Zavřít reklamu
iWant

Apple Bandai Pippin – jak se Apple pokoušel o herní konzoli a neuspěl

iWant

13. prosince roku 1994 se Apple odvážně pustil tam, kam se dosud nevydal – do světa herních konzolí. Tehdy uzavřel dohodu s japonskou společností Bandai, která byla ve své době největším japonským výrobcem hraček. Slovo dalo slovo a začala vznikat zcela nová videoherní konzole, která přišla na svět v roce 1996.

Nesla název Pippin, byla vybavena procesorem PowerPC 603 a běžela na ní lehce osekaná verze Mac OS. Spojení japonské zkušenosti na tomto poli a pověstné applovské preciznosti zněla slibně, ve skutečnosti byl ale Apple Bandai Pippin komerčním propadákem. To, co se zpočátku mohlo zdát jako pohádka o spolupráci se šťastným koncem, se změnilo téměř v noční můru.

Pippin ale zároveň posloužil jako příklad fungujícího licencování technologií cupertinské společnosti ve snaze rozšířit její porftolio. Dohoda s Bandai dávala v tomto případě na první pohled dokonalý smysl – namísto toho, aby se Apple trápil úpadkem prodejů svých počítačů, mohl díky licencování doufat v jiný zdroj příjmu. Bandai se postaral o výrobu konzole jako takové a nesl na svých bedrech také většinovou část příslušných nákladů.

Z dnešního pohledu nám může připadat snaha Applu participovat na vzniku herní konzole přinejmenším zvláštní. Apple si dnes s herním průmyslem po stránce hardwaru příliš nespojujeme, je ale potřeba uvědomit, že si cupertinskou společnost před příchodem iPodu nikdo nespojoval ani se světem hudebních přehrávačů. Pippin zkrátka pro Apple představoval jen jeden z mnoha dalších kroků do neznáma.

Do světa herního průmyslu ale tou dobou začala zabrušovat i společnost Sony se svým PlayStationem, který byl v Japonsku vydán jen deset dní před oficiálním vydáním konzole Pippin – a PlayStation na rozdíl od Pippinu úspěšně zaskóroval. Co ale vlastně odsoudilo k zániku? Samotná myšlenka herní konzole jakožto výsledku spolupráce společností Bandai a Apple zněla velmi slibně. Se svou CD-ROM jednotkou navíc působila v době, kdy většina konzolí disponovala oldschool sloty pro catridge, v jistém směru revolučně. Nebyla navíc jen pouhou herní konzolí – nabízela také možnost brouzdání po internetu. Samotný Apple viděl v Pippinu svou jistou záchranu.

Největší problém ale představovala cena. Pippin sice bylo možné využít svým způsobem jako počítač, takto na ni ale v době, kdy vyšla, nikdo nenahlížel. A herní konzoli za téměř šest set dolarů si v době, kdy PlayStation stál 299 dolarů a N64 250 dolarů, chtěl koupit jen málokdo. Za moc nestála ani nabídka herních titulů. Bylo jich jen dvaadvacet a jeden z nich nesl název Web Browser.

Internetové připojení ale tehdy nebylo pro většinu řadových uživatelů kdovíjakým lákadlem, obzvlášť ve spojení s tehdejšími televizory, ke kterým se Pippin připojoval. Načítaní webových stránek přes Pippin s jeho 14,4 kbps modemem navíc zabralo celou věčnost. Ze stovky tisíc vyrobených konzolí se jich prodalo jen 42 tisíc a Cupetino se s Pippinem definitivně rozloučilo pouhý rok po jeho oficiálním vydání.

Dovedete si představit, že by Apple přišel s herní konzolí v dnešní době?

Zdroj: Cult of Mac, TechRadar