Adam Kos Jde o revoluční posun? Nemyslím si. Běžný majitel telefonu si s manuálním nastavováním clony hrát nebude, stejně tak ho nejspíš nechá chladným čas závěrky nebo detailní zkoumání ostrosti napříč scénou. Na druhou stranu, kdo chce z mobilní fotografie vymáčknout absolutní maximum, bude z možností iPhonu 18 Pro Max nadšený.
Zmiňuju sice Max model, protože ho mám zrovna v ruce, ale úplně to samé platí i pro menší iPhone 18 Pro. Větší obrazovka u většího modelu vám sice dá lepší přehled o focené scéně a víc pohodlí při následné úpravě, výsledné fotky a optické vlastnosti jsou však naprosto totožné.
Apple nově integroval do nativní aplikace Fotoaparát přímé „PRO“ ovládání. Nejde o nic, co by iPhony nezvládaly už dřív, dosud k tomu ale byla nutná aplikace od třetí strany. Focus Peaking (zvýraznění bodů ostrosti), čas závěrky nebo vyvážení bílé – to jsou věci, které běžný uživatel pravděpodobně nevyužije, a totéž platí pro zmíněný histogram. Co ale chybí, je funkce Zebra Stripes, která se hodí na hlídání přepalů.
Rozsah přiblížení
Je ale skvělé, že když už si kupujete prémiový model řady Pro, máte tyhle pokročilé nástroje přímo v základu. Hlavním tahákem je však bezesporu fyzická clona. Tu dříve nenabízely ani externí aplikace, a to jednoduše proto, že to dosavadní hardware iPhonů zkrátka neuměl.
Mění to pravidla hry?
Smysl téhle novinky je poměrně přímočarý. Troufám si ale tvrdit, že pro běžného člověka je na konci dne důležitá hlavně kvalita výsledné fotky a nad tím, na jakou clonu se zrovna fotilo, dumat nebude. Během prvních tří dnů testování hlavního fotoaparátu (který jako jediný variabilní clonu nabízí) jsem si všiml, že automatika nejčastěji sahá po hodnotě f/1,8. V praxi to znamená, že výsledný projev je vlastně úplně stejný jako u loňské generace iPhone 17 Pro, která pracovala s identickou světelností hlavní čočky.
Rozsah clony
Jakmile se světelné podmínky zhorší, systém automaticky nastaví nejnižší možné číslo, tedy clonu maximálně otevře na f/1,48, aby do snímače proniklo co nejvíce světla. Tahle hodnota navíc za ideálních podmínek vytváří přirozeně měkké rozostření pozadí, takže hlavní objekt hezky vystoupí do popředí. To se může hodit v situacích, kdy vám z nějakého důvodu nevyhovují výsledky klasického portrétního režimu.
Na opačné straně stojí přivřená clona f/4, jejímž výsledkem je rovnoměrnější ostrost v celé ploše snímku, protože propustí méně světla. Jestli je lepší jedno nebo druhé, na to neexistuje univerzální odpověď. Vždycky záleží na konkrétní situaci, okolním světle, scéně a v neposlední řadě na vaší vlastní kreativitě. Hodí se dodat, že variabilní clona u nových iPhonů nabízí celkem čtyři kroky – k zmíněným f/1,48 a f/4 se řadí ještě mezistupně f/1,8 a f/2,8.
A můj osobní verdikt? Jako absolutní gamechanger pro každodenní bezmyšlenkovité cvakání to nevnímám. Pokud ale umíte clonu chytře kombinovat s časem závěrky a správnou kompozicí, dostanete z telefonu parádní výsledky.
Mohlo by vás zajímat
A co zbývající snímače?
Na ty Apple letos nesahal, což ale v praxi vůbec nevadí. Teleobjektiv je pro moje focení pořád klíčovým prvkem, kterého bych se nevzdal – má perfektní ohnisko a dává skvělé výsledky. Ultraširokoúhlý fotoaparát sice u mě osobně slouží spíš do počtu, ale i on má své momenty, kdy scéně vyloženě sedne a navzdory svým fyzickým limitům vykouzlí působivé záběry.
Fotogalerie
Když to celé shrnu, iPhone 18 Pro (Max) se řadí na samotný vrchol současných fotomobilů. Pokud chcete jen vytáhnout telefon z kapsy a mačkat spoušť, dostanete špičkové fotky bez jakéhokoliv laborování. K tomu vám ale ostatně skvěle poslouží i loňská generace. Když už držíte iPhone 18 Pro (Max), měli byste se pokusit chtít z něho dostat trochu víc.
Jan Vajdák 
