Jaromír Miko Další měsíc se blíží ke konci a spolu s tím se také blíží čas, kdy mě začne banka otravovat notifikacemi, že mi byly strženy peníze za Adobe Creative Cloud, Apple Music, iCloud, Netflix, Office 365, YouTube Premium a Xbox Game Pass. Ano, i já jsem postupem času propadl předplaceným službám, které napohled působí levněji a mají své benefity. Třeba, že si mohu zcela bez problémů stáhnout nejnovější verzi Photoshopu nebo Office, synchronizovat hromadu dat mezi zařízeními či legálně sledovat exkluzivní filmy a seriály aniž by se mi do počítače dostal nějaký virus. Platíme za pohodlnost a napohled se zdá, že platíme méně.
Mohlo by vás zajímat
Řekl bych, že doba poplatků za benefity se začala dostávat do mainstreamu v čase, kdy se na iPhonu objevily první hry s mikrotransakcemi. Díky drobným poplatkům jsme si mohli polepšit nad ostatními a být lepší, nebo třeba v budovatelské strategii The Simpsons: Tapped Out vybudovat ten nejkrásnější Springfield široko daleko. Postupně jsme se dostali do doby, kdy už 5 GB základního úložiště iCloudu nestačilo na naše zálohy, a tak jsme si prostě předplatili vyšší členství. A pak jsem si nějak uvědomil, že za digitální pohodlí už neplatím jenom Applu, ale také jiným společnostem a měsíčně tak zaplatím alespoň 1 500 korun. Výdaje si ale uvědomuji a jen málokdy některé předplatné zruším.
Software jako Adobe Photoshop využívám aktivně a úpřimně, i Adobe musí mít důvod pro radost. Je totiž rozdíl, zda si licenci na jeho software můžou dovolit jen profesionálové a firmy za 12 000 korun, nebo si jej mohou dovolit všichni za 300 korun měsíčně (oficiálně 12,09 €). Méně je někdy více a je rozdíl, zda si ten samý software koupí 1 000 lidí nebo 10 000 předplatitelů. Není proto divu, že se dnes Adobe opírá prakticky už jen o předplatný model a o jednorázové licenci na rok u produktů neslyšíme.
Mírně odlišné je to u Office, kde Microsoft nabízí prakticky za tu samou cenu jednorázovou licenci použitelnou na jednom zařízení do konce časů, nebo jednoduše spravovatelný systém na rok. Jediným rozdílem je, že se svým účtem můžete být v jeden moment přihlášen nanejvýš na pěti přístrojích. Pokud se rozhodnete své dokumenty ukládat do OneDrive, můžete je mít dostupné všude tam, kde se přihlásíte a nepotřebujete si kvůli tomu odesílat soubory přes e-mail nebo použít tu archaickou záležitost známou jako USB klíč. Popravdě, tu jsem v posledních letech použil snad jen jednou, a i to jen když jsem byl povinen odevzdat dokumenty na fyzickém médiu. A i to jsem měl co dělat, abych je přesvědčil, že opravdu ve svém okolí neznám nikoho s CD-R vypalovačkou.
Člověk, který si aktivně platí za digitální služby, byl ještě před několika lety vnímán svým okolím jako podivín, který platí za něco, co může mít zadarmo (parafráze Homera Simpsona). Dnes je ovšem předplatné na vzestupu, nasvědčují tomu statistiky zveřejněné společností Sensor Tower. Zaměřuje se sice na americký trh, ale čísla, která jsou v statistice obsaženy, stojí za pozornost. U 100 nejoblíbenějších aplikací uživatelé iPhonů loni zaplatili za předplatné 3,6 miliardy dolarů, uživatelé Androidu pak 1,1 miliardy. Růst popularity předplacených služeb při nočním oznámení finančních výsledků potvrdil i Apple, který uvedl, že počet předplatných meziročně vzrostl ze 360 na 480 milionů.
A které služby si předplácíme nejčastěji? Podle Sensor Tower bylo nejpopulárnějším členstvím na iPhonu YouTube Premium, které jen zde vydělalo 1 miliardu dolarů, na druhém místě pak najdeme Tinder a třetí místo patří streamovací službě Pandora. Překvapením pro některé (včetně mne) může být, že Top 10 nejoblíbenějších předplacených služeb tvoří služby pro konzum obsahu, nikoliv na produktivitu. Prakticky jedinou produktivní službou je LinkedIn od Microsoftu, jeho Office 365 ovšem mezi 10 nejoblíbenějších nepatří. U Androidu je kupodivu cloudová služba Google One na druhém místě, zatímco LinkedIn zde nevidíme vůbec, ale na App Storu získal sedmé místo.
