Vratislav Holub Když Apple vloni představil první Macy s čipem Apple Silicon, jmenovitě tedy M1, dokázal tím překvapit řadu pozorovatelů. Nové jablečné počítače totiž přinášely podstatně vyšší výkon s nižší energetickou náročností, a to díky pouhému přechodu na vlastní řešení – použití „mobilního“ čipu postaveného na architekuře ARM. Tato změna s sebou přinesla ještě jednu zajímavost. V tomto směru máme na mysli přechod od takzvané operační paměti na paměť jednotnou. Jak ta ale vlastně funguje, v čem se odlišuje od předchozích postupů a proč lehce mění pravidla hry?
Mohlo by vás zajímat
Pavel Jelič Co je RAM a v čem se Apple Silicon liší
Ostatní počítače stále spoléhají na tradiční operační paměť v podobě RAM neboli Random Access Memory. Jedná se o jednu z nejdůležitějších komponent v počítači, která funguje jakožto dočasné úložiště dat, k nímž je potřeba přistupovat co nejrychleji. Většinou se může jednat například o právě otevřené soubory či systémové soubory. V tradiční podobě má „RAMka“ podobu podlouhlé destičky, kterou už jen stačí zacvaknout do přílušného slotu na základní desce.
Apple se ale rozhodl pro diametrálně odlišný postup. Jelikož jsou čipy M1, M1 Pro a M1 Max takzvaně SoC neboli System on a Chip, tak to znamená, že všechny potřebné komponenty obsahují už v rámci daného čipu. Přesně proto v tomto případě Apple Silicon nepoužívá tradiční RAM, jelikož už ji má zakomponovanou přímo v sobě, což s sebou přináší řadu benefitů. Nutno však zmínit, že v tomto směru přináší cupertinský gigant lehcou revoluci v podobě odlišného přístupu, který je doposud běžný spíše pro mobilní telefony. Hlavní výhoda však spočívá ve větší výkonnosti.
Role jednotné paměti
Cíl jednotné paměti je poměrně jasný – minimalizovat počet zbytečných kroků, které mohou zpomalovat samotný výkon a snižovat tak rychlost. Tuto problematiku lze lehce vysvětlit na příkladu gamingu. Pokud totiž hrajete nějakou hru na vašem Macu, procesor (CPU) nejprve obdrží všechny potřebné instrukce, přičemž následně část z nich předává grafické kartě. Ta následně zpracovává tyto specifické požadavky prostřednictvím vlastních zdrojů, přičemž třetím dílem skládačky je ještě operační paměť RAM. Tyto komponenty tak mezi sebou musí neustále komunikovat a mít přehled o tom, co navzájem dělají. Takovéto předávání instrukcí si ale také pochopitelně „ukousne“ část výkonu samotného.
Co když ale integrujeme procesor, grafickou kartu a paměť do jednoho? Přesně pro tento přístup se Apple rozhodl v případě svých čipů Apple Silicon, přičemž korunku tomu nasadil jednotnou pamětí. Ta je jednotná z prostého důvodu – svou kapacitu totiž sdílí mezi komponenty, díky čemuž k ní ostatní mohou přistupovat prakticky lusknutím prstu. Přesně takto došlo k naprostému posunutí výkonu vpřed, aniž by nutně muselo docházet k navyšování operační paměti jako takové.
Stejne jako jakakoliv jina graficka karta.. vykon je skvely, nicmene v principu to neni noc noveho.
Pardon. Jakokoliv jina INTEGROVANA graficka karta.
Celý článek je o paměti RAM.
I když se jedná o integrovanou grafickou kartu, tak si pořád oba komponenty (CPU a GPU) zpracovávají instrukce takzvaně na svém písečku. Následně si pak jen předávají data. Tudíž to nefunguje stejně jako s využitím jednotné paměti.
@Majo – Mozna si ho zkuste precist jeste jednou :)
Spíše než přirovnání k iGPU je lepší srovnání třeba s Playstationem 5. Je to vlastně stejná technologie. Nebo podobná, aby mě nikdo nebral za slovo:)
Je jasné, že Apple tím dosáhl něčeho, na co teď ostatní výrobci koukají z povzdálí a říkají si, jestli by to náhodou neměli začít dělat stejně.