Zavřít reklamu

V říjnu tohoto roku uvedl Apple nové verze počítačů iMac a Mac mini. Kromě různých designových vylepšení uvedl inovovaný disk pod názvem Fusion Drive. Tento hybridní disk, kombinuje to nejlepší z obou typů pevných disků – rychlost SSD a velkou kapacitu klasických disků za přijatelnou cenu. Jak se však ukazuje, Fusion Drive je ve skutečnosti jen marketingový trik, jak zákazníky nechat zaplatit skoro trojnásobek za běžný SSD disk. Fusion Drive jen jeden disk, ale dva disky, které se v systému tváří jako jeden. Výsledný efekt je pouze softwarové kouzlo, které je součástí každé instalace Mountain Lion.

Apple označuje Fusion Drive za průlom v technologii disků. Ve skutečnosti s tímto konceptem i finálním řešením přišel Intel o několik let dříve. Řešení se nazývalo Smart Response Technology a jednalo se o software, který zajišťoval ono vrstvení dat, na kterém je založený i Fusion Drive. Apple si tento koncept pouze „vypůjčil“, přidal k němu několik superlativů a menší mediální masáž a hle, máme tu technologický průlom. Jediný skutečný průlom je uvedení technologie mezi širší veřejnost.

Aby mohl vzniknout Fusion Drive, není zapotřebí žádného speciálního hardware, stačí pouze běžný SSD disk (Apple používá 128 GB verzi) a standardní pevný disk, kde je v případě Fusion Drive použít ten, jež je součástí základní výbavy Maců, s 5 400 otáčkami za minutu. O zbytek se stará operační systém, který chytře přesouvá data mezi disky – podle četnosti používání. Díky tomu je dokonce možné vytvořit si vlastní Fusion Drive, stačí, aby byly v počítači připojené dva disky a funkce datového vrstvení se pak dá zprovoznit několika příkazy v Terminálu.

Je tu ovšem jeden háček. Apple totiž od prvního MacBooku s retina displejem uvedl proprietární SATA konektor, který ale nepřináší žádný benefit, jako například vyšší propustnost. Ve skutečnosti se jedná o standardní mSATA konektor s mírně pozměněným tvarem, jehož účel je jediný – zabránit uživatelům, aby použili disk od výrobců třetích stran. Pokud chcete lepší disk, musíte si ho koupit přímo od Applu, samozřejmě za výrazně vyšší cenu.

A zatímco by adekvátní 128 GB SSD disk vyšel zhruba na 2 500, maximálně na 3 000 Kč, Apple za něj požaduje pod značkou Fusion Drive 6 500 Kč. Za prakticky totožný produkt. Tím to ale nekončí. Fusion Drive není možné přikoupit k nejnižší řadě iMacu nebo Mac mini, musíte si pořídit vylepšený model, abyste měli možnost si tento „průlom v technologii“ přikoupit. Poslední třešničkou na disku je fakt, že Apple v nových Macích nabízí v základu disk s pouze 5 400 otáčkami za minutu, který nahradil 7 200 RPM disk. Nízkootáčkové disky mají svůj význam u notebooků, díky menší energetické náročnosti a o něco málo nižší hlučnosti. U desktopů ovšem postrádá pomalý disk jakékoliv odůvodnění a nutí uživatele k přikoupení Fusion Drive.

Produkty Applu nikdy nepatřily k nejlevnějším, ne nadarmo jsou označovány jako prémiové, zvlášť co se týče počítačů. Za vyšší cenu jste však měli záruku špičkové kvality a zpracování. Tento „tah“ s disky je však pouze způsob, jak vydolovat z loajálních zákazníků co nejvíce peněz tím, že budou několikanásobně přeplácet běžné zboží bez možnosti alternativy. Ačkoliv mám Apple rád, považuji výše uvedené „čarování“ s disky za naprostou nestydatost a podfuk na uživatele.

Více o Fusion Drive:

[related-posts]

Zdroj: MacTrast.com
.