestane bavit.
Fotogalerie
Neoprávněná kritika
I když se design v zásadně líbí, hlavní výtky široké veřejnosti po uvedení telefonu směřovaly k výdrží baterie a omezení fotoaparátu. V prvním případě jsou všechny obavy liché, jak už jsme si řekli v samostatném článku. iPhone Air s vámi vydrží dva dny běžného používání, a to je až nečekaně dobrý výsledek.
Fotogalerie
V případě fotoaparátu je pak pravda, že tu je jen jeden s jedním a dvojnásobným přiblížením a musíte se s tím naučit fungovat. Není zde ultraširokoúhlý objektiv, což mi tedy ale vůbec nevadí, není tu teleobjektiv, což je o něco horší. Musíte tak být o to více kreativní a prostě si poradit, když nemáte moc objektivů na výběr. Je ale pravda, že když se podíváte do ukázkové galerie níže, zjistíte, že ten jeden objektiv ve finále stačí. Fotky totiž umí parádně.
Fotogalerie
iPhone Air nezaostává ani výkonem, má totiž stejný čip A19 Pro jaký je v iPhonech 17 Pro (i když tedy má o jedno jádro GPU méně) a stejně vysokou RAM, což jednoduše znamená, že mu nebudou odepřeny ani nejnovější funkce Apple Intelligence, které třeba už iPhone 17 nerozjede.
I přes počáteční skepsi a některé hardwarové kompromisy, které mu kritici hned po premiéře vyčítali, se tak z iPhonu Air vyklubal černý kůň celé loňské modelové řady. Apple s ním dokázal zariskovat a přinést na trh zařízení, které sice nenabízí absolutní technologický strop v oblasti optického zoomu, ale vrací do světa smartphonů emoce, jedinečný styl a nekompromisní ergonomii. Není to telefon pro ty, kteří v tabulkách specifikací sledují každý milimetr ohniskové vzdálenosti, ale pro každého, kdo chce po letech nudné evoluce konečně zažít ten pravý technologický posun, který baví každou sekundu používání.
