Jiří Filip Komerční sdělení: Složené úročení bývá často označováno za jeden z nejsilnějších principů ve světě investic. Není divu. Při dlouhém investičním horizontu mohou i menší pravidelně investované částky postupně narůst do velmi vysokých hodnot. Stejný mechanismus však funguje i opačně. Pokud se v investici opakovaně odečítají poplatky, jejich dopad se v čase násobí a může být výrazně větší, než se na první pohled zdá.
Dobře je to vidět na hypotetickém příkladu společnosti Berkshire Hathaway. Kdyby investor v roce 1965 vložil jeden dolar do indexu S&P 500, jeho hodnota by dnes podle analýzy AQR Capital Management dosahovala zhruba 300 dolarů, a to při průměrném ročním výnosu 10,3 %. U akcií Berkshire Hathaway by byl výsledek výrazně odlišný. Při průměrném ročním zhodnocení okolo 20,2 % by se z jednoho dolaru stalo přibližně 42 000 dolarů.
Zdroj: AQR Capital Management
Pokud bychom ale do stejného příkladu zahrnuli poplatkový model běžný u amerických hedge fondů, tedy 2 % ročně z objemu spravovaných aktiv a 20 % z dosaženého zisku, výsledek by byl podstatně nižší. Průměrné roční zhodnocení by se snížilo přibližně na 15,6 % a konečná hodnota investice by dosáhla asi 4 500 dolarů. Jinými slovy, kvůli poplatkům by měla stejná investice po několika desetiletích zhruba desetkrát nižší hodnotu.
I dvě procenta mohou znamenat miliony
Popsaný příklad je samozřejmě extrémní, protože dlouhodobě dosahovat dvojnásobného výnosu oproti širokému trhu není pro většinu investorů realistické. Ještě názornější je proto situace, ve které se liší pouze nákladovost investice. Představme si investora, který každý měsíc investuje 300 eur, tedy přibližně 7 500 korun, a jeho investice před započtením poplatků dlouhodobě vydělává v průměru 10 % ročně. Pokud by investoval prostřednictvím nízkonákladového ETF a celý výnos zůstal jemu, po 30 letech by hodnota portfolia činila přibližně 678 000 eur, tedy kolem 17 milionů korun.
Pokud by však stejný investor platil průběžný poplatek 2 % ročně a jeho výsledný výnos by tak klesl na 8 %, hodnota portfolia by po 30 letech dosáhla jen přibližně 447 000 eur, tedy asi 11,2 milionu korun. Rozdíl přesahuje 230 000 eur. Čím delší je navíc investiční horizont, tím výrazněji se rozdíl prohlubuje. Po 40 letech by první investor měl přibližně 1,9 milionu eur, zatímco druhý pouze kolem 1,05 milionu eur. Rozdíl by tak přesáhl 850 000 eur, tedy více než 21 milionů korun.
Čím delší horizont, tím větší význam mají náklady
Stejný princip lze ukázat také na jednorázové investici. Představme si například dvacetiletého investora, který má k dispozici 100 000 eur, tedy přibližně 2,5 milionu korun, a rozhodne se je investovat na dlouhou dobu. Při průměrném výnosu 10 % ročně by hodnota investice po 30 letech vzrostla přibližně na 2 miliony eur, tedy kolem 50 milionů korun. Pokud by ale kvůli poplatkům dosahoval pouze 8% ročního výnosu, měl by po stejné době přibližně 1,1 milionu eur, tedy zhruba 27,5 milionu korun.
Ještě větší rozdíl by vznikl při prodloužení horizontu na 35 let. Při ročním výnosu 10 % by hodnota investice dosáhla přibližně 3,3 milionu eur, zatímco při 8 % by šlo pouze o 1,6 milionu eur. Rozdíl tedy činí přibližně 1,7 milionu eur, respektive více než 40 milionů korun.
Tyto příklady jsou samozřejmě pouze hypotetické a skutečné výnosy finančních trhů nejsou garantované. Dobře ale ukazují důležitý princip dlouhodobého investování. Nerozhoduje jen to, jak vysokého výnosu investice dosáhne, ale také kolik z něj investorovi skutečně zůstane po započtení všech nákladů. Právě kvůli složenému úročení mohou i zdánlivě malé rozdíly v poplatcích v horizontu několika desetiletí znamenat rozdíl v řádu milionů korun. Dlouhodobému investorovi proto dává smysl sledovat nejen očekávaný výnos a riziko, ale také celkovou nákladovost investice.
Chcete se na dopad poplatků podívat podrobněji? Ve videu od XTB najdete konkrétní příklady, které ukazují, jak mohou i zdánlivě malé poplatky ovlivnit hodnotu investice v dlouhodobém horizontu.
Investování je rizikové. Investujte zodpovědně.
Jan Vajdák 
Jablíčkář 
